komentář Ondřeje Štindla

Zpráva o líté řeži na poli hampdenském

komentář Ondřeje Štindla
Zpráva o líté řeži na poli hampdenském

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Sluneční žár zalil pole hampdenské, kde skotský lid se shromažďuje, aby se oddával kratochvílím skotským, a žhnulo to tam včera, v podvečer sobotní, víc než zvykem bývá v tom drsném kraji, kde zarputilí muži v sukních svou svobodu jsou zvyklí hájit, po vřesovištích běhat a kopců strmých jak kamzíci skákat a tváře si do bitvy modře zdobit. A na pole hampdenské vyběhla jedenáctka reků českých, jež zde druhdy vojskům domácím památným způsobem sukně provětrala, udatný Patrik Schick na ně seslal létavici ohnivou a dobře mířenou, do brány skotské zdaleka se snesla a skotský lid šel si v slzách jinam hledat zábavy své.

Včera však jiný protivník na druhé straně hřiště stál, vojsko země charvátské, loupením a drancováním proslulé, strašlivým hejtmanem Lukou Modričem vedené, nikoho nešetřící. Silné řeči před zápasem tím velikým z jejich řad zněly, vítězství se jim dosáhnouti chtělo, věřili, že hradby vůkol českého území pokutového strženy budou, míč dírou tou proletí a v síti české se zatřepotá, třeba i opakovaně.

Avšak lichými přání jejich se ukázala být, hrdá ekipa hrdinů českých dominovala první půli bitvy té, náš Patrik, Páťa přezývaný, jako lev se s nimi o míč bil, podobně i Lukáš, syn Masopustův, Coufal Vladimír čáru postranní neúnavně brousil, na druhé straně pole bitevního pak Bořil. Leč šance gól vsítit neobjevovaly, Fortuna, ta paní rozmarná, českému vojsku nakloněna nebyla, snad i ta kvalita na míči, mocnost zaříkávaná komentátory fotbalovými, chyběla v okamžicích rozhodujících. Pak ale k centru došlo a náš Páťa míči vstříc se odvážně vznesl, zákeřně ovšem sražen byl loktem loupežníka Lovrena. A sudí situaci na videu posoudil a na značku kopu pokutového ukázal nesmlouvavě, marné bylo Lovrenovo pyskování. A sám Páťa se meruny chopil a na značku postavil, krev z něj crčela, reka našeho, pažit hampdenský krůpěje vzácné zkrápěly. Až turnaj skončí, trsy slziček jistě vykvetou na místě tom. Páťa však otřel tvář svou a pohled na branku nepřátelskou upřel, bolest nezviklala jeho soustředění ledové. Místo u tyče si bral, tam míč svůj vyšle, pak kroky ladnými se rozběhl a vsítil. A veliká radost byla reků českých, druh druha objímal a po ramenou plácal, úsměvy široké zdobily obličeje jejich. A zatvrzelí bojovníci ze země charvátské zvrátit stav utkání chtěli, ještě předtím, než pán utkání, ten sudí všemocný, konec poločasu odpíská a odpočinku bojovníkům dopřeje. Leč o val české obrany se rozbíjely útoky jejich zuřivé a hvizd zazněl.

Během času oddechového král země charvátské v týmu složení změny udělal, nové hráče do boje vyslal a českým hrdinům úzko bylo. A v minutě třetí strašná věc se stala, lapkové Modričovi výhodu trestného kopu na polovině vlastní měli, s mazanou rychlostí míč rozehráli a náhle Ivan Perišič, strašlivý muž lesní, se k brance české řítí. Jen udatný Vladimír z Coufalova rodu proti němu stojí, ku brance svojí couvá, čeká, až Perišič napřáhne levačku svou pověstnou. Leč jiný plán se zrodil v hlavě raubířově, jinak on stříleti bude a Vladimír, to srdce české, pohybu směr mění, avšak stojná noha jeho na trávě hampdenské klouže a padá Vladimír, bezmocen, a Perišič svou střelu k tyči zamíří, marně po ní Tomáš Vaclík natahuje ruce své, míč se v síti české třepotá a zbojníci ze země charvátské hlasitě sláva volali, do úsměvů širokých roztáhli mordy své. A po strašné té ráně obraz hry změnil se, nikomu se příliš riskovat nechtělo, náznaky nadějné v útoku českém sice objevilo, jen u těch náznaků zůstalo však. A tak se dvě družiny nakonec smírně rozešly, potřásnuvše si navzájem rukama svýma. Pro hrdiny české sladká i hořká ta remíza byla, v předvečer bitvy spokojeni by s ní byli, na pažitu hampdenském na víc však měli. Snad paní Fortuna v nevyzpytatelnosti své pověstné v bitvě proti anglické té hordě přáti jim bude, hodilo by se to velice.

 

19. června 2021