Tohle je článek, který má vyjít na Silvestra, ale bude to o vánočním filmu, který autor viděl před pár dny poprvé – a od té doby má chuť ho doporučit ostatním. Kdyby onen autor byl Američan, měl by toho filmu asi plné zuby, protože ho v Americe každý rok vysílají snad všechny televizní stanice na Štědrý den, jako u nás Tři oříšky pro Popelku, a ty se přece jen také trochu omrzí. Jenže je Čech, tak ho viděl až nyní v archivním kinu Ponrepo, kde se na konci ozývalo v publiku takové to vzlykání, a když pak lidé (bylo to i dost mladých lidí) odcházeli, dávali si navzájem přednost, pomáhali si do kabátů, tvářili se zasněně a je docela možné, že ještě večer poslali něco na charitu nebo aspoň dali stranou chleba, že ho dají srnkám. Takovou moc má ten film.

Jmenuje It’s a Wonderful Life a pochází z roku 1946, kdy ho natočil slavný Frank Capra v hlavní roli s Jamesem Stewartem, jedním z nejoblíbenějších amerických herců vůbec, jenž nejlepší filmy točil v 50. letech, takže ho Češi znají méně, než by měli, stejně jako ten film. 

O čem je? O dobrém muži, který se jmenuje George Bailey, který věří ve správné věci a také je dělá, protože se to dělat má – a je to také americké. Žije v městečku Bedford Falls, odkud sice chtěl odejít a splnit si velké plány, ale pak v něm zůstal, protože když něco chceš pořádného udělat, můžeš začít hned a tady. A tak převezme po otci stavební firmu, kterou povznese a díky níž si i chudí lidé mohou dovolit splnit si sen, tedy americký sen, bydlet s rodinou ve vlastním domě, samozřejmě se zahrádkou a stožárem na americkou vlajku. Bailey je miláček všech, je vtipný, kurážný, idealistický, se srdcem na dlani. Už jako dítě zachránil zpod ledu svého bratra, když se klouzali na lopatách na kopci nad rybníkem – mimochodem točilo se to v Kalifornii a umělý sníh byl prý vynalezen pro tento film. Při té záchraně dostane infekci do ucha, takže je trochu nahluchlý, takže ho pak neodvedou do války, na rozdíl od jeho bratra, který se stane hrdinou a jako stíhač zachrání ve vlaku vězně, kteří jedou do koncentračního tábora. To se stane až mnohem později. 

A ještě jako chlapec si všimne, že lékárník, ke kterému chodí po škole pracovat, v roztržitosti spletl lék za jed, takže zachrání život i jednomu pacientovi. Prostě je to bezvadný chlápek, ten Bailey, takže není divu, že má i bezvadnou ženu Mary, která ho miluje. A mají spolu roztomilé americké děti.

Jediný, kdo ho nemiluje, ba spíš ho nenávidí, je místní zazobanec Potter, nelítostný developer a vydřiduch, karikatura zlého kapitalisty s doutníkem v ústech a cynismem v očích. Oba dva podnikají v nemovitostech, ale zatímco Bailey představuje sociálně citlivé podnikání, kde zisk není jediným důvodem, Potter je dravec a nelítostná pijavice.

Přesto se všechno odvíjí, jak má, život plyne v té době ještě tak nějak spořádaně a správně, takže se opravdu zdá, že život je... krásný. Jenomže my už na začátku filmu víme, že se schyluje k nějakému dramatu či přímo k tragédii. Víme to z prologu z nebe, neboť právě se tam připravuje záchranná akce, k níž je povolán trochu popletený dobrácký Clarence, anděl druhé kategorie (odkud to ten náš Anděl páně asi má?). Má se to stát na Štědrý den a půjde tam o život. Komu? Baileymu. Proč? Neboť padne na dno zoufalství. Rozhodne se skoncovat se životem.

Proč tak najednou? Protože jeho popletený strýček, který se mu staral o peníze, ztratí na poště osm tisíc dolarů, pravidelnou roční splátku bankám: inu, filantropie něco stojí. A to je velký průšvih, protože je ten konec roku a banky nepočkají, takže Baileymu hrozí ostuda, krach a asi i vězení. A osm tisíc dolarů byly tehdy velké peníze, ty se neseženou jen tak. Bailey propadá zoufalství, snad poprvé v životě je bezradný. Hrubě se oboří na svou ženu, odstrčí děti, opije se v baru, pak v hlubině zoufalství jde požádat o pomoc bídáka Pottera: ve skutečnosti je těch osm tisíc dolarů u něj. Potter mu nabízí, že od něj odkoupí jediné, co v té chvíli má: životní pojistku. Ta se ovšem vyplatí až po Baileyho smrti. A on ty peníze potřebuje hned! Jedině že by…

Zoufalý Bailey vidí jediné řešení. Skočí do mrazivé řeky. Jenže v tu chvíli zasahuje jeho anděl strážný Clarence. Do řeky skočí on a Bailey, jak je jeho zvykem, ho skočí zachránit. To se mu podaří, jenže problém není vyřešen. Bailey, když si v budce u kamen suší mokré šaty, vyčítá andělovi (ponechám stranou, jak uzná, že je to anděl, ale je to vtipná scéna) Clarencovi záchranu. Pronese osudovou větu: Kdybych se raději nenarodil! Ha, slyší Clarence, tak dobrá, tak to zkusíme… Venku zahřmí a zafučí – a Bailey vyjde do světa, do kterého se nenarodil.

Ale co je to za hrozný svět?! Městečko se jmenuje Potterville a je plné nočních barů, žebráků a násilí. V baru Baileyho nikdo nezná, zato on pozná ubohého alkoholika, který byl dvacet let ve vězení: je to lékárník, který namíchal pacientovi jed – a ten zemřel. Baileyho bratr zemřel v devíti letech, neboť ho neměl kdo vytáhnout z pod ledu, takže Spojené státy málem pohrály druhou světovou válku. Mary je knihovnice a zůstala starou pannou, a když ji Bailey osloví, hrůzou před ním prchá pryč. Samozřejmě Bailey nemá děti a ani matku, která ho nezná, a když se u ní její syn objeví, s hrůzou zabouchne dveře. Chudí lidé, kteří v Baileyho světě bydlí v nových domech, přebývají v chatrčích a jsou předmětem Potterova vykořisťování. 

Svět, do kterého se George Bailey nenarodil, je mnohem horší než svět, do kterého svým životem zasáhl. Život, i ten docela obyčejný, má svou kauzalitu, která je tajemná a de facto nekonečná a nevyzpytatelná. Jenže stačí ji přetnout a ona už nikdy nenastane, takže k tisícům dalších kauzalit nikdy nedojde. Člověka hned napadne, že to platí pro špatné charaktery a je docela možné, že kdyby se někteří lidé nenarodili, světu by to prospělo. Ale ten film je samozřejmě pohádka a k ní patří dobrý konec a většinou ještě i předpoklad, že normální je být dobrý, i když i to je samozřejmě relativní, podle toho, co tím myslíme. A tak Bailey uzná, že je lepší, že se narodil, a když to uzná a vrátí se domů, tam už na něj čeká Mary a jeho přátelé a klienti, kteří dají s radostí a za zpěvu vánočních koled osm tisíc dolarů dohromady.

A tím je dokázáno, že život je krásný. Ne ani tou sbírkou, ale tím, že se ti lidé našli a sešli, k čemuž ovšem bylo nutné, aby se George Bailey nejprve narodil, neboť bez toho by to nešlo. A na to by měl člověk myslet i v možných hodinách svého zoufalství nebo deprese nebo třeba jen špatné nálady či pocitu, často oprávněného, že to všechno stojí za h… a jeho život též. Kéž by na vás takové sklony v příštím roce nepřicházely, ale kdyby náhodou ano, zkuste třeba pomyslet na Baileyho a jeho dobrého anděla Clarence, což se samozřejmě nestane, protože to už si dávno na tento článek, který jste svědomitě dočetli až sem, za což vám děkuju, nebudete pamatovat. Taky není důvod. Důležitější je, že o vás vědí v nebi a andělé strážní mají pohotovost. I když nejsou všemocní a jenom na ně se spoléhat nedá. Ale to vy víte. Takže haleluja, život je… krásný.