KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Pro energetickou závislost na Rusku se udělalo všechno

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Pro energetickou závislost na Rusku se udělalo všechno

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Ruským plynovodem Jamal vedoucím přes Polsko přestal do západní Evropy téct plyn. Zástava to může být jen chvilková, třeba už touto dobou plyn opět teče. České republiky se včerejší hlášení z Německa ani přímo netýká, v našich zásobnících je prý plynu k pokrytí poptávky na čtyři měsíce. Nicméně takové apokalyptické zprávy jako tato nutně přispívají k růstu cenové hladiny v Evropě, který se velmi rychle přelévá do našich cen. To, co se dělo s cenami plynu a elektřiny včera, překonává konvenční představivost.

Bude se říkat, a leckdo už to řekl včera, že za „to“ může Putin. A v nejužším slova smyslu je to snad pravda. Státní Gazprom nepostupuje na vlastní pěst. Ale ve všech o něco širších významech slova si za to může sama Evropa. Němečtí Zelení, jejichž předsedkyně Annalena Baerbocková se čerstvě stala ministryní zahraničí, svým tažením proti jádru a uhlí vykonali pro závislost EU na Gazpromu tolik, že by měli být dekorováni kolektivním Hrdinou práce Ruské federace. A přece se ještě v této energetické krizi německý regulátor rozhodne odložit spuštění nového plynovodu Nord Stream 2, který už je od září smontovaný, nejdříve na – červenec příštího roku. Na to, aby tím byl uražen, se ruský prezident nemusí jmenovat Vladimir Putin.

Prý teď jde o osud Ukrajiny. Dnešní neštěstí této podmanivé země je zčásti příběh ruské agrese, ruského porušení mezinárodního práva, a zčásti příběh z roku 2013, příběh postrkávání prozápadních sil na Ukrajině, kde nikdy předtím nebyla v obyvatelstvu většina pro členství v NATO, aby šly do konfliktu s proruskou částí Ukrajiny.

Angela Merkelová, kterou nikdo nebude podezírat z uhranutí Putinem, svého času snahu Ameriky dostat Ukrajinu (a Gruzii) do NATO vetovala, s následujícím zdůvodněním: Členem NATO by se měl nějaký zájemce stát jen tehdy, „pokud si členství přeje nejen aktuální politické vedení, ale pokud pro členství existuje i kvalitativně významná podpora v obyvatelstvu. Země zapletené do regionálních nebo i vnitrostátních konfliktů nemohou z mého pohledu být členy NATO“. Dnes je přesně tohle, členství Ukrajiny v NATO, na pořadu dne, především část americké vlády na to tlačí. Rusové chtějí garanci, že Ukrajina přijata nebude, Západ takový závazek s ohledem na vlastní důstojnost a především na suverenitu nemůže poskytnout.

Je zřejmé, že evropské elity nemohou současně hrát geopolitickou hru s Ruskem a ambiciózní klimatickou politiku před celým světem. Klimatická politika, i v případě, že se potíže s Ruskem a plynem nějak zázračně vyřeší, věc nesmírně nákladná, je ten správný kandidát na zabijačku. Jestli se ale prosadí výklad, že prudký růst cen plynu, energií, elektřiny v Evropě je intrika Putina a pokračování ruského imperialismu jinými prostředky, budeme my a naše peněženky trpět zbytečně.

22. prosince 2021