KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ

Jak tvrdé sankce by Putina zastavily

KOMENTÁŘ LENKY ZLÁMALOVÉ
Jak tvrdé sankce by Putina zastavily

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Západ se rozhodl potrestat Vladimira Putina za vpád na Ukrajinu sankcemi. Dohodl se na nich poměrně rychle. Demonstruje na nich jednotu. Zásadní problém je, že ty sankce nebudou fungovat. Nezaberou, protože jsou slabé. Vladimir Putin se jim směje. Přes mluvící hlavy ze svého okolí vysílá signály, že ho to nepřekvapuje. Že je to přesně to, co očekával. Že je na to připraven. Můžou to být prázdná slova. Nikdo moc neví, co Putin čekal a na co je připraven. V každém případě pokračuje v demonstraci síly.

Na Američanech, Evropanech a Britech je naopak vidět, že svým sankcím oni sami nevěří. Na jedné straně opakují, jak jsou silné. Ve stejné větě ale často dodávají, že to nemusí být všechno. Že jsou připraveny další sankční balíčky pro případ, že Vladimir Putin bude v agresivním postupu Ukrajinou pokračovat. Už v podtextu přiznávají, že nevěří, že Putina v jeho agresivním postupu zastaví. Vůbec mimo úvahu je, že by ho sankce mohly donutit se stáhnout. Bohatý vyspělý Západ je proti chudému zaostalému Rusku v defenzivě. To je smutný pohled. Ukazuje, že můžete mít fakticky jakoukoli sílu, ale proti mnohem slabšímu agresorovi je vám úplně k ničemu, když nemáte vůli ji použít. A Západ zatím bohužel předvádí, že ji nemá.

Sankce nejsou postavené tak, aby opravdu tvrdě zasáhly ruskou ekonomiku a společnost. Míří na pár oligarchů z okolí Putina a na pár bank, které jsou známé tím, že pracují pro Kreml. K tomu se přidává v britském a americkém případě omezení v přístupu k penězům na financování ruských státních dluhopisů.

Nic z toho Putina zásadně nebolí. Nejsou to tvrdé rány pro ruskou ekonomiku. Moskva zdůrazňuje, že bude dál prodávat plyn, který je pro ni naprosto strategickou komoditou. Státní Gazprom si platby za něj může nechat posílat přes jiné banky, které na sankčních seznamech nejsou. Peníze za plyn, které jsou pro Putina klíčové, potečou dál.

Americký prezident Joe Biden přímo zdůrazňuje, že sankcemi nechce zasáhnout život běžných Rusů, ale Putinovy nejbližších kruhy a ruský průmysl. Jenže mezi tím je přímá souvislost. Putin se bude bát jen sankcí, které budou skutečně bolet. Ruskou elitu, která ho pomáhá držet u moci, a v důsledcích pak i celou společnost. Nic jiného ho vůbec nepřiměje, aby se bál a o zastavení dalšího agresivního postupu přemýšlel.

Na první pohled vypadá razantně odříznutí od amerického a britského kapitálového trhu. Jenže Rusko si v Londýně půjčovat nepotřebuje. Kreml má v devizových rezervách 635 miliard dolarů (15 875 miliard korun, to je částka na úrovni osmi ročních českých státních rozpočtů nebo toho, co vydělá celá česká ekonomika za dva a půl roku). Rezervy každým dnem rostou. Plní je vysoké ceny za plyn a ropu. To, co je pro Evropu slabina, je pro Moskvu výhoda. Vladimir Putin musí být z Green New Dealu a útěku od uhlí plus od jádra v Německu nadšen. Rusko si v Londýně ani Washingtonu půjčovat nepotřebuje. Státní dluh tvoří 18 procent HDP. Je šestý nejnižší na světě a stále klesá. Do Ruska se navíc v posledních dnech před výpadem na Ukrajinu přivezlo obrovské množství hotovosti v dolarech. Žádná z bohatých zemí Západu tak nízké státní dluhy nemá. Mají je násobné.

Co by Putina skutečně zasáhlo? To, co by skutečně bolelo. Odstřihnutí od mezinárodního platebního systému SWIFT. Pak by Rusko za svůj plyn a další suroviny nemohlo dostat zaplaceno. Skoro 80 procent plateb mu chodí od zemí Severoatlantické aliance včetně Turecka.

Pak by fungovalo to, co se opravdu dotkne ruské elity. Zmražení zahraničních kont ruských občanů. Zákaz cestovat na Západ. Zrušení víz. Putinovi věrní často hlásají sílu ruského impéria, ale kupují si domy v Londýně, na francouzské Riviéře, nakupují v Paříži a Miláně a děti mají ukryté v bezpečí švýcarských internátních škol v Alpách. Až se jim sáhne na tohle, mohou oni sami dostat Putina pod tlak.

Západ se ale soudě podle slabosti sankcí Ruska bojí víc než Rusko jeho reakce. Z chování Vladimira Putina je ale vidět, že si k diplomatickému stolu nesedne, dokud se nebude opravdu bát. Způsob, jakým stylem vyběhl s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který se obsadil do role vyjednavače, je pokořující. Stejný den, kdy Elysejský palác ohlásil, že je „v zásadě dohoda na summitu Biden–Putin“, vjely ruské tanky na Ukrajinu.