Rozhovor s tajně vysvěcenou kněžkou Ludmilou Javorovou

Napínavý román katolický

Rozhovor s tajně vysvěcenou kněžkou Ludmilou Javorovou
Napínavý román katolický

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Knižní rozhovor s katolickým knězem má své náležitosti, které přitáhnou, či naopak odradí čtenáře dle jeho vztahu k církvi, náboženství, spiritualitě a podobným věcem. Knižní rozhovor salesiánského literáta Zdeňka Jančaříka s Ludmilou Javorovou Ty jsi kněz navěky je mimořádný tím, že je to rozhovor s katolickou kněžkou, tedy s někým, kdo by regulérně, dle kanonického práva, neměl vůbec existovat. Přibližuje tedy něco, co je mimo normu, což z rozhovoru činí příběh. Dokonce dramatický příběh s rysy až dobrodružnými a napínavými. Právem je v průběhu rozhovoru zmíněn román Grahama Greena Moc a sláva, který pojednává o pronásledovaném katolickém knězi uprostřed mexické antiklerikální revoluce.

V něčem je příběh Ludmily Javorové (nar. 1932) podobný, neboť se odehrával v prostředí tzv. skryté církve, která představuje zvláštní, skoro partyzánskou skupinu. Ta vznikla do určité míry nezávisle na „regulérní“ církvi, zčásti s ní v konfliktu, a úplně stranou většinové společnosti, natož režimu. Spíš než církev to bylo společenství několika stovek věřících, jejímž jádrem byla skupina opravdu disidentská a „bojující“, i když pochopitelně po svém, za své věci a hodnoty. V českém, či přesněji moravsko-českém prostředí (většinou byli z Brna a okolí) byla zásadně spojena s mimořádnou osobností kněze (a lékaře, antropologa, překladatele…) Felixe Marii Davídka (1921–1988). Ten se po návratu z čtrnáctiletého vězení (1950–1964) rozhodl vybudovat autonomní societu, ve které by věřící aktivně očekávali parusii, druhý příchod Kristův, v nějž Davídek a jeho blízcí upřímně věřili. Věřila v něj – a jistě věří – i Ludmila Javorová, která byla Davídkovou „pravou rukou“: znala se s ním od mládí, sdílela jeho svět, víru a názory, dělila se s ním dokonce o jednu domácnost, starala se o něj, vozila ho autem, byla svědkem jeho, jak říká, utrpení: Davídek byl křehké tělesné konstituce a sužován vším možným, předně následky vězení. A tento drobný muž excentrického zjevu a založení (měl na stole lebku a nechal si růst dlouhé nehty) ji vysvětil na kněze…

Davídek vysvětil v 60. a 70. letech mimo struktury církve na kněze několik desítek svobodných i ženatých (!) mužů – a zřejmě také několik žen. Jedinou, jež vystoupila z anonymity, byla Ludmila Javorová, kterou Davídek vysvětil v prosinci 1970. Bylo to několik dní po „nepovedeném koncilu“ v Kobeřicích u Brna, kam Davídek povolal své společenství, aby se projednalo, co dál. Výsledkem byl střet – a Davídkovo rozhodnutí vysvětit na kněze ženu. Pro ni to byl zásadní akt, který vzala vážně a do důsledků: „Celibát? To byla nejmenší věc! (smích),“ komentuje to v knize Javorová.

„Svěcení žen bylo tenkrát a je dodnes tabu,“ konstatuje Jančařík, přičemž se nabízí aktuální pohled feministický. V onom roce 1970 však podle všeho na tento aspekt nepomýšlel ani Davídek, ani Javorová. Pro ně to byl čin v extrémní situaci, kdy Davídek po sovětské okupaci očekával nové pronásledování věřících a Ludmila Javorová byla vysvěcena pro případ, že by byla uvězněna, takže by mohla světit mši a podávat mezi uvězněnými ženami svátost. Šlo tedy o praktické opatření, které ale zároveň v sobě obsahovalo prvek radikálního činu, který u konformněji založených věřících, natož u hierarchie, vyvolává dosud řekněme odstup.

Ale i to je součást dramatu života Ludmily Javorové, která v rozhovoru vystupuje nikoli jako nějaká kuriozita, ale jako člověk se svým příběhem a charakterem. Je to bystrá, výřečná a mnohé si dobře pamatující žena, která sice nikdy kněžství nevykonávala, ale obsah naplňovala. Jančařík se jí ptá důkladně, do hloubky, samozřejmě zasvěceně a s porozuměním. Mnohdy přímo přechází do modu jejího prožívání a jako by s ní emočně zažíval stavy a zážitky, které patří jí. V rozhovoru se čtenář doví mnoho o skryté i neskryté katolické církvi v téhle zemi, ale nejen to. Zažije při četbě něco, co zná z dobrých dramatických příběhů. Že je vtažen do dobrodružství.

Zdeněk Jančařík: Ty jsi kněz navěky. Rozhovor s Ludmilou Javorovou. Vydal Portál, Praha 2020, 208 str.

 

 

 

26. února 2021