Bolševník, křídlatka, zlatobýl a netýkavka žláznatá jařmí naši domácí květenu a nikdo o tom nemá nejmenší pochyby. Domácí a přespolní netýkavky spolu taky svádějí lítý boj v našich lesích a mohlo by se zdát, že jsme se ocitli doslova uprostřed bitevní vřavy. Jistě sledujete, jak uvědomělé ptactvo zobe pouze naše domácí hořké jeřabiny, zatímco vetřelé americké přeslazené muchovníky nechává ladem. Podobně každá slušně vychovaná včela nikdy nenavštíví echinaceový květ, i kdyby jeho nektar byl sebesladší, protože americkou květenu zásadně nevizitýrují. Valašští ogaři vytínají jednu švestku za druhou coby kavkazského vetřelce. Došlo i na původně milované oskeruše, protože se ukázalo, že rostou i v Africe, a dokonce v tom děsivém Turecku. České středohoří se zřeklo íránských broskví a arménských meruněk. Z polí mizí obilí a řepa, kukuřice i brambor.

Že lžu jako Rudé právo a nic takového se neděje? Samozřejmě. Nicméně bič na cizí květenu se už splétá a kriminalizace se děje pomocí peněz. V následujících letech se staneme obětí kampaní, které budou „pozitivním přístupem měnit naši praxi tak, aby nedocházelo k podpoře šíření nepůvodních (a invazních) druhů rostlin“. Už začaly vznikat seznamy. Vykácí mi zítra meruňku černě oděné komando? Klid, na jaře ještě řepu zasejete. Možná vám ale někdo polije bramborovou kaší astru a obec nedostane dotaci na výsadbu jerlínu, platanu či ambroně.

Máme druhy domácí, které tu byly a dosud jsou. Pak třeba druhy vyhynulé, které tu kdysi byly a vracet je sem může být trochu problém. Protože mezi dobami ledovými tu rostlo kdeco. Následují druhy zdomácnělé, a to buď před objevením Ameriky, nebo až po něm. Když si to trochu zjednodušíme a pozlobíme botaniky s ochránci, se vší úctou k jejich práci, všechny tyto škatulky obsahují jak hodné, tak zlobivé druhy. U cizáků říkáme „invazní druh“. Kdežto domácí jsou toliko „expanzivní druh“. Takže na to si dejte v krámě sakramentský pozor, zdali se výběrem ovoce potenciálně dopouštíte pouze expanze, nebo již invaze. Protože až cestou slupnete plod a vyplivnete pecku, pácháte minimálně speciální operaci. Je to moc kousavé? Dobře. Zkusme to jinak.

Kopřivy jsou expanzivní. To víme, ne? Taky nám jsou k něčemu, na pěkné vlasy, do nádivky, na kalhoty, babočkám pro žír a na to revma, když zakopneme. Vůbec, jsou součástí naší kultury. Ale jsou součástí naší přírody? Jejich nadbytečný výskyt podporují splachy z polí hnojených umělými hnojivy. Je taková kopřiva bio? Je vůbec zdravá? A není jí moc?

Žijeme v urbanizovaném světě a veškerá krajina kolem nás je ovlivněna našimi činy. Dnes a denně v tom pokračujeme. Například odrůda šalvěje vysazená vprostřed Mikulova obsloužená včelou může během několika málo generací ovlivnit tisíciletou populaci místních šalvějí adaptovanou dokonale na místní podmínky. Ta může zdegradovat a postupně vymizet. Různé rostliny migrují nejen cestou včel. Jejich semena nosíme na svetrech, ponožkách, botách. Efekt motýlích křídel je naší každodenností.

Na černou listinu se dostaly i moje oblíbené podzimní astry. Před lety jsem spolupracoval na vyplňování dotazníků ke stupni nebezpečnosti zahradních květin. Byly tři. Utíká v záhoně, v zahradě a utíká za plot. Z dvou tisíc druhů, které sám pěstuji, jich bylo mezi notorickými útěkáři tucet. A většina domácích. Teprve čas ukáže, jestli vylijeme dítě i s vaničkou, nebo přijde bouře ve sklenici vody.