Doba se změnila. Prudký růst státních dluhů už se netoleruje. To je tvrdá lekce, kterou v posledních dnech dali investoři Velké Británii a Maďarsku. Poté, co finančníci sledovali, jak se politici v Londýně a Budapešti rozhodli roztáčet inflaci dalšími obřími státními dluhy, poslali ke dnu libru i forint: s nimi prudce zvýšily úroky ze státních dluhopisů.

V Londýně byla politická reakce velmi rychlá. Nejdřív byl odvolán ministr financí Kwasi Kwarteng, který představil rozpočet s výraznými škrty daní a zároveň prudkým růstem státních výdajů. Výsledkem tohoto pokusu o oživení ekonomiky měl být prudký růst státních dluhů. Na něj trhy reagovaly hlubokou nedůvěrou a poslaly dolů libru i britské dluhopisy. Kwartengův nástupce Jeremy Hunt představil rozpočet úplně opačný. Snižování daní se kompletně ruší. Místo zvyšování státních výdajů přichází škrty v rozpočtu. Trhy se okamžitě uklidňují. Libra začíná sílit. Úroky z dluhopisů padají. (Více o tom píše Ondřej Šmigol v komentáři Konec konzervativců v Británii? – pozn. red.)

Lekce je zřejmá. V časech rekordní inflace se netoleruje, když politici situaci začnou dál zhoršovat tím, že své země ženou do dalších rozpočtových schodků. Přes Londýn dávají jednoznačný vzkaz: Když to uděláte, velmi rychle za to zaplatíte. Pádem měny a prodražováním vládních dluhopisů. Časem přijde zhoršení výhledu ratingu. Potom pád ratingu.

Mezitím prudce padá měna, což dál prohlubuje inflaci. Lidé se začnou před pádem chránit tím, že převádí peníze do cizích měn. Nejčastěji do dolaru. Tím domácí měnu dál oslabující. Nedůvěra k vlastním měnám má pak i nezamýšlené důsledky, které jsou často v přímém rozporu s politickým směřováním země.

Výstižnou ukázkou je Maďarsko. Brusel je vůči Viktoru Orbánovi a jeho domácím rozhodnutím často až přehnaně kritický. Co jiným prochází v tichosti, u Maďarska často vede až k exemplární chuti bruselského establishmentu Budapešť trestat. Dalo by se čekat, že Maďaři, kteří si Viktora Orbána opakovaně volí velkými většinami, budou po všech těch kritikách a výhrůžkách o zastavení dotací mimořádně euroskeptičtí.

To možná jsou. Zároveň jsou ale největšími zastánci přijetí eura ze všech zemí Evropské unie, které ho zatím nemají. Podle posledního průzkumu Eurobarometru by forint okamžitě vyměnilo za euro 67 procent Maďarů. V lednu před začátkem Putinovy války na Ukrajině to bylo 51 procent. Není to překvapivé. Je to reakce na nestabilitu forintu, kterému Maďaři skoro bez ohledu na to, kdo vládne, dlouhodobě nevěří. Teď 59 procent z nich považuje za největší problém inflaci. A neustálé oslabování forintu na historické minimum proti euru ji neustále zhoršuje. V září se ceny meziročně zvýšily už od 20,1 procenta. Maďaři jsou zároveň víc než jiní Evropané spokojeni s tím, jak Evropská unie reaguje na ruskou invazi na Ukrajině. Průměr spokojenosti v celé Unii je 55 procent. V Maďarsku to je 69 procent.

Už finanční krize roku 2008 ukázala, že k euru mentálně utíkali ti, kdo nevěřili svým vlastním měnám. Maďaři už tehdy měli hypotéky v eurech. Teď po nich při rekordní domácí inflaci znovu touží.

Lekce z Londýna i Budapešti ukazují, že investoři přestali tolerovat růst státních dluhů. To, co prošlo vládám za covidu bez vážného výkyvu měny, je najednou netolerovatelné. Vláda Petra Fialy odeslala do Poslanecké sněmovny rozpočet na rok 2023 se schodkem 299 miliard korun. Navzdory svým slibům v tom rozpočtu není žádná velká úspora státních výdajů. Navíc stojí na vodě v tom, jak velké budou kompenzace za energie. Tam hrozí růst schodku o další stovky miliard. Existenčním zájmem země je, aby ten schodek byl co nejnižší. Trhy nám ho neprominou. Stejně jako ho neprominuly britským konzervativcům a stejně jako ho neprominuly maďarskému premiérovi Viktoru Orbánovi. Prudký pád koruny a ztráta důvěry v korunu jsou tím posledním, co ve všech těch krizích ještě teď potřebujeme. Atmosféra doby je zřejmá. Není to atmosféra na stamiliardové státní dluhy.