S Edem Westem o vyhlídkách Spojeného království

Británie je ekonomicky nová Itálie

S Edem Westem o vyhlídkách Spojeného království
Británie je ekonomicky nová Itálie

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Politickou událostí léta je výběr nového britského premiéra. Stávající předseda vlády Boris Johnson rezignoval, když se už jeho skandály a vytáčky staly pro vládnoucí Konzervativní stranu neúnosné. Nezdá se ale, že by nový premiér měl její problémy vyřešit. Konzervativci, známí také jako toryové, jsou u moci již dvanáct let, vyhráli čtvery volby za sebou, poslední v roce 2019 s historickou většinou. Přesto je řada jejich voličů zklamaná. Mají pocit, že konzervativci své období u moci promarnili, země se nikam neposunula a nejrůznější krize se jen zhoršují. Jedním z nich je i Ed West, konzervativní komentátor a historik, který proslul svými pesimistickými postřehy ohledně budoucnosti Konzervativní strany i samotné Británie.

Britský premiér Boris Johnson končí. Jaký je jeho odkaz, pokud nějaký má?

Nejčastější názor je, že šlo o promarněnou příležitost. Je hodně věcí, které potřebují reformu. Mohl hodně udělat, protože měl největší parlamentní většinu od roku 1987 a mohl opravdu změnit zemi víc konzervativním směrem. Moje hlavní kritika Johnsona a konzervativců se týká toho, že nemají žádnou vizi. Pokud byste na začátku jejich vlády upadl do kómatu a probudil se nyní, nepoznal byste, kdo celou dobu vládl. Blair i Thatcherová změnili zemi k obrazu svému, ať se vám to líbí, nebo ne. Boris mohl něco vykonat, ale žádný z velkých odkazů labouristů nebyl odvolán, zrušen. Zařídil brexit, ať to znamená cokoli. Nikdo přesně neví, co to obnáší. Předpokládám, že brexit bude zklamáním pro hodně lidí. Jeho hlavním důvodem byla imigrace, ale ta je nyní pod toryi na rekordní úrovni. Takže jeho hlavní odkaz je, že zabránil tomu, aby se Jeremy Corbyn dostal k moci. Corbyn byl na Británii hodně levicový a bylo by to vážné, kdyby byl zvolen.

Přispěla k Johnsonovým problémům i jeho osobnost?

Ve všem, co dělal, byla spousta dramatu. Měl svůj vlastní dvůr plný dramatu a intrik. Lidé si myslí, že jeho nejnovější žena měla hodně vlivu na jeho politiku. Tato rivalita mezi dvořany zabránila tomu, aby se něco opravdu posunulo vpřed. Takže je to vlastně dost neuspokojivý odkaz. U veřejnosti byl dost populární. Měli ho rádi, ale on byl neustále neupřímný. Lhal opravdu o prkotinách. Opakovaně lhal téměř o čemkoli. Nakonec to bylo neúnosné. Většinou nějak přijmeme, že politici jsou neupřímní, ale u něho ty lži byly téměř patologické. Žádný z kandidátů na premiéra ale nemá jeho přitažlivost pro veřejnost. Takže si myslím, že konzervativci budou mít opravdu problém být znovu zvoleni.

Kandidáti zůstali dva. Bývalý ministr financí Rishi Sunak a ministryně zahraničí Liz Trussová. Nemyslíte si, že by jeden z nich mohl přinést nějakou opravdovou změnu?

Ani jeden z nich není ideální. Rishi Sunak vedl několik let ministerstvo financí. Míříme do opravdové ekonomické krize. Možná ne krize, ale do opravdu hluboké recese. Všichni již mají problém vyjít se svými příjmy a několik dalších let bude špatných. Jako ministr financí za to nese zodpovědnost, i když za to nutně nemůže. Hodně věcí bylo mimo jeho kontrolu. Máme celosvětové problémy se zásobováním kvůli koronaviru a ruské invazi. A lidé o něco zchudnou. Je tu také velká nespokojenost s ministerstvem financí. Británie je neschopná cokoli postavit nebo vytvořit, protože finance vždy velmi krátkozrace šetří. V Británii nám opravdu chybí dlouhodobé uvažování.

A Liz Trussová?

Je divná. Možná se to změní, pokud bude zvolena. Je favoritkou, členové strany ji chtějí. Ale působí divně, je to docela zvláštní osoba. Pokud se podíváte na videa s ní, vypadá velmi nepřirozeně a divně. Má také zvyk opakovaně se oblékat jako Thatcherová. Je to jako cosplay (costume play, kostýmová hra, vžívání se pomocí kostýmů do fiktivních i historických postav – pozn. red.). Je to docela zvláštní. A dokonce některé její manýry jsou divné. Nevím, jak to zapůsobí na stranu. Je zajímavá v tom smyslu, že byla liberální demokratka. Takže její politické názory původně nebyly příliš konzervativní. Je to libertariánka. Chtěla zrušit monarchii, což je v Británii docela excentrické. Pochází z labouristické rodiny. Je neobvyklé, že lidé z levicových rodin skončí u konzervativců. Je víc populární na stranické pravici, mezi brexitovými elementy, přestože hlasovala pro setrvání v EU. Rishi je zas populární mezi centristickými elementy, i když hlasoval pro odchod. Takže si vlastně vyměnili pozice. Trussová je ve spoustě sociálních otázek velmi liberální. Chce deregulaci, je pro život ve stylu Uberu, pro svět dominovaný apkami, levnými řidiči a městským životem. Sociální konzervativci jsou jejími názory zděšeni.

Jak to, že tedy vede mezi straníky?

Nevím. Členové strany jsou pro mě záhadou. Zdá se, že preferují Trussovou, což mi přijde zvláštní. Rishi byl jednu dobu populární. Má uznání. Ale jsou tu jisté otázky ohledně jeho charakteru. Pochází z velmi privilegovaného prostředí a zdá se, že velmi špatně přijímá kritiku a špatně na ni reaguje, což není ideální charakteristika lídra. Někteří se bojí, že bude jako předchozí premiérka Theresa Mayová, nedokáže inspirovat a udělat správná rozhodnutí. Boris měl stejný problém, nedokázal se rozhodnout. Je tu všeobecný pocit, že politika v Británii už nepřitahuje ty nejtalentovanější. Být poslancem není dobře placená práce, navíc s nízkým statusem. Všichni vám sdělují svoje názory, ale sám moc nezmůžete. Takže jejich kvalita upadla i mezi toryi. Ztratili hodně lidí, kteří hlasovali pro setrvání v EU. Jediní, kterým bylo dovoleno setrvat na vrcholu, jsou ti, kteří tvrdí, že změnili názor.

Vidíte v Konzervativní straně někoho, kdo by ji mohl v budoucnosti dobře vést? Než vypadla ve volbách lídra, hodně zaujala Kemi Badenochová.

Ano, ona je první z kandidátů, kdo člověka napadne. Je velmi impresivní. Ale zatím asi příliš nezkušená. Nicméně vzhledem k tomu, že konzervativci nejspíš za dva roky prohrají volby a nová labouristická vláda bude velmi slabá, možná budou muset dokonce vládnout v koalici s liberály, tak si myslím, že je dobrá šance, že v budoucnu se stane stranickou lídryní. To bude její zkouška odolnosti. Nakonec by se mohla stát naší čtvrtou premiérkou.

Řekl jste, že se příliš nezměnilo, že kdyby člověk upadl do kómatu, nepoznal by, kdo posledních dvanáct let vládl. Čím je to? Jsou konzervativci neschopní, nebo opravdu věří sociálnímu liberalismu?

Říct, že jsou neschopní, je příliš drsné. Hodně toho je zakořeněno v systému. Organizace, které řídí Británii, a platné zákony upřednostňují progresivní myšlenky a ztěžují zavádění konzervativní politiky. Nejočividnějším příkladem je zákon o rovnosti, který je neustálým zdrojem rozmrzelosti na pravici, jelikož hází klacky pod nohy jakékoli snaze o konzervativní tvorbu politiky. V podstatě zavádí rovnost jako povinný cíl pro firmy, včetně antidiskriminačních pravidel a podobně. Nenastal žádný pokus tento zákon reformovat nebo zrušit. Dalším příkladem je komunikační zákon. V Británii máme hodně případů lidí, které navštívila policie, protože říkali věci, jako že žena nemůže mít penis. Politici pak lamentují, jak je to hrozné pro svobodu slova, ale policie jedná na základě zákona, který by prostě mohli zrušit. Takže je tu rostoucí frustrace, proč ten zákon nezruší. Mám pocit, že konzervativci nevědí, čemu věří, takže v podstatě vcelku souhlasí s progresivní agendou. Chtějí jen, aby byla o něco pomalejší, ne nyní, ale až za dva roky. Ale v podstatě s těmi myšlenkami souhlasí, a dokonce používají progresivní argumenty. Klasickým příkladem je tvrzení, že konzervativci jsou strana diverzity. Pokud jste ale konzervativec, opravu věříte, že diverzita sama o sobě je dobrá věc? Můžete si myslet, že je to v pohodě, že je to morálně neutrální věc, ale mělo by prosazování diverzity být konzervativní politikou?

Podařilo se vůbec v nějaké oblasti zvrátit nebo zastavit nástup progresivismu?

Jediné opravdové vítězství v sociální oblasti, kde se podařilo zastavit progresivní překročení mezí, je v otázce transgenderu, kde se v podstatě podařilo odebrat státní podporu. Ale to vše byla hlavně práce levicových feministek. Ty psaly články, organizovaly kampaně a argumentovaly proti šílenějším aspektům transgenderového hnutí, nic z toho nevykonali sami konzervativci. Takže ani ty kulturní bitvy, které vyhráli, nedokázali vyhrát bez pomoci levice. Kdybyste se prošel minulý měsíc centrem Londýna, tak všude byste viděl nejnovější verze vlajky Pride. Když zajdete do škol, všude uvidíte vlajku Pride. Ve všech školách mají měsíc historie černochů a instituce napříč Británií se zaobíraly Georgem Floydem. Pokud pracujete na jakékoli univerzitě, musíte se účastnit nejrůznějších iniciativ týkajících se diverzity, rovnosti a dalších věcí. Máme konzervativce dvanáct let u moci, a přesto je to všude. Liberální argument je, že je to nedůležité, že na těchto kulturních projevech nezáleží. Ale záleží na nich.

Jak na nich záleží?

Vezměte si agendu ekvity, což je myšlenka, kterou tlačí americká levice, že mezi skupinami musí být rovnost výsledků. To má velký dopad na vzdělání, například těžko se pak vyžaduje disciplína ve školách. Má to velký dopad na policii a zločinnost, i když ne tak velký jako v Americe. Tyto otázky kvality života jsou důležité. Jde ale také o principiální otázky. Neměli bychom přijímat všechny šílenosti, které vzejdou z amerických kampusů. Konzervativní vláda by měla být proti tomu, což ale není. Velký problém, který ztělesňoval Boris Johnson, je ten, že mnoho lidí v Konzervativní straně pochází z kulturního a sociálního prostředí, které je velmi progresivní. Sociální prostředí Borise Johnsona bylo velmi liberální. Chápu to, sám žiju ve velmi liberální části Londýna a většina mých přátel je na levici. Ale když jste politik, měl byste být připraven říkat nepopulární věci a říct: Toto jsou věci, kterým věřím, které prosazuji.

Zdá se, že progresivismus a wokismus je v Británii mnohem prominentnější než tady na kontinentě. Čím to? Vaší kulturní blízkostí ke Spojeným státům? Nebo je to dědictví protestantismu?

V Americe je wokismus založen na jejich protestantském dědictví plus trocha komunismu do toho. Ale ano, jsme velmi náchylní přijímat americké myšlenky. Každou idiotskou myšlenku, která přijde z Ameriky, tak do šesti měsíců britské elity adoptují. Vezměte si poklekávání fotbalistů před zápasem, což se pořád děje. Je to symbol naprosté idiocie, ale je to všude. A americké debaty ohledně rasy a genderu jsou prostě adoptovány v této severoevropské mokré a větrné zemi.

Pár dní nazpět byl v Británii široce sdílen článek z magazínu The Spectator o úpadku Británie. Hlavně bylo citováno tvrzení, že pokud trendy vydrží, tak do dvanácti let Polsko ekonomicky předežene Británii.

Ano, článek Sama Ashortha-Hayese.

Opravdu Británie upadá, nebo je to jen příklad nenapravitelného britského pesimismu?

Ne, Británie opravdu upadá. Británie je nová Itálie. Posledních patnáct let jsme měli téměř nulový růst. Měli jsme sérii premiérů, kteří byli až komicky k ničemu. Vlastně Italové zas upadají, že ano? Takže v tomto jsou před námi. Ale rozhodně tu máme problém cokoli postavit, za což, myslím, může i Rishi. Zoufale potřebujeme novou infrastrukturu, ale je tu tolik restrikcí. Nejočividnějším příkladem je bytová výstavba. Domy v Londýně a jihovýchodní Anglii jsou absurdně drahé. A to zas zapříčiňuje kolabující porodnost. Mladá generace je pak velmi nalevo, protože proč by nebyla. Nikdy nebudou vlastnit byt nebo mít rodinu, takže nemají důvod být konzervativní. Penny Mordauntová, která právě vypadla z klání o lídra toryů, zablokovala výstavbu trubky, která by pokryla 6 % energetických potřeb Británie. To proto, že tato trubka by trochu zhoršila výhled na moře z jednoho domu v jejím volebním okrsku. Takže tu vládne pocit, že v této zemi nejsme schopni nic postavit a kvůli těmto restrikcím chudneme a chudneme.

Proč s tím vláda nic nedělá?

Konzervativním voličům dominují starší lidé, kteří vlastní domy, mají penze a žádný opravdový zájem na ekonomickém růstu, protože jich se to nedotkne. Mají se dobře tak jako tak. Volebním kalkulem toryů je, že tato skupina je voličsky disciplinovaná a zastoupena v dostatečně mnoha okrscích. Takže jim to zajistilo vítězství v posledních volbách a možná i v těch dalších, ale uběhnou dvoje až troje volby a začne volit víc mladých levičáků bez bytů. Starší generace vymře a nezbudou žádní konzervativní voliči. Jsme ve stavu ekonomické stáze. Naše míra růstu je děsivá. Podle západoevropských standardů je Británie docela chudá. Bohatší země střední Evropy nás dohánějí. Nemyslím, že to Polsku vyjde, protože mají podobné problémy s porodností jako my, a nemyslím, že můžete udržet růst bez mladé populace.

Byl jsem nedávno na konferenci v Polsku, kde tvrdili, že se do země začalo vracet víc lidí, než kolik ji opouští.

Tomu rozhodně věřím. Jejich tempo růstu je velmi vysoké. Také ale nyní schválili zákon, který zjednodušuje stavbu domů. Jejich vláda to právě schválila, protože chápe, že by měla umožnit lidem dovolit si rodinu a vychovat děti. Takováto očekávání nejsou v britském veřejném životě ani na stole. Konzervativci to nikdy takhle neřeknou. Labouristé zase prohlásí, co s takovými a makovými netypickými lidmi, kteří nejsou v tradičním heterosexuálním vztahu a nechtějí mít svatbu. Konzervativci v tom případě vždy ustoupí a omluví se, že nechtěli nikoho urazit. Pravá konzervativní strana by měla prohlásit, že očekává, že lidé budou mít rodinu. Že i s jedním příjmem si lidé budou moci dovolit dům a slušný život. To by měl být náš cíl. To je dobrý život, který poskytne lidem pocit pokračování a potomstva. Ale ani u jednoho kandidáta toto nevidím.

Není to ale něco, v čem by mohli být dobří labouristé? Nejrůznější podpory rodin a dávky, to přece bývala doména levice. Nebo jakákoli podpora tradiční rodiny je už nyní pokládána za známku pravicového extremismu?

Někteří lidé doufají, že když se vrátí labouristé, tak se zlepší financování veřejných služeb. Jejich financování se obrovsky zvýšilo za Tonyho Blaira. Lidé s ním byli velmi spokojeni, jelikož šlo dost peněz do vzdělání a zdravotnictví, a lidé doufají, že se to stane znovu. Ale na to prostě nejsou peníze. Nemáme tolik peněz jako v roce 1997, abychom to mohli udělat. Takže myslím, že mnoho lidí bude zklamáno. Problém se systémem dávek a daňovým systémem je, že v některých případech, ne ve všech, vás přímo trestá, pokud jste manželský pár s dětmi. Takže není příliš mnoho pobídek pro založení tradiční rodiny se dvěma rodiči. Co se týče labouristů, tak ti pro to nikdy nebudou. Štítí se toho. Je to pro ně návrat do padesátých let nebo viktoriánské doby. Takže pod labouristy se nic nezmění, jen nám nejspíše přibudou ty nejrůznější zákony o rovnosti. Už prohlásili, že chtějí, aby ekvita byla cílem britské společnosti. Takže zavedou víc kvót a budou víc imitovat americkou rasovou politiku.

Největším tématem posledních let v Británii je brexit. Jak to s ním jde? Četl jsem váš článek, ve kterém jste přiznal, že jste hlasoval pro brexit, ale jste z něho zklamaný.

Abych byl upřímný, věděl jsem, že to bude špatné. Už tehdy jsem nebyl zcela přesvědčen. Myslím, že fundamentálním problémem je, že pro většinu lidí brexit byl o imigraci. Lidé chtějí nízkou imigraci, explicitně to vyplývá ze všech průzkumů. Imigrace od roku 1997 vyletěla nahoru a lidé si to spojili s EU. Tyto dvě věci splynuly dohromady, i když za Tonyho Blaira většina imigrace byla z neevropských zemí. Ale myslím, že všechny strany raději mluvily o evropské imigraci, protože to bylo méně citlivé, méně nebezpečné téma. Takže lidé hlasovali pro brexit a nyní pod toryi máme rekordní imigraci, což je nevysvětlitelné. Strana s tím nic nedělá. Myslím, že se stane to, co posledně. Na pravici se objeví nová strana, která začne proti tomu vést kampaň, a pak se o to toryové začnou zajímat, jelikož se začnou obávat, že ztratí voliče. Tento rok jsme měli téměř milion imigrantů, možná jsme to i překonali. Kvůli kritické situaci s bydlením si to ale nemůžeme dovolit. Museli bychom stavět mnohem víc domů, do té doby ceny jen porostou.

A co v jiných oblastech? Hodně se mluvilo o „táboráku regulací“ a podobných věcech. Vyvíjí se to nějak?

Samozřejmě že máme nyní mnoho příležitostí. V otázkách on-line regulací, zemědělství, vědy a dalších udělala EU mnoho špatných rozhodnutí. Je přeregulovaná. Chytří lidé, jejichž názorů si vážím a kteří nejsou ideologičtí, tvrdí, že za patnáct až dvacet let brexit přinese mnoho hmatatelných benefitů. Naše schopnost dělat věci bez regulací se zvýší, ale potrvá to. Asi prvním takovým dobrým příkladem je nákup covidových vakcín. EU byla velmi pomalá a nekompetentní a Británie ji dokázala předehnat. Ukázala se výhoda národního státu. Problém ale je, že následujících patnáct až dvacet let budeme velmi chudí. Ekonom John Maynard Keynes řekl, že z dlouhodobého hlediska jsme všichni mrtví. Ale co se týče krátkodobého brexitového hlediska, tak jsme všichni naživu a všem nám klesnou příjmy. A k tomu imigrace, tedy hlavní příslib brexitu, není vyřešena tak, aby s tím veřejnost byla spokojená.

Vím, že vás hodně trápí přírodní prostředí. Ale všechny ty environmentální plány a snahy o nulové uhlíkové emise jsou dost drahé a dál zdražují život. Jak tady najít nějakou rovnováhu?

Na to nemám odpověď. Abych byl upřímný, tak nevím. Net zero, jak se říká snaze o nulové uhlíkové emise, je evidentně velmi drahý cíl. Myslím, si že je to důležitý problém, ale jeho řešení asi záleží na mezinárodní spolupráci, že ano? Mnoho lidí v Británii se domnívá, že klimatická změna se evidentně děje a jde o vážný problém. Tento týden jsme měli vedra 41 stupňů, což je na Británii neuvěřitelné. Občas ale je net zero frustrující, používá se k zablokování infrastrukturních projektů, které nechce ministerstvo financí platit. Nedávno byla na severu Anglie zrušena výstavba nové ranveje kvůli našim závazkům ohledně net zero. Nepochybuji, že to bylo špatné pro životní prostředí, ale potřebujeme infrastrukturu. Británii se jí nyní nedostává. Takže vlastně na to nemám odpověď.

Váš pohled je dost pesimistický. Je vůbec něco, v čem jste optimistický?

Optimistický? Nevím, musím se zamyslet. Snad v tom, že stále existují chytří lidé s mozky. Jeden ze základních problémů Británie je, že náš starý politický systém byl navržen pro jinou éru. Dlouho fungoval dobře, až najednou přestal fungovat, protože zastaral. Pokaždé, když se lidé snažili nějak ho upravit, zvlášť pod Tonym Blairem, tak to jen zhoršili. Takže možná nastal čas na nové politické vyrovnání. Možná naše problémy jsou tak hrozné, že se konečně dočkáme nějaké opravdové změny, ale to je asi příliš optimistické. Ale tam venku jsou mozky, které nad těmi problémy přemýšlejí. Například bytová krize. Moji přátelé přišli s nápadem uličního hlasování (obyvatelé by si mohli odhlasovat novou výstavbu ve svém okolí, což by značně urychlilo schvalovací proces – pozn. red.), což je myslím brilantní řešení, pokud se ho podaří prosadit. Takže lidé nad řešeními přemýšlejí, ale možná se věci musí ještě hodně zhoršit, než je implementujeme.

Málem bychom zapomněli na Skotsko. Je to problém? Vydrží Spojené království?

Myslím, že ano, i když svůj dům bych na to nevsadil. Odevzdání pravomocí Skotům bylo příkladem naivity labouristů pod Tonym Blairem. Tvrdil, že devoluce posílí britskou unii, jelikož dá Skotům pocit moci a oni pak neodejdou. Jako vždy u nápadů Tonyho Blaira se stal pravý opak. Zjevně to posílilo skotský nacionalismus. Moje řešení je velmi odvážné, rozbil bych skotský parlament. Samotné Skotsko je velmi rozmanitá země, máte tam vysočinu, nížiny, ostrovy. Ztížilo by to situaci Skotské národní strany, která bude neustále požadovat referendum, dokud nevyhraje. Což je prostě absurdní. Pokud různé části Skotska budou mít regionální vlády, tak se pak nemůžou chovat jako oddělený stát. Je ale také potřeba být víc asertivní, být Britem je něco, co stojí za to oslavovat. Myslím, že hodně lidí by na to slyšelo. Říkat, proč je dobré být členem tohoto klubu, jaké jsou benefity, proč ten klub je dobrý a proč být na něj pyšný.