Po několika měsících, kdy navzdory největšímu zdražování v historii České republiky lidé nakupovali ve stylu „utrať, co můžeš, zítra už to bude dražší“, přichází v posledních týdnech obrat. Pod tíhou dramaticky rostoucích účtů za základní služby a zboží, jako je elektřina, plyn, benzin nebo potraviny, lidé omezují útraty. V květnu, za který jsou poslední dostupná data, už lidé nakoupili o 6,9 procenta méně zboží a služeb než v předchozím roce. Ještě měsíc předtím přitom čísla rostla o šest procent. Ekonomové očekávají, že právě pokles tržeb stáhne ve třetí čtvrtině roku ekonomiku do propadu. Právě ty nákupy ve stylu „utrať, co můžeš, zítra bude dráž“ pomohly k tomu, že v první polovině roku podle prvního předběžného odhadu statistiků česká ekonomika ještě navzdory energetické krizi, válce na Ukrajině a přetrhaným globálním obchodním vazbám rostla proti předchozímu roku o 3,6 procenta. Už v květnu ale přišel zmíněný pád tržeb a dá se čekat, že v dalších měsících bude pokračovat.

Česká republika zůstává již několik měsíců zemí se čtvrtou nejvyšší inflací z celé Evropské unie. Před námi jsou jen tři malé pobaltské země, kde se zdražuje o 19 až 22 procent. I další pohled na žebříček nejvíc inflačních zemí ukazuje, že střední a východní Evropa má výrazně větší problém než západní, severní i jižní Evropa. Hned za námi jsou mezi státy s největším zdražováním Bulharsko, Rumunsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko. Průměr zdražování v zemích Evropské unie je aktuálně 9,6 procenta. V Německu v posledním měsíci inflace dokonce mírně klesla ze 7,6 na 7,5 procenta. Francie stále drží zdražování na 6,1 procenta. Tedy na laťce skoro na třetině naší úrovně. Takže názor, že inflace je globální, dovezená a doma s ní nejsme schopni sami nic moc udělat, se ukazuje jako stále víc mimo realitu. Dlouhodobě ho přitom zastává například nový guvernér České národní banky. Bylo by zajímavé, kdyby ho zkusil ve veřejné debatě obhájit ve světle aktuálních čísel z různých Evropských zemí. Aleš Michl ale od svého nástupu do čela centrální banky neposkytl jediný rozhovor, z něhož by si lidé mohli udělat představu, jak o aktuální situaci uvažuje.

Jediná vrstva se státní zárukou, že nezchudne

Zdražování má různé dopady i na jednotlivé společenské vrstvy. Největším zásahem je pro toho, komu berou nezbytné výdaje, jako je bydlení, energie a potraviny, největší část rozpočtu. To nejsou jen lidé s nejnižšími příjmy. Velmi často jsou to příslušníci středních vrstev s relativně vyššími příjmy, z nichž jim ale velká část padne třeba na drahé bydlení. A tak jedinou vrstvou, které vláda zvyšuje příjmy o inflaci, jsou důchodci. Přidáno dostanou v září a znovu v lednu. Kabinetu zvyšování penzí s ohledem na inflaci a růst platů diktuje zákon. Senioři jsou jedinou vrstvou, která má zaručeno, že nezchudne.

Stát nemá k dispozici moc detailní data, kterou vrstvu a jak vysoká inflace nejvíc zasahuje. Statistici speciálně sledují inflaci kromě průměrné české domácnosti jen u rodin v Praze a u seniorů. Právě ceny v hlavním městě se totiž od celostátního průměru velmi často liší výrazněji než v jakémkoli jiném regionu. Důchodci jsou velmi specifickou skupinou právě proto, že jim stát musí podle zákona dorovnat penzi o vzestup cen. Praha se dlouhodobě odlišuje od zbytku země především prudkým růstem cen nemovitostí. Ty se přímo nepromítají do inflace. Sledují se ve speciálních indexech.

Srovnání zdražování u průměrného Čecha, průměrného Pražana a seniora jsou zajímavá. Promítají se do nich nejen rozdílné ceny, ale i rozdílný styl nakupování. Penzisté často nakupují jiné věci než mladší generace. Z porovnání dopadů zdražování vychází zajímavý trend. V Praze rostou celkově ceny o něco pomaleji, než je průměr České republiky. Zatímco celková inflace dosahovala v červnu 17,2 procenta, v hlavním městě to bylo jen 16,7 procenta. To je celkový obrázek za všechno zboží a služby. U jednotlivých útrat se to výrazně liší. Součet ale dává za Prahu nižší inflaci. Velkou roli tady hrají potraviny a výdaje na dopravu, které v Praze za poslední rok vystoupaly méně, než je celostátní průměr. Účty domácnosti důchodců se naopak od průměrné české rodiny v tempu zdražování výrazně neliší.

Ostrá konkurence v akci

V červnu se celkové ceny potravin a nealkoholických nápojů proti předchozímu roku zvedly o 18 procent. V Praze to bylo jen 17,3 procenta. Může to mít dvě vysvětlení. Prvním je konkurence. Ta je v Praze nesrovnatelně ostřejší než v jiných regionech. Pražan může obejít dva tři obchody, než se smíří s tím, že si skutečně koupí výrazně dražší máslo. Potraviny v České republice zdražují podstatně víc než v jiných zemích. Je zřejmé, že výrobci a zemědělci využili roušky drahých energií a celkové atmosféry velkého zdražování a přirazili si k účtům víc, než o kolik jim vzrostly náklady. Při silné konkurenci v Praze se to dá dělat obtížněji než jinde.

Obyvatelé Prahy, kteří jsou výrazně bohatší než v jiných regionech, také utrácejí výrazně víc za potraviny, které nepatří úplně do kategorie nezbytných. Za různé lahůdky nebo zboží, které je v těžké době postradatelné. A zrovna u cen potravin se přesně ukazuje, že ty úplně základní, jako je chléb, máslo, mléko, vejce nebo maso, zdražují víc než ty zbytné. Růst cen chleba je násobný ve srovnání s růstem cen různých koláčků, koblih a dalších pekárenských sladkostí. Pekař přesně kalkuluje s tím, žen chleba si člověk prostě koupit musí. Ale o koláčku už bude přemýšlet. A když se mu bude zdát příliš drahý, vzdá se ho. Je to krásná ukázka toho, jak je ekonomie a obchod čistou psychologií. Zákazník i obchodník zkoušejí, co ten druhý unese. A podle toho reagují. Teď v časech vysoké inflace budou reakce a pohyby cen rychlejší než ve stabilní době. Když obchodníci zjistí, že jim klesají tržby, začnou pečlivě počítat, jestli se jim nevyplatí jít s cenou dolů. Jestli tím zákazníky nepřilákají zpět. To je kouzlo volného trhu se silnou konkurencí, který zaručuje co nejlepší zboží za co nejlepší cenu. Pražané tady mají proti zbytku republiky výhodu oné ostré konkurence.

U rodin důchodců naopak zdražily potraviny víc než celostátní průměr. Ceny potravin a nealkoholických nápojů se zvedly o 18,4 procenta. To je o 0,4 procenta víc než u průměrné české rodiny. Vysvětlení je stejné jako u Pražanů. Jenže z opačné strany. Senioři, kteří jsou u nás téměř výhradně závislí na příjmu od státu, patří k chudším vrstvám společnosti. Navzdory obrovským částkám, které na důchody ze státního rozpočtu jdou, zaostává v Česku průměrný důchod za průměrným platem víc než jinde v Evropě. Senioři proto přirozeně nakupují větší část potravin, která patří do kategorie základních. Těch, které zdražují nejvíc. Proto je seniorská inflace u potravin vyšší než u průměrné rodiny.

Další položkou v rodinném rozpočtu, kde rostou ceny v Praze pomaleji než jinde v zemi, je doprava. Sem patří útraty za benzin a naftu, ale také hromadná doprava. A tu využívají lidé ve velkých městech častěji než ve venkovských oblastech. A ceny za vlak, autobus a MHD nerostly tak rychle jako za benzin a naftu. Čerpací stanice v Praze prodávají pohonné hmoty s náskokem nejdráž v zemi. Přesto se celkové výdaje za dopravu zvedly u průměrného Pražana proti loňsku o 21,2 procenta. U průměrného Čecha ale o 24,8 procenta. U seniorů dokonce o 25 procent.

Pražané naopak zažívají výraznější zdražování energií než jinde. Účet průměrné rodiny za elektřinu a plyn stoupl v Praze meziročně o 46,5 procenta. U průměrné české rodiny to bylo o 36,9 procenta. Tady může sehrávat roli řada vlivů. Počet lidí, kteří si fixovali ceny energií na roky dopředu, a také styl, jakým ke zdražování přistoupili jednotliví distributoři energií.

V čem se zdražování liší u různých rodin jen minimálně, jsou ceny za restaurace a hotely. Ty u všech rostou zhruba o 23 procent. Naopak poměrně velké rozdíly jsou ve vzestupu cen za oblečení a obuv. To je zboží dočasně zbytné. Nový kabát si člověk může koupit teď, nebo si pár měsíců počkat, až uvidí, co se bude s cenami dít. Právě útraty za oblečení, obuv a spolu s nimi za vybavení domácnosti nebo rekreaci stoupaly v posledních měsících v atmosféře „utrať, co můžeš, zítra bude dráž“ nejrychleji. Teď naopak začaly nejrychleji padat. Ty nákupy byly masivní hlavně u bohatších vrstev, kterých je víc v Praze. Proto si tady obchodníci v nákupní horečce mohli dovolit víc zvednout ceny. Přestože je v metropoli u spotřebního zboží podstatně větší konkurence. Ceny za oblečení a obuv se v Praze proti předchozímu roku zvedly o 28,6 procenta. Celostátní průměr byl ale 19,9 procenta a u důchodců jen 19,2 procenta.

Teď s klesající poptávkou přijde především u zboží, které se dá považovat za zbytné, velká kalkulace obchodníků, jestli se jim vyplatí držet vysoké ceny a prodávat méně. Nebo se naopak pokusit přitáhnout více zákazníků na nižší ceny. Tato přetahovaná bude rozhodovat o tom, jak velké bude zdražování v příštích měsících.