O čínském koronaviru toho víme nesrovnatelně víc než v půlce března, když vláda zemi vypnula generální karanténou. Z toho poznání se dá už teď vzít poučení a strategie pro měsíce příští. Virus nejspíš nezmizí, tak jako před lety zmizel jeho výrazně smrtnější předchůdce SARS. Neničí ho ani vyšší letní teploty, jak mnozí čekali. Řada studií se navzájem vyvrací, ale rozhodně se zatím neshodují na tom, že by se přinejmenším při bezpříznakovém nebo velmi lehkém průběhu vytvářelo dost protilátek na to, aby zaručovaly imunitu. A těch lidí s lehkým nebo bezpříznakovým průběhem je drtivá většina.

Vývoj některých léků a vakcín na čínský virus vypadá velmi nadějně. K masovému použití ale rozhodně nebudou dřív než za pár měsíců. Také už dost přesně víme, pro koho je čínský koronavirus skutečně nebezpečný a život ohrožující.

Z toho všeho je zřejmé, že se musíme naučit s čínským koronavirem normálně žít a fungovat. Umět vážit riziko a přiměřeně na něj reagovat. Chránit velmi pečlivě ty skutečně ohrožené a ostatní nechat s jistou mírou rizika normálně fungovat. Tak jako fungujeme s jinými viry a bakteriemi.

Zásadní je udržet život co nejvíc bez omezování. Andrej Babiš už opakovaně v různých rozhovorech řekl, že ekonomika se vypínat nebude. Jeho ministr školství Robert Plaga řekl, že od září se normálně rozjede povinná školní docházka. Je důležité, že tyto věty znějí ve chvíli, kdy v zemi poměrně rychle přibývá nakažených. A je jich skoro nejvíc z okolních zemí. V úterý hlásili hygienici 275 nových případů. V osmkrát lidnatějším sousedním Německu to bylo ve stejný den 572. Dvanáctimilionová Belgie měla 311 nakažených a její premiérka začala lidi strašit novou generální karanténou.

Berme ty Babišovy výroky, že země se nevypne ani při výrazném růstu nakažených, jako sliby. Vláda se konečně po dlouhých měsících chaosu s daty dostala k tomu, že se v celém sledování čínského koronaviru a reakce na něj snaží udělat systém. V pondělí spustí nový semafor, kdy se jednotlivé okresy zabarví od bílé přes zelenou, žlutou a červenou podle rizika nákazy. Velmi individuálně okres po okresu se budou nastavovat různá omezení. V žádné barvě se naštěstí nemluví o vypnutí ekonomiky a zavření škol. Hlavní slovo při nastavování reakce na vir budou mít krajští hygienici.

Snad bude většina z nich rozumná a nebudou to panikáři. Ani z viru, ani z vlády. Šéfka pražských hygieniků Zdeňka Jágrová si už třeba promýšlí strategii, jak by jednala, když se nakažený objeví v některé škole. Tvrdí, že by se snažila nezavřít celou školu, a dokonce ani třídu, kde se nákaza objevila. Do karantény by poslala jen spolužáky, kteří seděli v bezprostřední blízkosti nakaženého, a jeho nejbližší kamarády, kteří s ním byli v úzkém kontaktu. Třída by pokračovala dál. Stejně tak velmi empaticky uvažuje o tom, jak to zařídit, aby i v čase epidemie mohli lidé navštívit své nejbližší v nemocnicích a domovech důchodců. Uvědomuje si moc dobře, jak je pro ty, kdo jsou izolováni v cizím prostředí, ničivé, když dlouhé týdny nevidí své blízké. Stačilo by, aby návštěva měla negativní test.

Pokud budou všichni její kolegové uvažovat tak rozumně a empaticky jako paní Jágrová, mohli bychom se v epidemii vyhnout tvrdým restrikcím a udržet si co nejvíc z normálního života.

Za úvahu by určitě stálo, aby zdravotní pojišťovny začaly proplácet testy co nejvíce lidem, kteří o ně budou mít zájem. Stát by na to měl z rozpočtu, kde se přehazují miliardy na nejrůznější vysoce perverzní dotace, dát dostatek peněz. Chceme-li žít co nejvíc normální život i s čínským koronavirem, je to jedna z nejvyšších priorit.

A hlavně je nejvyšší prioritou, aby ti, kdo za vládu mluví, velmi pečlivě vážili slova a nevyvolávali paniku. Při představování semaforu se to moc nepovedlo hlavnímu epidemiologovi ministerstva zdravotnictví docentu Rastislavu Maďarovi. Ten nejvyšší červené riziko na semaforu provázel slovy: „Za jistých okolností může přijít i doporučení zajistit si zásoby jídla, léků na 14 dní.“ To je ve chvíli, kdy se některý okres objeví ve žluté zóně, přímá pozvánka k útoku na potraviny a lékárny, kterému jsme se naštěstí na rozdíl od Londýna nebo New Yorku dokázali i v březnu vyhnout.

Není vyloučeno, že v pondělí bude žlutě svítit Praha. V příštích měsících nejvíc ze všeho potřebujeme imunitu na paniku a úzkost.

Text vznikl s podporou Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky