V pondělí, kdy šlo toto vydání Týdeníku Echo do tiskárny, vypadal stav jednání o vládě následovně: deset křesel včetně premiéra pro ANO, pět křesel pro sociální demokraty. Mezi těmi pěti mělo být i ministerstvo vnitra, na němž minulý pokus o vládu ANO a ČSSD ztroskotal. To vypadá jako vítězství pro předsedu sociální demokracie Jana Hamáčka. Ten udržel nervy během vsuvky, kterou do jednání vložil Andrej Babiš svými rozhovory s Tomiem Okamurou. Na vnitro by zamířil předseda Hamáček osobně, čímž by dal najevo, že sociální demokraté nejsou ve vládě jen proto, že v opozici by s desítkami bezprizorných straníků odstavených ze státní správy těžko přežívali (užitečné), ale i proto, aby garantovali nezávislost policie (státnické). Není namístě se jim za to posmívat, naopak ve chvíli, kdy České republice vládne trestně stíhaná osoba, spolurozhoduje nezávislost policie o charakteru státu.

Zásadní je odpověď na otázku, jestli vnitro dnes ještě může fungovat jako ochranný vnější obal pro policisty, kteří by byli ochotni šetřit kauzy Agrofertu (nemusí jít jen o Čapí hnízdo), nebo jestli ve chvíli, kdy do něj přijde Jan Hamáček, už z něj není jen prázdná skořápka. Po dvou měsících brutálního Babišova nátlaku, kombinaci osobních výhrůžek, výslechů manželky a kontroly poslané z finančního úřadu rezignuje ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů Michal Murín. Téměř současně jsme se dozvěděli, že ze služby odchází i policejní prezident Tomáš Tuhý. Zamíří pravděpodobně do Bratislavy, kde se uvolňuje česká ambasáda po Livii Klausové. Mocenské nabourání Agrofertu do policie bylo završeno volbou poslance ANO Jiřího Maška do čela komise pro kontrolu GIBS. Všechny tři věci se udály v rozmezí jednoho týdne.

Zbytek českého vesmíru se vzmohl jen na formální protesty parlamentní opozice. Například Piráti se ohrazují, že volbou Maška ANO porušilo dohody, podle nichž kontrolní výbory ve sněmovně připadnou opozici. Ale když loni v listopadu ti samí Piráti svými hlasy rozhodli o tom, že šéfem sněmovny se stane Radek Vondráček z ANO, vydali hrdé prohlášení jako průkopníci nové, konstruktivní opozice: „S naší podporou jsme žádným způsobem neobchodovali.“ Možná si zelenáči české politiky měli uvědomit, že obchody jsou podstatou politiky, a naopak s Babišem vyjednat dohodu a pak na ní veřejně trvat.

Konání Andreje Babiše, jehož génius spočívá v improvizaci, schopnosti rychle reagovat, ale určitě ne ve strategickém myšlení, dnes určují dvě zásadní obavy. Má strach z vězení a současně má strach z lidových demonstrací konaných proti němu. Ty by teoreticky mohly vypuknout, kdyby se tzv. občanská veřejnost domákla toho, jakými způsoby si tu první potřebu ošéfovává. V časech sociálních sítí, kdy se lidé poměrně snadno nechají získat k protestu a stejně snadno se od jednoho vzruchu přesouvají k nějakému úplně jinému, je pro trestně stíhaného premiéra důležité, aby té vznětlivější části veřejnosti neposkytl žádný symbol typu komunistického poslance-mlátičky Zdeňka Ondráčka. Je také prozíravé dopředu eliminovat neuralgické body, kdy by se ukázalo, že tady nejde v první řadě o dobré vládnutí, ale o „právo“ premiéra za žádných okolností nejít do vězení. Proto přeobsazuje vedení policie. Proto odmítá i logický požadavek ČSSD, že nepravomocně odsouzená osoba automaticky odchází z vlády, jinak automaticky přestává platit koaliční smlouva. Pokud by automaticky platit nepřestala, bude pak na sociálních demokratech, aby se v takové situaci zvedli a z vlády odešli oni (a tím přijali roli kazisvěta).

Po Praze koluje jeden divočejší scénář, v němž ČSSD hraje užitečné idioty. Sociální demokraty Babiš přestává potřebovat ve chvíli, kdy odhlasují důvěru vládě. Jejich ministři budou v případě potřeby postupně nahrazováni ministry blízkými Okamurovi nebo prezidentu Zemanovi (blíže komentář Lenky Zlámalové Babiš se inspiruje s vládou u Marka Dalíka). Kdo by potom premiéra skutečně držel u moci, to v zahraničí už málokdo zaregistruje. Předseda vlády se prý v tomto smyslu podřekl na slavnosti Manažer roku. I kdyby to od něho byl jen situační vtip, zásada je, že u Babiše koaliční partner nikdy neví. Vedení sociální demokracie se vydává na tenký led.