Před 69 lety, 25. února 1950, zemřel na následky brutálního mučení číhošťský farář Josef Toufar. Ten se stal ústřední figurou tzv. číhošťského zázraku, který komunisté využili k útoku na katolickou církev. Kromě mučení a zatýkání církevních představitelů vznikl také krátký propagandistický snímek, který měl usvědčit katolíky z podvodu. Po několika desítkách let se zjistilo, že se Toufarovy ostatky nachází na pražských Ďáblicích, ty byly nakonec vyzvednuty a následně uloženy v Číhošti, kde působil.

Při mši svaté 11. prosince 1949 se během Toufarova kázání údajně několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Podle některých pramenů bylo svědků zhruba 20, sám Toufar se ovšem o události dozvěděl až několik dní později. Zprávy o „zázraku“ se začaly rychle šířit a dostaly se do hledáčku nejen jiných církevních představitelů, ale také Státní bezpečnosti, která v tom viděla svou příležitost k proticírkevním represím.

Večer 28. ledna byl Toufar zatčen a dopraven do Valdic. Tam po něm vyšetřovatelé v čele s Ladislavem Máchou požadovali přiznání, že s křížem pohyboval pomocí skrytého technického zařízení, což ale Toufar odmítl. Po necelém měsíci krutého mučení ale povolil a podepsal vykonstruované přiznání o zinscenování „zázraku“ i sexuálním zneužívání ministrantů.

Tím ale proces neskončil. Komunisté 24. února dopravili Toufara zpět do Číhoště, aby s ním natočili proticírkevní propagandistický snímek. V němž se měl zrekonstruovat svůj „podvod“. Natáčet se mělo v noci, aby se o jejich přítomnosti nedozvěděli ostatní farníci. Toufar byl ovšem po dlouhém mučení v tak zbědovaném stavu, že se zmohl jen na krátkou scénu na kazatelně. V dalších částech filmu, který se dostal na veřejnost s názvem „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“, ho už nahradil někdo jiný v převleku, údajně sám generální prokurátor Karel Čížek.

Ještě tentýž den se musel kvůli kritickému zdravotnímu stavu vrátit zpět do Valdic. Následujícího dne, 25. února 1950, podstoupil operaci ve státním sanatoriu v Legerově ulici v Praze. Na následky zranění, která utrpěl při mučení, ale několik hodin po zákroku zemřel.

Toufar nebyl jediný, kdo skončil v poutech. Státní bezpečnost zatkla také Víta Tajovského, číhošťského kostelníka Františka Pártla, Jana Zmrhala, svědka pohybu kříže Václava Pospíšila a další.

Toufar se dočkal exhumace, možná dojde i na další

V listopadu 2014 byly z hromadného hrobu v Ďáblicích vyzvednuty Toufarovy kosterní ostatky. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů potvrdili jejich totožnost. V následujícím roce byly ostatky uloženy na hřbitově v Číhošti, kde Toufar působil. Z hlediska archeologie to byl první průzkum hromadného hrobu politických vězňů komunistického režimu. Právě vyzvednutí ostatků kněze Toufara rovněž ukázalo obtížnost procesu exhumace.

V současnosti pražský magistrát jedná o vyzvednutí ostatků Zdeny Mašínové starší, matky bratří Mašínů a manželky hrdiny prvního a druhého odboje Josefa Mašína. Město původně nevyhovělo žádosti Zdeny Mašínové mladší s tím, že exhumace není možná bez prověření možností, jak by proces probíhal a kolik by stál, neznamená to ovšem definitivní odmítnutí.

„V místě je však podle našich informací pohřbeno několik tisíc anonymních obětí komunismu. Museli bychom proto mít absolutní jistotu, protože není možné rušit klid ostatních zesnulých a práva jejich potomků,“ vysvětlila radní Milena Johnová (Praha Sobě).

Zdena Mašínová starší a Josef Toufar nejsou jedinými významnými osobnostmi, které se ocitly v hromadném hrobě v Ďáblicích. Odpočívají tam třeba hrdinové protinacistického odboje Jan Kubiš a Jozef Gabčík, ale i K. H. Frank nebo Karel Čurda, který právě zmíněné československé parašutisty zradil a udal. Místo se tak stalo terčem kritiků, podle kterých není důstojné, aby se tak významné osobnosti československého odboje nacházely „ve stejné díře“ jako kolaboranti.