Kvóty na rozdělení uprchlíků jsou dávno ze hry, ale České republice stále hrozí trest za to, že kvóty veřejně a opakovaně odmítla. V Lucemburku před Soudním dvorem Evropské unie započalo slyšení k žalobám vůči České republice, Polsku a Maďarsku za neplnění unijního práva. Jmenovaným zemím hrozí od Evropské unie pokuty. Státní pokladna tak kvůli českému rebelství může v extrémním případě přijít až o desítky miliónů eur. Česká strana doufá, že případná pokuta bude spíše symbolická, protože šlo o časově omezené právo. Rozsudek samotný se dá očekávat zřejmě na konci letošního roku.

Podle komise by měl znít tak, že tři země své povinnosti plynoucí z rozhodnutí Rady EU o relokačním programu ze září 2015 nesplnily. „Skutkový stav je jednoznačný,“ uvedla za komisi Zuzana Malůšková před soudem. České republice hrozí finanční pokuta v řádu milionů až několika desítek milionů eur. Serveru Echo24 to řekl europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).

Také europoslanec a bývalý ministr spravedlnosti Jan Pospíšil (TOP 09) očekává rozhodnutí až koncem roku. „Čistě procesně ještě musí zazní stanovisko Generálního advokáta, teprve poté může začít soud rozhodovat. Se znalostí podobných kauz bych rozsudek čekal někdy na podzim tohoto roku,“ řekl pro Echo24.

Zároveň věří, že bude pokuta pouze symbolická. „Doufám, že ta pokuta bude nižší, jelikož se jedná o spor o evropské právo, které už je prakticky neaplikovatelné. Je to stále součástí evropského práva, ale vzhledem k tomu, že dnes už není možné tlačit danou zemi, aby začala nařízení naplňovat a respektovat, tak si myslím, že by pokuta měla být symbolická. Fakticky porušujeme povinnost, kterou nelze naplnit,“ vysvětlil Pospíšil.

„Byl bych rád, kdyby Soudní dvůr zohlednil skutečnost, že komise poslala k soudu pouze tři státy, přestože kvóty nenaplnila většina evropských států. Ten princip, že všichni porušují, ale žalujeme pouze někoho, kdo porušuje nejvíce, je špatný. Buď tedy žalovat všechny, kteří porušují právo, nebo nikoho,“ dodal.

Strany soudu zatím pouze představovaly své postoje a rozhodnutí ještě nepadlo. Generální advokátka soudu Eleanor Sharpstonová prozatím řekla, že svůj pohled na spor, kterým se soud ale nemusí při konečném rozhodování řídit, oznámí 29. července. „Tento rozsudek bude velmi důležitý z hlediska potvrzení, že povinnosti mají být dodržovány, což je základním kamenem zásady vlády práva v unii. Stejně tak je důležité zdůraznit význam zásady solidarity, na níž je unie založena,“ dodala zástupkyně komise.

Nemohli jsme to brát vážně, říkal náměstek

Český zástupce u soudu náměstek ministra zahraničí Martin Smolek připomněl, že česká zkušenost při snaze postupovat u relokací podle pravidel ukázala, že Itálie a Řecko, odkud měli být migranti přebíráni, „buď nereagují vůbec, nebo nereagují adekvátně“. Česko podle něj nemohlo brát vážně nabídku na převzetí migrantů bez dokladů. „Když jsme nedostali adekvátní reakci, tak proč jsme potom měli pokračovat?“ zeptal se soudu.

Česko u soudu poukazovalo též na to, že postup, který vůči trojici zemí komise zvolila, má obvykle za cíl napravovat stav, kdy právní řád členské země unie není v souladu s evropským právem. V dané situaci ale není podobná náprava možná, protože jednorázový programu už skončil, a tak je postup komise podle Prahy „formalistický“.

„Formalistický způsob je obhajitelný, ale možná není v této souvislosti úplně správný. Smyslem řízení pro porušení povinností není napomínání států,“ upozornil český zástupce Smolek. Řízení, které se nyní koná před soudem EU, má podle Prahy především směřovat k nápravě stavu, kdy je právní řád členské země v rozporu s unijním právem a je třeba situaci změnit. „Komise ale podávala žalobu v momentě, kdy platnost obou relokačních rozhodnutí už skončila,“ upozornil Smolek.

Komise by proto podle něj měla konkrétně říct, jak si nyní představuje nápravu, protože Praze není smysl celého řízení jasný. Napravit porušení už totiž podle Smolka nelze, na jednorázový program nenavazuje žádná legislativa a „už neexistuje účel, pro který byla relokační rozhodnutí přijata“. Podle něj je tedy možné, že komise mohla jednat daleko dříve, protože bylo už celkem brzy zjevné, že program v původním rozměru naplňován není.

Komise loni v lednu poslala trojici středoevropských zemí k unijnímu soudu kvůli jejich odmítání podílet se na jednorázovém programu přerozdělování žadatelů o azyl z Itálie a Řecka. Konkrétním právním důvodem je, že přestaly v pravidelných intervalech oznamovat, kolik migrantů jsou schopny na svém území přijmout. Program, na kterém se státy EU přes odpor Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska shodly v roce 2015, skončil po dvou letech v září 2017.

Slovensko a Maďarsko neuspěly u unijního soudu s žalobou na způsob, jakým bylo o programu rozhodnuto. Soud tehdy naopak řekl, že jednorázový mechanismus byl adekvátní reakcí na migrační krizi.

Mechanismus kvót měl pomoci Řecku a Itálii, kam se uchýlilo množství uprchlíků mířících do Evropy ze Sýrie, ale také z dalších států, třeba z Afriky. Obě jihoevropské země příliv migrantů nezvládaly. Plán předpokládal přesun až 160 000 lidí s nárokem na mezinárodní ochranu, ovšem státy si z Řecka a Itálie rozebraly jen o něco více než 32 000 osob, oznámila v prosinci Evropská komise.