Babišovu zahraniční politiku ovlivňují Koudelka a Zeman

Chycen mezi Washingtonem a Moskvou

Babišovu zahraniční politiku ovlivňují Koudelka a Zeman
Chycen mezi Washingtonem a Moskvou

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Přestože český premiér Andrej Babiš v podstatě nemá žádnou zahraniční politiku, ocitl se v posledních dnech v jejím zajetí. Musí balancovat mezi skutečností, že tu ruská rozvědka nejspíš provedla sabotážní akci, při které přišli o život dva lidé, snahou udržet si přízeň proruského prezidenta Miloše Zemana, tlakem západních spojenců a snahou nenaštvat své voliče.

Andrej Babiš je sice bývalý člen KSČ a soudem uznaný agent StB, ale nikdy nebyl přirozeným ruským nebo čínským spojencem. Podnikání Agrofertu vždy mířilo směrem na Západ. Babiš se nechal slyšet, že v Číně již nikdy investovat nebude, poté co tam při zmařeném pokusu přišel o miliardu korun. Rusko taktéž nikdy nebylo cílem Babišových firem. Naopak Babiš podle všeho má rád pozornost západní společnosti a politiků. Na rozdíl od Zemana mu nestačí audience v Kremlu a Pekingu. To však neznamená, že by se tato lehká inklinace k Západu přehoupla do nějaké ucelené vize, jak by měla vypadat česká zahraniční politika.

Ať už Babiš vstupoval do politiky z jakýchkoli důvodů, při vzestupu ANO zahraniční politiku příliš neakcentoval, mluvil převážně o údajném korupčním prostředí, o „Palermu“ a „matrixu“. Martin Stropnický, jediný opravdový expert hnutí na zahraniční politiku, byl po vzniku druhé Babišovy vlády raději odstaven na druhou kolej a odeslán jako velvyslanec do Izraele.

Do zahraničněpolitických sporů se tak Babiš pouštěl zejména v případě, kdy mu to mohlo vynést politické body doma. To však hlavně znamenalo útoky na EU, například při sporu ohledně migračních kvót.

Přelom přišel v březnu 2019. Tehdy Babiš zavítal na oficiální návštěvu USA, včetně setkání s tehdejším prezidentem Donaldem Trumpem v Bílém domě. Babiš k tomu přišel trochu jako slepý k houslím. Na rozdíl od Zemana setkání s Trumpem nebyl jeho dlouholetý sen. Zeman správně tvrdil, že Trumpa podporoval dřív než jiní státníci. Na dojednání jeho návštěvy v Bílém domě dokonce velvyslanec ve Washingtonu Hynek Kmoníček najal lobbistickou firmu.

Jenže Zemanova návštěva v DC se ukázala jako naprosto politicky neprůchodná. Trump v té době čelil podezřením, později vyvráceným, že spolupracuje s Rusy. Americká politika se tomu snažila čelit, setkání se Zemanem, známým svými proruskými názory, tak nepřipadalo v úvahu.

Začátkem roku 2019 však již byla v plném proudu americká protičínská ofenziva. A Washington podnikal i protiruské kroky. Přestože Trump byl často v médiích prezentován jako proruský a osobně mu byl Vladimir Putin nejspíš sympatický, v reálných krocích jeho vláda byla víc protiputinovská než ta Obamova.

V oválné pracovně

V průběhu roku 2018 došlo ke třem událostem, které si Američané vyhodnotili jako ukázku toho, že Babiš je jejich člověk. Zaprvé šlo o vydání ruského hackera Jevgenije Nikulina, o něhož soupeřily Moskva a Washington. Tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán nakonec rozhodl o jeho vydání do USA. Zadruhé se Babišova vláda plně zapojila do spojenecké odpovědi na pokus ruské rozvědky v britském Salisbury zabít Sergeje Skripala. Tehdy vyhostila tři ruské diplomaty. Dalším plusem ve prospěch Babiše bylo varování NÚKIB před Huawei. Američané vyhodnotili, že tři pozitivní kroky jsou již promyšlenou politikou, a premiér je tedy, na rozdíl od prezidenta, prozápadní. Za odměnu odjel do oválné pracovny, což mělo jeho západní směřování ještě posílit.

Jedna věta z tehdy zveřejněné oficiální pozvánky dobře ilustruje důvod návštěvy. „Prezident a premiér budou hovořit o prohlubování americko-českých vztahů a nutnosti společně čelit globálním výzvám včetně kybernetických hrozeb, energetické bezpečnosti a obchodních zájmů.“ Kybernetická hrozba znamenala Huawei, energetická bezpečnost bylo kódové označení pro Temelín, o jehož dostavbě se tehdy uvažovalo, a vliv Ruska a pod obchodními zájmy se skrývá podpora v obchodní válce. Česko se tak stalo součástí amerického tažení proti světovému vlivu Ruska a Číny. Vstřícnými kroky si chtěla Trumpova administrativa pojistit, že Česká republika nesklouzne do jejich sféry vlivu.

Babiš během své návštěvy USA zavítal ještě do jednoho klíčového objektu, do centrály CIA v Langley. Doprovázel ho šéf české kontrarozvědky BIS Michal Koudelka. Ten při té příležitosti obdržel od americké rozvědky Cenu George Teneta, udělovanou za zahraniční spolupráci.

Právě Koudelka se stal symbolem pnutí v české diplomacii. Na jedné straně prozápadní vláda, na druhé proruský Hrad. Vláda má sice v zahraniční politice hlavní slovo, ale Zeman jí dokáže zdatně házet klacky pod nohy. Ukázalo se to i kolem sporu ohledně hodnosti Michala Koudelky. Ten je dosud pouze plukovníkem. Vláda ho opakovaně, tedy v květnu 2018, říjnu 2018, květnu 2019, říjnu 2019 a říjnu 2020 navrhla na povýšení na generála, Zeman to vždy odmítl.

„Náš“ novičok

Mezi Hradem a BIS panuje téměř otevřené nepřátelství. To se poprvé dostalo na veřejnost právě v roce 2018, po útoku ruské rozvědky GRU v britském Salisbury. Zeman tehdy prohlásil, že novičok, tedy látka použitá při pokusu zabít bývalého agenta GRU Sergeje Skripala, se vyráběl i v České republice. Tuto informaci prý dostal od Vojenského zpravodajství. Ve zprávě, kterou obdržel od BIS, takováto informace nebyla. Vzhledem k tomu, že prohlášení prezidenta použilo Rusko k podpoře svých tvrzení, že novičok nalezený v Salisbury mohl pocházet i z jiných zemích než z Ruska, například z Česka, vyvolalo to politickou krizi.

Na konci roku 2018 zaútočil Zeman na BIS přímo, když agenty nazval „čučkaři“. Tvrdil, že BIS jde hlavně o zachování či navýšení rozpočtu. „Musí přesvědčit veřejnost o své užitečnosti. Když budou plácat o tom, že se to tu hemží ruskými a čínskými špiony, a přitom za šest let nedokázala chytit byť jen jediného, tak je to plácání,“ řekl tehdy. Postěžoval si rovněž na údajnou neschopnost BIS bojovat proti islámskému terorismu. V narážce na případ pražského imáma Samera Shehadeha, který byl podezřelý z podpory terorismu, prohlásil: „Jsou to čučkaři. Protože tam, kde mají najít teroristu, a on opravdu existoval, a ostatně i Národní centrála pro odhalování organizovaného zločinu říká, že u nás jsou teroristé, tam ho nenašla.“ Samer Shehadeh zmizel ze země v roce 2017, o rok později byl dopaden v Jordánsku a vydán zpět do Česka. V květnu minulého roku byl odsouzen k 10 letům vězení.

Další spor následoval po vydání výroční zprávy BIS za rok 2017. V něm kontrarozvědka varovala, že moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je částečně zasažena i výuka českého jazyka a literatury. Prosovětskou interpretaci moderních dějin a pokračující vliv sovětské propagandy označila za součást ruské hybridní strategie. V lednu 2019 se kvůli tomu s Koudelkou sešel ministr školství Robert Plaga. „Nevím, proč by se do této diskuse měla vměšovat i tajná služba, to ani Státní bezpečnost neměla takovou drzost, aby radila, jak se má učit dějepis,“ prohlásil tehdy Zeman.

Z Koudelky se tak stal jeden z oblíbenců protizemanovského tábora. Je pravda, že on sám tomu částečně šel naproti. Za jeho působení se změnila komunikace BIS směrem ven. I když Česká republika má tři tajné služby, z ředitelů jen jeho jméno proniklo do povědomí široké veřejnosti. Marka Šimandla z civilní rozvědky ÚZSI a Jana Berouna z Vojenského zpravodajství nejspíš zná jen pár fajnšmekrů. BIS je také jediná ze služeb, která má vlastní twitterový účet.

Koudelka a BIS se sice k útokům ze strany prezidenta a jeho okolí veřejně nevyjadřují, ale nejrůznější prohlášení dávají tušit, že jsou vůči Hradu v politické opozici. Výroční zprávy BIS varují před ruským a čínským vlivem. Sám Koudelka v rozhovoru pro Deník N si stěžoval, že proti BIS se „chystá diskreditační kampaň“. V témže rozhovoru si také vychvaluje spolupráci s Andrejem Babišem a částečně potvrdil, že je mu nápomocný při udržování styků se zahraničními státníky.

Agent s ricinem

Jenže kolem BIS se točí i podezření, že úniky do médií se snaží ovlivňovat zdejší debatu. Například stále nebylo zodpovězeno, jak se na veřejnost dostala informace o ruském „agentovi s ricinem“. Loni v dubnu časopis Respekt přinesl zprávu, že do Prahy přicestoval muž, který měl mít v kufru jed ricin. Článek tvrdil, že jeho cílem jsou primátor Prahy Zdeněk Hřib a starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Později byl seznam údajných cílů ještě rozšířen o starostu Řeporyj Pavla Novotného. Všichni tři dostali přidělenou policejní ochranu. Později vyšlo najevo, že žádný agent s ricinem neexistoval. Podle BIS ji jako první na „agenta s ricinem“ upozornil anonym. Při prověřování se zjistilo, že jde o vyřizování osobních účtů mezi zaměstnanci ruské ambasády, a Česko následně dva z nich vyhostilo. Koudelka tvrdil, že za zmatek si mohou média sama, když publikují neověřené informace, a jen tím BIS ztížila práci. Jak ale informace unikla, se stále nevysvětlilo.

Závažnější však jsou zjevné úniky okolo kauzy Vrbětice. Čímž se dostáváme zpět k Babišově zahraniční politice.

V posledních několika týdnech až měsících se Babišova vláda posunula od opatrného atlantismu k zřetelněji proruské politice. Důvodů je několik. Zaprvé zpackaný nákup vakcín znamená, že počátkem roku byl v České republice, ale i v celé Evropě očkovacích látek nedostatek. Jednou z mála zemí, které nabízely vakcíny, bylo Rusko se svým Sputnikem.

Svou roli však jistě hrály i blížící se volby. Pokud má Babiš mít nějakou šanci, aby sestavil vládu, potřebuje spolupráci prezidenta Zemana. Ten oznámil, že jmenuje po volbách premiérem lídra nejsilnější strany či hnutí v parlamentu, nikoli koalice. Bylo to přiznání, že prezident je připraven jmenovat Babiše předsedou vlády, i pokud volby prohraje. Jenže aby svůj závazek Zeman splnil, musí Babiš sekat dobrotu, a to znamená i chovat se hezky k Rusku. Například ho pustit do tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.

Přes Rusko do sněmovny

Příklon k Rusku si i sociální demokraté vyhodnotili jako možnost, jak se zachránit ve sněmovně. Po stranickém sjezdu se šéf ČSSD Jan Hamáček rozhodl, že je potřeba přilákat zpět voliče zběhlé k SPD a podobným stranám. Orientace na Rusko k tomu měla přispět, takový záměr stojí za jeho nápadem letět do Moskvy vyjednávat o vakcínách Sputnik nebo uspořádat summit Putin–Biden.

Pak však přišel zásadní zlom. Hamáček s Babišem vystoupili na tiskové konferenci, oznámili, že za výbuchem ve Vrběticích stojí ruská vojenská rozvědka GRU a že Česká republika vyhostí osmnáct ruských diplomatů, u kterých je prokázáno, že jsou ve skutečnosti pracovníky ruských tajných služeb.

Vzhledem k tomu, že premiér přiznal, že o podezření věděl od 7. dubna, a prezident, že informace měl zhruba tři týdny, je jasné, že samo vědomí o ruské diverzní akci ke změně zahraniční politiky nestačilo. Vládní představitele vyděsilo zjištění, že se informace objeví v médiích.

Podrobnosti o kauze Vrbětice zveřejněné v Respektu a na webu Bellingcat mohly uniknout jen z tajných služeb. Z rychlosti, jakou byl článek o Vrběticích na webu Respektu publikován po Babišově a Hamáčkově tiskovce, je jasné, že byl připraven předem.

Exprezident Václav Klaus prohlásil, že „kdyby v amerických prezidentských volbách znovu vyhrál Trump a byl dnes prezidentem, opožděná kauza Vrbětice by nenastala“. Může mít pravdu, i když asi jiným způsobem, než zamýšlel. V uplynulých dnech skončila skoro krize u ukrajinských hranic, kam Rusko rozmístilo desítky tisíc vojáků. Nejspíš to byl i test nového amerického prezidenta Joea Bidena, je možné, že kdyby prezidentem byl stále Trump, test by se nekonal. Biden odpověděl sankcemi a vyhošťováním diplomatů. Někteří evropští spojenci se přidali, například Polsko poslalo domů tři Rusy. Česko však pokračovalo v nastoupeném proruském kurzu. Je velmi pravděpodobné, že někdo se rozhodl Babišovi pomoci nalézt ztracenou proamerickou orientaci.

S drobnou nadsázkou tak lze říct, že Babiš je chycen mezi Washingtonem a Moskvou. Jeho zmatení dobře ilustrovalo dění v uplynulém týdnu. V sobotu sice vyhlásil studenou válku Rusku, ale v pondělí již svá slova mírnil, když řekl, že ve Vrběticích nešlo o státní terorismus, ale o útok na zboží bulharského obchodníka. Čistě z právního hlediska může mít pravdu. Proč to však potřeboval zdůraznit, je otázka. A už v úterý se za svá slova omlouval.

Pokud si máme vybrat, jestli přilneme spíš k Bílému domu, nebo ke Kremlu, je potřeba vždy volit Bílý dům. Spojenectví z vlastní vůle je však vždy silnější než to z donucení.