Co se dohodlo na ostře sledované „energetické“ bruselské schůzce svolané českým ministrem průmyslu Jozefem Síkelou (za STAN)? Podle očekávání nic konkrétního. Evropská komise sice o řešení akutní energetické krize, která velmi rychle prostupuje celou společností, jedná celý víkend, na přesnou podobu plánu jak postupovat se však bude čekat zřejmě ještě alespoň do poloviny příštího týdne. Jaké jsou tedy dosavadní návrhy, jak lidem konečně zlevnit elektřiny, v čem jsou jejich úskalí a co nyní musí urychleně dělat česká vláda?

Tím hlavním, na čem se ministři EU států v pátek shodli, je využití neočekávaných zisků výrobců elektřiny z levnějších než plynových elektráren, tedy hlavně z jádra, obnovitelných zdrojů a hnědého uhlí. Výrobci energií z černého uhlí by pak odváděli solidární příspěvek.

Řešení tedy spočívá v tom, že by se pro výrobce vyrábějící za nižší náklady stanovil strop, zřejmě 200 eur za MWh. Rozdíl mezi tržní cenou, která nyní dosahuje více než dvojnásobku, a stropem by se vzal a přerozdělil mezi spotřebitele formou dotací. Lze tedy čekat, že ořezání zisků výrobců by samotnou cenu elektřinu nesrazilo. Nutné je také myslet na to, že výrobci neprodávají elektřinu na krátkodobém trhu, ale mají ji prodanou dopředu za nižší ceny. Není tedy jasné, jak by se vycházelo z toho, že prodávají za vysoké spotové ceny.

Další shoda panuje na nic moc říkajícím návrhu celounijních úspor energií. K tomu by měla komise připravit přesnější nástroje. Třetí podnět se pak týká zavedení zastropovaných cen plynu. Česko spolu s dalšími zeměmi se pevně brání proti stropu pouze na ruský plyn tak, jak by si to představovala šéfka komise Ursula von der Leyenová. Jednalo by se totiž pouze o politické gesto, které by mohlo zapříčinit jen to, že Rusko zastaví tok veškerého plynu do EU. Výrazná část unie by tak o dodávky přišla, což by mělo v tomto období zřejmě dramatické důsledky.

Dohodnout by se mělo také to, jak vyřešit aktuálně nefunkční energetickou burzu, kde obchodníci musejí skládat obrovské burzovní záruky. Na ty nemají a objem obchodů, a tedy i nabídka, se tak snižuje. Šéfka Evropské centrální banky Christine Lagardeová však jednoznačně vyloučila, že by banka poskytla finance přímo energetickým firmám. Otevřelo se také téma emisních povolenek, debata se tak možná bude odehrávat o tom, zda jich bude do oběhu vpuštěno více, aby cena klesla. Jisté to však není.

Velkým otazníkem zůstává i to, proč Evropské komise ani nepočítá s pomocí pro velké průmyslové podniky, na které krize spojená s náklady na energie bolestně dopadá, a z nichž už mnohé zkrachovaly. Dotace jsou totiž zamýšleny zřejmě jen pro domácnosti a veřejnou sféru, ze soukromého sektoru pak jen pro menší podniky.

Co se bude dít doma

Vláda má zasednout v pondělí večer a konečně se dohodnout na detailech podpory pro občany, veřejný sektor i firmy. Plány na zmírnění dopadů drahých energií nyní vznikají ve speciální skupině odborníků pod Úřadem vlády, o jejímž vzniku měl rozhodnout premiér Petr Fiala (ODS). V nově zřízeném týmu jsou zástupci Úřadu vlády, několika ministerstev, výrobců elektřiny, obchodníků s energiemi i krajů a obcí.

České řešení má být založené na zastropování cen elektřiny pro spotřebitele, probíhají také jednání s se třemi velkými výrobci, skupinami ČEZ, Sev.en Energy a EPH, o levnějším prodeji části jejich produkce na českém trhu. Neprodanou elektřinu na příští rok by tak mohli nechat za nižší cenu vládě, která by ji mohla nabídnout soukromému sektoru a ulevit tak firmám.

Zároveň se také podle slov ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) i nadále počítá s tzv. wind fall daní z nadměrných zisků. Resort už připravil návrh zákona. Platit by se měla příští tři roky, tedy od 2023 do 2025. Zahrnout má energetiku, petrochemii i banky. Výše sazby se má zřejmě pohybovat od 30 do 50 procent. Výnos Stanjura odhaduje na vyšší desítky miliard. Není ale jasné, jak by šla wind fall daň dohromady s tím, pokud by se na celoevropské úrovni neočekávané zisky výrobců už zastropovaly.