Dnes spíš ze světa. Žijí tam všelijací lidé, snad vám to neuniklo. Mezi nimi i Justin Bieber. To je, prosím pěkně, populární zpěvák. Kanaďan. Má obrovské množství fanoušků a fanynek, není možné mu upřít, že do svých písní dává srdíčko. Taky je oblíbeným objektem okázalé nenávisti ze strany těch, kdo potřebují dát nějakým snadno srozumitelným způsobem najevo, že jim vadí hudební průmysl a jeho marketingově vytvářené hvězdičky a tak dále a tak podobně. Prostě existuje mnoho a mnoho lidí, kteří zažívají silné emocionální reakce, když slyší jméno Justin Bieber. No a Justin Bieber změnil účes, jak už to tak občas dělá. Anoncoval to fotkou na Instagramu, kde ho sleduje jenom asi 170 milionů lidí. A ten nový účes má asi něco společného s takzvanými dredy. Ve mně spíš asociuje vzhled člověka, který musel proběhnout vskutku hustým křovím a ve vlasech se mu zachytilo několik větví. Ale kdo jsem já, abych kritizoval módní volby Justina Biebera, jsa stár a bez dostatečného kontaktu s duchem doby.

Našli se ale povolanější kritici, kteří ten kontakt mají, prst na tepu doby drží a v žádném případě nepouštějí. Promptně Justina Biebera obvinili z (pravidelní čtenáři této rubriky by už měli tušit) kulturní apropriace. Jako bílý muž si přivlastnil jeden z atributů černošské kultury. A to neměl. Pregnantně to shrnula jedna aktivistka ve vyjádření pro Guardian, Bieber podle ní na ten účes „nemá právo“. Snad zpěvák dostane šanci si to právo vydobýt, získá certifikované oprávnění „dredy“ nosit a bude ho mít vždy u sebe pro případ, že by se jeho účesem někdo cítil dotčen. Spor o přijatelnost dredů na hlavách bílých lidí může mít i českou, politickou a potenciálně třaskavou dimenzi. Existuje totiž jeden zdejší politik, rád by stal premiérem a jeho šance dosáhnout toho cíle nejsou úplně marné. A na hlavě má… dredy. Je vlastně až udivující, že na Ivana Bartoše zatím nikdo obvinění z kulturní apropriace nevytáhl, jeho strana je s duchem doby v čilém kontaktu a spory uvnitř ní jsou občas intenzivní, navíc občas nabývají výrazně groteskních rysů. Debata o předsedově účesu by se proto mohla zdát nevyhnutelnou. Vývoj se ovšem nedá vyloučit, že. Jak se svou obvyklou uměřeností a absencí hysterie na Twitteru podotkl Jiří Ovčáček, „hlas pro opozici znamená hlas pro válku“. Naplní-li tedy Ivan Bartoš své premiérské ambice a zatáhne-li pak promptně zemi do ozbrojeného konfliktu, možná tomu bude muset přizpůsobit i svůj sestřih. Dojde k jeho militarizaci. Pořád lepší než apropriace.

Jinak. Joshua Wolf Shenk byl šéfredaktorem kulturní revue Believer. Už není. Přihodila se mu totiž taková věc. Během porady přes Zoom byl ve vaně, tvrdí, že mu tak zmírňuje bolesti způsobené neurologickou nemocí, já bych ani takové srdcervoucí vysvětlení nepotřeboval, chápu, že v zájmu přežití porady přes Zoom člověk může udělat ledacos. Takže ležel ve vaně, měl nastavené nějaké pozadí, aby to kolegové neviděli, oblečen byl do nepromokavé košile. Jenomže jeho notebooku se vybíjela baterie a Shenk vstal, aby ho zapojil do sítě. A během onoho vztyku vystavil kameře ty tělesné partie, které nepromokavým materiálem zakryté neměl. Dvě účastnice byly tím pohledem šokovány, stěžovaly si na příslušných místech a byly vyslyšeny. Shenk ve funkci skončil, samozřejmě po vydání příslušné omluvy. „Překročil jsem hranici, kterou už nemohu přejít zpátky. Hluboce lituji, že jsem vám – a tím i lidem, jimž sloužíme – způsobil újmu.“ Inu, lidé se mění. Jak na Twitter napsala reportérka Elizabeth Bruenigová: „Pamatuju časy – je mi jenom třicet, takže to nemůže být moc dávno, tak deset patnáct let? – kdy v případě, že jste někoho nedopatřením viděli nahého, soucítili jste s ním. Když se něco takového stane dnes, je to velká krize pro vás.“ Docela by mě zajímalo, jak budou ty dvě Shenkovy kolegyně na tuhle absurdní aféru vzpomínat třeba za deset let. S hrdostí? Docela pravděpodobně. Zachránily přece svět před možným opakováním té hrozné „újmy“. Celý život si ovšem ponesou to strašné zranění, které jim Shenk způsobil, hodila by se velkorysá penze pro veterány kulturních válek.