Mozaika je přechytralá a zároveň ne dost chytrá

Sharon Stoneová! Zavražděna! No a?

Mozaika je přechytralá a zároveň ne dost chytrá
Sharon Stoneová! Zavražděna! No a?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Americký režisér Steven Soderbergh má pověst tvůrce, který se dokáže s jistotou pohybovat na poli mainstreamu, a zároveň má povahu experimentátora pokoušejícího přicházet s novými řešeními technologickými i koncepčními. Obě stránky jeho naturelu vyjadřuje šestidílná minisérie Mozaika, kterou odvysílala stanice HBO. Zároveň klasická detektivka i formální experiment. No. Možná se Soderberghovi podařilo načrtnout budoucnost serializovaného vyprávění, spíš ale odhaduji (a doufám), že jenom úspěšně zmapoval jednu ze slepých uliček té evoluce. Možná režisérovy formální ambice podráží především to, že Mozaika poměřována tradičnějšími kritérii neobstojí zrovna dobře.

Mozaiku je možné sledovat dvojím způsobem – tím obvyklým a pak taky pomocí aplikace, která divákovi umožňuje seriál trochu přeskládat, tedy vybírat si perspektivu postavy, jíž chce tu kterou pasáž sledovat. Interaktivní verze Mozaiky je také o trochu delší, o osudech postav je tak možné zjistit si o něco víc. Divák ale v mobilní verzi není spoluautorem příběhu, ten je daný autory a neměnný. Městečko Summit v Utahu je rozdělené do dvou světů, jsou tu bohatci v horských usedlostech v okolí a lidé, kteří pro ně tak či onak pracují přímo ve městě. Mezi nejslavnější místní obyvatele patří Olivia Lakeová (Sharon Stoneová), populární ilustrátorka dětských knih, již proslavila především jedna publikace, napadla ji prý ve snu.

Na večírku její charitativní organizace jí padne do oka barman Joel (Garrett Hedlund), mladý muž s ambicí stát se umělcem, kreslířem podobně jako Olivia. Nabídne mu, aby pro ni pracoval jako údržbář a ve volném čase tvořil v jejím studiu. Joel v tom vidí velikou životní příležitost – jeho práce zaujaly významnou umělkyni. Nepřipouští si, že za Oliviinou vstřícností by mohla být poněkud přízemnější motivace. Kolem ilustrátorky se zároveň točí Eric (Frederick Weller), podvodníček, kterého si kdosi tajemný najal, aby umělkyni přiměl prodat její rozsáhlé pozemky. Dojde k vraždě, někdo je za ni odsouzen, šéf místní policie Nate (Devin Ratray) si ale není moc jistý, že ve vězení sedí skutečný pachatel. Když je po čtyřech letech konečně nalezena část těla oběti, je to příležitost podívat se na okolnosti zločinu znovu. 

Mozaika je v Soderberghově provedení přechytralá a zároveň ne dost chytrá. Velmi syrově působící obraz, tónovaný do ledově modré, neprokreslovaný umělým světlem, k němu opět značně syrový zvuk prakticky bez scénické hudby. Navozuje to dojem bezprostředně zachyceného dění, nijak dál neuspořádávaného. Divák je od počátku vrhaný jakoby doprostřed situací, jemu neznámí lidé v nich jeden přes druhého mluví, odhalit, o čem vlastně, může stát docela velké úsilí. Příběh se skládá skutečně jako mozaika, dílek po dílku, přičemž některé podstatné v něm skoro do konce chybějí, což ale může působit spíš jako podraz ze strany autorů než jako překvapivě odhalené tajemství. Ta nepřehlednost a fragmentárnost podání se může jevit jako svého druhu zástěrka – pokud by divák nebyl vyčerpán snahou dešifrovat jednotlivé situace, asi by mu zbyla energie na to, aby odhalil, že jako detektivka Mozaika skutečně za moc nestojí.

Motiv vraždy a totožnost pachatele se dá snadno odhadnout už po prvních dvou dílech, už jen ze způsobu, jímž jsou postavy rozvrženy. Samy figury potom nejsou zrovna strhující a plastické, nepředvádí se žádné velké vykreslování charakterů a mezi postavami Mozaiky se najde jen velmi málo takových, které by budily zájem, nebo dokonce sympatii (výjimkou v tom ohledu jsou policejní šéf Nate a jeho rodina). Když si tedy člověk odečte všechny ty formální fígle, zůstane mu ne zrovna strhující a docela předvídatelná historka ze života ne zrovna zajímavých lidí. Ale zase může ocenit rafinovanost, s jakou režisér používá motiv pointilistického malířství, o tom žádná. Mezi tvůrci ambiciózních televizních projektů se stalo zvykem oživovat v nich kariéry zapadnuvších hvězd dob minulých – v Mozaice vyšla řada na Sharon Stoneovou. Snaží se skutečně velmi, daří se jí dosáhnout toho, že postava Olivie je iritující od první vteřiny a do jejího exitu se na tom nic nezmění. Jenom nevím, jestli to takhle bylo v plánu.

Mozaika (USA 2018). Scénář: Ed Solomon. Režie: Steven Soderbergh. Hrají: Garrett Hedlund, Sharon Stoneová a další.

12. února 2018