Nebo Alze. Nebo PPL. Nebo Heurece. Nebo Mallu. Možností je dost. Pokud jde o logistiku a maximální dostupnost služeb pro široké masy, tyhle firmy mají z každého předvánočního období bohaté zkušenosti, co to znamená náhlé vytížení systému. Vědí, co to znamená komunikovat se stovkami zákazníků či partnerů požadujících nečekané změny. A dokážou si s tím poradit, ne třeba dokonale, ale vesměs tak, že nakonec dostanete až k domovním dveřím to, co jste si objednali.

O čem je řeč? O organizaci očkování. Nejen teď, ale zejména v těch dalších měsících, kdy snad(!) i do jednotlivých členských států EU dorazí dostatečné množství vakcín proti covidu-19. Velká Británie zvládá naočkovat půl milionu lidí denně. Pokud má naše republika dosáhnout srovnatelného tempa, bude potřeba naočkovat 80–100 tisíc lidí za den. To vůbec není málo a zajistit hladký průběh celé akce je něco, v čem současné mocenské garnituře těžko věřit.

Jak říkal Martin Luther King, mám sen. V tom snu se vláda České republiky už někdy v srpnu 2020, kdy bylo z vědeckých dat patrné, že několik vakcín vykazuje dobré výsledky a že příští rok bude čím očkovat, nezabývala novelou zahrádkářského zákona. Místo toho svolal premiér velkou poradu, na které oznámil, že bude nutno se připravit na očkování několika milionů lidí a že už dopředu k tomu musíme zajistit infrastrukturu, která takový úkol umožní realizovat. Pozval na ni zástupce všech stran zastoupených ve sněmovně a zejména zástupce pěti či deseti největších firem, které mají každoročně statisíce a miliony malých objednávek a adekvátní zkušenosti s jejich obsluhou. Zásilkovna a Alza by se určitě kvalifikovaly. Výsledkem této porady bylo celonárodní konsorcium, které dostalo za úkol připravit logistiku a začalo od nejsnáze realizovatelného úkolu – robustního rezervačního systému, který propojí jednotlivé pacienty a očkovací centra. Ten byl do prosince 2020 hotov a důkladně otestován na možné slabiny, v lednu a v únoru 2021 už se jen ladily drobné detaily…

Bohužel je to u nás sen nereálný, i když jinde a v jiných situacích se podobné postupy osvědčily. Jedním z tajemství britského úspěchu je skutečnost, že řízení vakcinační komise (Vaccine Taskforce) dostala už v květnu na starost Kate Bingham, odbornice z privátního sektoru, která znala farmaceutický průmysl takříkajíc „zevnitř“, takže dokázala dojednat výhodné smlouvy a připravit efektivní start očkovací kampaně. A v jiném sektoru, konkrétně v kosmonautice, se USA vzdaly svého detailního dohledu nad výrobou každého šroubku v každé raketě, nastavily pouze rámcové podmínky a řekly soukromému sektoru, ať se snaží. Velice se jim to vyplatilo, nejenom finančně, ale i z hlediska dosažené technické úrovně. Ukažte chytrým lidem cíl, ale nepředepisujte jim každý krok, který mají po cestě k němu učinit. Oni vás překvapí tím, na co přijdou.

Je patrné, že distribuce vakcín není úplně to samé jako distribuce zásilek z e-shopů, rozdíl je například v tom, že vakcíny musejí být dopravovány v chlazeném či zmrazeném stavu s nulovou tolerancí k teplotním výkyvům. Ale společných prvků je přece jen dost na to, aby se zkušenosti soukromého sektoru daly velmi dobře využít. I naši lidé by dokázali dát dohromady stejně hladce fungující rezervační a distribuční systémy, jakými se pyšní například v Izraeli; jenom je ty lidi potřeba hledat na jejich pracovištích, kde realizují podobné úkoly pro své zaměstnavatele.

Jde o hodně. V současné době je vakcín nedostatek, ale jak se výrobní kapacity firem jako Pfizer budou zvyšovat, úzkým hrdlem se definitivně stane logistika očkování samotného. Bylo by lépe mít ji zvládnutou na maximum, už jenom kvůli tomu, že existuje i černý scénář, o jehož pravděpodobnosti se můžeme jen dohadovat. Jak by vypadal? Vypadal by jako zcela nová mutace viru, proti které by byly stávající vakcíny neúčinné a která by vyžadovala přeočkovat celé obyvatelstvo znovu.

Marian Kechlibar je autorem série knih Zapomenuté příběhy 1-4 a sbírky povídek Krvavé levandule.