Kolem německého politika, bankéře a spisovatele Thila Sarrazina bylo nejspíš už příliš dlouho ticho. Sice si jeho četní odpůrci v politice a v médiích poslední léta tu a tam gratulovali, že po autorově fenomenálním průlomu s knihou Německo se likviduje (2010), jíž se jenom v Německu prodalo přes milion kusů, už žádné jeho další knihy takový úspěch nezaznamenaly. Známý provokatér, pochvalovali si, je na sestupné trajektorii, jeho vývody už netáhnou. A je to proto, že hlavní proud už ho chytře ignoruje, než aby se nad ním neproduktivně rozčiloval. Jenže se ukázalo, že i politicky korektní kritici mají své malé závislosti, jimž občas podléhají. Osm let po skandálu kolem první knihy je tu skandál Sarrazin II.

Sarrazin publikuje zhruba jednu knihu za dva roky. V té, která vyjde za pár dní, rozebírá neslučitelnost islámu se západní civilizací. Kniha se jmenuje Nepřátelské převzetí – jak islám brzdí pokrok a ohrožuje společnost. Tak jako se před osmi lety Angela Merkelová po vydání první knihy postarala o Sarrazinův vyhazov z centrální banky, aniž ji četla (kancléřka jedním dechem prohlásila, že Sarrazina nečetla a číst nebude, ale věděla, že jeho kniha „není přínosná“), tak se i letos proti nové knize vymezují prominenti, kteří ještě neměli šanci se s textem seznámit, ale taky už přesně vědí, co jim v něm bude vadit.

Z knihy jsou zatím známy jen některé teze. Sarrazin tvrdí, že si před psaním nastudoval korán a došel k přesvědčení, že už korán je vážnou překážkou k integraci muslimů v západních společnostech. Zhruba  před měsícem vyšlo najevo, že nakladatelství Random House od vydání ustoupilo. Autor s ním vede soudní spor o 800 tisíc eur za poškození jména a ušlý zisk. Právník Random House nejdřív tvrdil, že Sarrazin odmítl dát své teze o koránu přezkoumat odborníkem. Autor však vytáhl e-mailovou korespondenci a dokázal, že i na tento (lehce urážlivý) požadavek přistoupil. Právník vydavatelství poté uznal, že jeho původní tvrzení „nebylo úplné“ a v tomto smyslu není pravdivé. Sarrazin u soudu žádá, aby nakladatelství přiznalo, že od vydání ustoupilo z politických důvodů. Ale do toho se nakladateli nechce. Random House v Německu patří ohromné mediální skupině Bertelsmann, známé tím, že má blízko k politice a především ke kancléřčině CDU. Knihy se mezitím ujalo jedno menší nakladatelství v Mnichově, jež bude jistě vděčné za takovou reklamní kampaň.

K nechtěné reklamě se o víkendu přidala sociální demokracie, do níž Sarrazin vstoupil v roce 1972, kdy byly předsedkyni strany Andree Nahlesové dva roky. Místopředseda SPD Ralf Stegner tweetuje, že kdyby měl Sarrazin v sobě jiskru slušnosti, ze strany by už dávno vypadl sám. Využívá prý členství jen k vyšším prodejům svých knih, neboť tato tradiční politická značka propůjčuje jeho pravičáckým výlevům zdání serióznosti. „Charakterový ztroskotanec, v podstatě nesnesitelný,“ píše Stegner. Záležitostí se bude zabývat předsednictvo SPD.

Thilo Sarrazin navenek zachovává klid. Pokud ho vedení strany zkusí vyloučit, narazí prý stejně jako při prvním pokusu v roce 2010. Rozdíl oproti tehdejší situaci ale je, že tenkrát ještě žil legendární kancléř Helmut Schmidt a ten se za Sarrazina svou autoritou postavil. Nejpopulárnější žijící Němec Schmidt byl chodící připomínkou tradiční sociální demokracie, jak vypadala před nástupem dogmatiků.

Se Sarrazinem jsem dvakrát natáčel rozhovor a otázka, co ještě hledá v SPD, od níž se čím dál víc liší v hospodářských, zahraničněpolitických i civilizačních otázkách, byla ve vzduchu. A i když by to takhle neřekl, měl jsem dojem, že se lpěním na své stranické knížce brání odsunu na extremistický okraj, kam ho chce mainstream za každou cenu vyskladnit. Stejná úvaha byla asi i za rozhodnutím publikovat v silné Bertelsmannově mediální skupině.

Teď se establishment pokusí vyvrhnout ho definitivně. SPD, jíž se ze setrvačnosti pořád říká lidová (ve smyslu velká) strana, mezitím klesla na kdysi nepředstavitelných 17 procent. Ale exorcisté v jejím vedení jsou schopni ještě i ve chvíli, kdy budou cestou dolů míjet desetiprocentní značku, navzájem si gratulovat, že se konečně zbavili Sarrazinových čtenářů.