Firmy nestačí pokrýt požadavky zaměstnanců

Vysoké mzdy zastavily průmysl

Firmy nestačí pokrýt požadavky zaměstnanců
Vysoké mzdy zastavily průmysl

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Předpovědi ekonomů bývají neurčité a obvykle se používají k infuzi optimismu do žil podnikatelů a obyvatelstva vůbec. Teď ovšem přišla dvě varování, která zpochybňují vyhlídky, že také nadcházející rok bude pokračováním dlouhého příběhu o prosperitě.

Nedávná historie ukázala dost přesvědčivě, že ani společnými silami nedokážou bankéři, státní úředníci, ekonomové a výzkumníci rozeznat přicházející ekonomickou krizi. Pokud se to přece jen podaří, tak menšině z nich. Když krize vypukne, pak „trhy“ propadnou panice, která krizi ještě zhorší. Teprve v této chvíli hledají důvod, jakým byl třeba neudržitelný objem špatných úvěrů nebo přehnané šetření vyspělých zemí. Jakmile kocovina přejde, zase se mohou experti vrátit k výrobě optimistických vizí s očividnou ambicí, že se naplní, když jim rozhodující hráči na trhu budou věřit.

Na počátku roku 2019 se zatím střetávají pozitivní i skeptické prognózy, jistě si však všichni oddychnou, když se na jaře ukáže, že se nic špatného neděje. Přes všechnu neurčitost ekonomických dat existují některé parametry, které se v předpovědích osvědčily; tím se myslí hlavně negativní předpovědi. Jedním z nich je index mnichovského institutu Ifo, který sleduje náladu podnikatelů a zvlášť průmyslníků, protože i v Německu o ekonomické kondici rozhoduje stav průmyslu. Lednový podnikatelský index Ifo se tedy dostal do oblasti „pokles“. Od roku 2009 se do ní propadl pouze na krátkou dobu v roce 2012, jindy se držel na úrovni označované mnichovskými ekonomy termínem „boom“. Nejde o to, že se německé firmy mají špatně. Od velké krize před deseti lety však neměli průmyslníci takové obavy z budoucnosti, v aktuálním případě prý z tvrdého brexitu a obchodních válek Donalda Trumpa. Mračna na obzoru rozptýlí jen první zprávy o tom, že se hospodářské výkony na začátku roku proti loňsku nezhoršily.

Tuzemským protějškem indexu Ifo jsou měsíční zprávy z průmyslu od Českého statistického ústavu. Nejvíc vypovídá zdánlivě okrajový údaj o tom, kolik pracovníků přijímají či propouštějí firmy s více než padesáti zaměstnanci. Kdo tento parametr pozorně sledoval a věřil tomu, co říká, ten už na jaře 2008 věděl, že přichází velká krize. Další recese, která zasáhla Česko v letech 2012 a 2013, byla zvěstována, když průmyslové podniky začaly v polovině roku 2011 omezovat příjem pracovníků. Stejný efekt se projevil loni v květnu, ještě předtím, než začal klesat index Ifo. V dubnu 2018 se počet pracovníků v průmyslových firmách zvýšil meziročně o dvě procenta, v prosinci to byla jen čtyři promile. Jestli se zjistí, že se po Novém roce dokonce začaly snižovat stavy, pak to znamená pro nadcházející rok temnou prognózu.

Slunce přece vyjde

Výhoda indexu Ifo i údajů o průmyslu od českých statistiků spočívá v tom, že odhalují dlouhodobý trend se značnou setrvačností. Mohou přispět i k vysvětlení, jak takový trend vzniká. V tuzemském průmyslu rostly v uplynulých letech rychleji mzdové náklady než tržby. Dost dobře je možné, že se mzdový růst stal pro mnoho podniků neúnosný ve chvíli, kdy meziročně překročil deset procent, tedy dvojnásobek růstu tržeb. Nedostatek pracovníků na trhu a jejich vysoké mzdové požadavky jsou pochopitelným důvodem, proč firmy ukončily expanzi. Pokles výroby může být pokusem o hledání rovnovážné pozice, anebo počátkem krizové spirály. Nelze přehlédnout, že vláda zvyšováním mezd ve veřejném sektoru ani přeléváním vybraných daní do sociální sféry stabilitě průmyslových firem nepomáhá. Spoléhat na to, že hospodářský růst zajistí namísto zpomaleného průmyslu spotřeba domácností a vlády, je sázka na kombinaci, která v průmyslovém Česku ještě nevyšla.

Podstatnou informaci od Ifo a ČSÚ je zjištění, že průmysl má problém, a že tedy celá ekonomika nemá nic jistého. Z pohledu zdejšího průmyslu byl nejlepší rok 2017, když výroba vzrostla o 6,5 procenta. Celá ekonomika se pak přiblížila pětiprocentnímu růstu. Loni se průmysl zlepšil jen o tři procenta a podle současných odhadů to nebylo lepší ani s celým hospodářstvím. V novém roce průmyslníci očekávají těžké časy. Jak ovšem říká většina analytiků: „Nepříznivý vliv některých faktorů by se měl snížit, což podporuje umírněný optimismus.“

13. února 2019