Komentář Jiřího Peňáse

Jak Jano Sedal varoval před Gottwaldem

Komentář Jiřího Peňáse
Jak Jano Sedal varoval před Gottwaldem

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Od minulého týdne leží herec Ján Sedal v brněnské nemocnici s těžkým poraněním hlavy. V noci ho nějaký násilník před barem po drobném incidentu, který Sedal ale nezavinil, udeřil do hlavy a Jano skončil s frakturou lebeční kosti. Po několika dnech, kdy se tato zpráva šířila nejprve mezi jeho přáteli, pak se objevila na sociálních sítích, pronikla i do médií. „Známý herec po útoku v umělém spánku,“ napsali dokonce v Blesku.

Myslím, že Jano Sedal není případ „známého“ herce. Jano Sedal je případ kultovního herce. Existoval-li v českém herectví underground, pak je jeho představitelem Jano Sedal, tento rodák z Bratislavy, jehož prešporský, blavácký přízvuk (natahování první slabiky) se lahodně propojil s brněnským akcentem a vytvořil harmonii, která českým uším zněla jako píseň federální touhy. Jano je neodmyslitelně spojen se zlatou érou brněnského divadla 70. a 80. let, především s Hanáckým divadlem, kdy tam působil Arnošt Goldflam a hudbu skládal geniální Jiří Bulis, od jehož absurdní smrti uplyne právě zítra už pětadvacet let… Ján Sedal hrával u Hanáků ty nejjímavější role různých těch ztroskotanců, zoufalců, básníků, proklatců. V paměti autora tohoto článku se trvale drží zážitky z hostování Ha-divadla na žižkovské Chmelnici, kdy Sedal spolu s Rychlíkem, Černouškem nebo Hynkem Chmelařem exceloval třeba v úžasné Goldflamově režii Klímovy Lidské tragikomedie. V jeho projevu bylo něco démonického a křehkého zároveň, byl expresivní i lyrický a hlavně – stála za tím vším silná osobnost člověka s názorem a charakterem: Jano je na seznamu signatářů Charty, což bylo možné jen tak, že v Brně přece jen existovalo jakési příšeří a Jano se necpal do televize a ve filmu se před rokem ’89 také jen mihnul. Ale v alternativním divadle hrát mohl – nebo spíš to nějak vždycky dopadlo – a ta léta nebyla černobílá. 

Sedal byl – tedy je! – bohém. To staré dobré slovo z kulturní historie je už zprofanované a neznamená to, že jen člověk vede nezřízený život provázený alkoholickými excesy. Jan byl bohém v tom smyslu, že „cikánství“ (není nutné vysvětlovat, kde se slovo bohém vzalo) provozoval jako do života přenesenou verzi vypjatého umělectví. Jano byl zdrojem nekonečného množství historek, příběhů a situací, které zčásti vyvolával sám a pak se na něj lepily, jak se to u požehnaných lidí stává. Nejlepším jejich vypravěčem byl kromě něj jeho kolega Břetislav Rychlík, jenž je zároveň nejlepším imitátorem Sedalova specifického přízvuku. 

Třeba historka o tom, jak někdy v roce 1987 nebo ’88 vyjde Jano Sedal v noci z vinárny, která byla ve sklepě Reduty na Zelném trhu. Vyjde tedy lehce bohemizován na vzduch a spatří, že celý Zelňák je plný jakýchsi lidí, které zalévá nepřirozené světlo reflektorů. V čele náměstí pak stála tribuna, pokrytá červeným plátnem, které působilo v tom umělém světle pekelně. Užaslý Jano si protírá oči a nevěřícně hledí, když vtom na tribunu vystoupí muž v beranici a začne do noci číst huhlavým hlasem projev: „Soudruzi a soudružky…“ Je to sám Klement Gottwald! V tu chvíli se ozve do ticha výkřik Jana Sedala, který se vrhá k tribuně: „Lííídi, névěřte mu, to je zlóčinec, už jédnou vás nápalil, rudý vráh je to!“ Z místa, které bylo dosud ve tmě, se ozve: „Stop!!! Co to je za kreténa?!“ A už se na Jana vrhají pochopové, nikoli ale únoroví milicionáři. Již ho odvádějí na stanici, když si ho všimne režisér Jiří Adamec, který natočí v Brně televizní seriál Rodáci. „Prosím tě, Jano, jdi se vyspat,“ domlouvá mu spolužák z mládí. Každý to prostě dotáhne někam jinam.

Poslední zprávy z Brna jsou, že se Jano pomalu probouzí z umělého spánku a že snad je to na dobré cestě. Bohémové jsou křehcí, ale mají několik životů. Kéž by.

 

12. května 2018