Novým úkolem je zachránit ekonomiku, kterou ničí strach z nemoci

Epidemie skončila

Novým úkolem je zachránit ekonomiku, kterou ničí strach z nemoci
Epidemie skončila

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

O uplynulém víkendu už měla epidemie koronaviru za sebou vrchol také v Evropě. V tomto týdnu se ještě může projevit, přesto dosud trvající obavy z nemoci COVID-19 přebila jiná agenda. Jak vystoupit z režimu karantény a zachránit ekonomiku, těžce poškozenou zákazem vycházení a dalšími opatřeními proti šíření viru. Zvlášť naléhavou se stala tato otázka v Česku, které mělo karanténu vedle Itálie a Španělska nejpřísnější v Evropě.

Epidemie koronaviru nebyla ničivější než některé její předchůdkyně. Díky moderním komunikačním prostředkům ji však sledovalo nejvíc lidí, přesněji řečeno: sledovali jeden z jejích parametrů, tedy nejdřív „exponenciální“ a potom „lineární“ růst případů nákazy a úmrtí. Každou zprávou „roste v hlavách lidí závažnost a agresivita tohoto viru“, upozornil fyziolog Pavel Kolář na to, že je rozdíl, jak epidemie probíhá ve společenské diskusi a jaká je ve skutečnosti. Právě proudem negativních informací se mohlo onemocnění stát něčím tak strašidelným, že lidé připustili nebývalé omezení svých ústavních svobod i to, že karanténa zmrazila ekonomiku. „Říká se tomu nocebo,“ vysvětlil věhlasný fyzioterapeut v článku pro Seznam.

K erupci negativních zpráv přispělo i to, že veřejný prostor ovládl výklad vyrobený pro potřeby čínské komunistické propagandy. Číňané zanedbali nákazu ve Wu-chanu a nechali ji přerůst do plošné epidemie, proto se tamní komunistické straně vyplatilo popsat nemoc COVID-19 jako smrtelně nebezpečnou, nejhorší nejméně od dob španělské chřipky, a svého předsedu Si Ťin-pchinga jako hrdinu, který dokáže jejího nositele, ničivý koronavirus, zlikvidovat. Zákazem vycházení a posílením kontroly nad obyvatelstvem také předešli protestům.

Děs vzbuzený čínskou propagandou zaplavil západní média i sociální dítě a metodu kolegů z Pekingu převzali ti evropští politici, kteří stejně jako Světová zdravotnická organizace (WHO) přípravu na epidemii zanedbali. Zdaleka nešlo jenom o Česko, obdobně zaspali Italové, Rakušané, Francouzi, Britové, dokonce i vždy tak pečliví Němci. Zkušenost z Itálie, kde při explozi epidemie zasahující plíce nestačily kapacity intenzivní péče, pak byla pod tlakem veřejného mínění dostatečným důvodem, aby se čínským modelem úplného zákazu vycházení a masivního testování v nějaké podobě inspirovala většina evropských zemí. Část z nich postupně přecházela k mírnějšímu modelu Jižní Koreje, která veřejný život příliš neomezila a namísto toho vsadila na plošné testování v nejvíc postižených regionech.

Laboratoří odlišného přístupu se staly severské státy, které se od začátku jako jediné držely připraveného epidemického plánu a dokázaly na koronavirus reagovat s rozmyslem. Vlády Finska, Švédska i Dánska zvolily pro společnost nejméně zatěžující japonský přístup. V zásadě jen zakázaly hromadné akce a vyzvaly občany, ať se zdrží sociálního kontaktu, ovšem ve Švédsku a většině Finska se ani nezavíraly hospody. Testování přitom bylo omezeno jen na naléhavé případy u lidí, kteří měli několik dní horečku a další symptomy, na zdravotníky a staré lidi. Místní politici museli odolat nátlaku aktivistů, kteří ještě minulý týden obvinili švédského premiéra Stefana Löfvena, že „hraje ruskou ruletu“ s životy Švédů, protože se ani nesnaží zjistit, jak koronavirus zasáhl společnost. Dánové se museli bránit požadavkům WHO, aby také oni přísněji omezili pohyb a více testovali. „Každý zdravotní systém je jiný. Protože dánské obyvatelstvo je vysoce vzdělané, nemusíme dělat to samé jako v zemích, kde jsou lidé zvyklí doporučení zdravotníků ignorovat,“ vysvětlila ředitelka tamního Zdravotního úřadu Helene Probstová na tiskové konferenci.

Naopak Norové a Islanďané začali plošně testovat v měřítku ještě větším než Korejci. Na Islandu stihli prověřit pět procent populace, než jim došly testy, a právě přitom objevili, že polovina lidí napadených virem nemá vůbec žádné příznaky. Důsledkem bylo, že obě země zaznamenaly vzhledem k počtu obyvatelstva víc případů než sousedé, obětí na životech však uvádějí jako v dalších skandinávských státech okolo pěti na milion obyvatel. Varování WHO a britské Imperial College o tom, že v Dánsku zabije koronavirus 48 tisíc lidí a ve Švédsku 85 tisíc, už neberou vážně ani extremisté. Počet evidovaných nositelů koronaviru přibývá v Dánsku, Norsku a Švédsku už třetí týden v rozmezí 100–300 případů denně, proto se přirozeně častěji objevuje otázka, jakým způsobem obnovit veřejný a ekonomický život. Skandinávci jsou přese všechno opatrní, a proto se snaží vyrobit testy, které by prokázaly, že lidé v důležitých společenských pozicích už nákazu překonali a vytvořili si obranné látky. Pak bude možné spustit výrobu.

Měří hodnotu života cenou auta

Češi v počtu nakažených ani v počtu obětí nepřekročili počátkem týdne skandinávská čísla. Rozdíl je v tom, že podobně jako Němci začali minulý týden ve větší míře testovat, tím nakažených přibývá rychleji a obavy se udržují. Zároveň se politikům nechce příliš brzy rušit karanténu v drsném čínském stylu, a přiznat tak, že stejně jako v jiných zemích bylo možné použít mírnější prostředky. Koncem minulého týdne premiér Andrej Babiš jen neurčitě uvedl, že by si také přál návrat do normálního stavu. „Kdy to bude, ale teď říct nemůžu,“ pokrčil rameny a dodal, že navrhne prodloužit nouzový stav od 11. dubna o další měsíc. Nezmínil se, jestli některá opatření proti koronaviru nezruší ještě předtím.

Pro postoj střední Evropy jsou důležitější okolní země, především Německo. Němci se po počátečních zmatcích drží plánu, který obsahuje také exitovou strategii. Zdravotníci budou testovat obyvatelstvo, co to půjde, až získají přehled o rozšíření nemoci. „Proto bude možné útlum hospodářství a společnosti zmírnit spíš dříve než později,“ vysvětlil v redakčním komentáři deník FAZ, který má blízko k vládní CDU. Okamžitě to však nebude, sdělil veřejnosti šéf úřadu kancléřky Helge Braun. „Do 20. dubna nebudeme hovořit o jakémkoli ulehčení,“ upřesnil. Potom prý bude možné kontrolu omezit a soustředit se na nejvíc ohroženou starší populaci. Spolková vláda si stanovila vysoký cíl. Testováním po desítkách tisíc případů denně přibylo v evidenci nakažených, tím se vzdaluje základní předpoklad pro každou změnu, tedy dosažení stavu, kdy se evidence lidí s koronavirem zdvojnásobí během deseti dní. Tomu už jsou blízko Dánové, ovšem Německo i Česko dnes uvádějí dvakrát víc případů než před pěti dny.

Pozoruhodnou piruetu v této strategii uplatnili Rakušané, kteří slíbili, že denně provedou 15 tisíc testů. Počet testovaných se v úterý 24. března opravdu zvýšil na pět tisíc denně, v důsledku však začal prudce růst počet zjištěných případů. Obyvatelstvo mohly vyděsit zprávy, že denně přibylo víc než tisíc nakažených, proto hygienici tempo zvolnili pod čtyři tisíce a počet nových případů se vrátil do normy. Když si na to stěžovali poslanci opoziční strany Neos, vysvětlil jim ministr zdravotnictví Rudi Anschober, že jejich obavy jsou zbytečné. „Celkové množství testů bývá často vyšší, než ukazují statistiky,“ nechal se slyšet.

Tlak proti karanténě mezitím roste z ekonomického sektoru. „Máme značné pochyby o tom, že rizika koronaviru jsou opravdu tak velká, aby vládu opravňovala k tak významným zásahům a vynaložení takových finančních prostředků bez diskuse a časového omezení,“ napsali jako první už o předminulém víkendu do Hospodářských novin bývalý guvernér a viceguvernér České národní banky Zdeněk Tůma a Mojmír Hampl. Tehdy se jim dostalo kritiky v duchu výroku, že „měří hodnotu lidského života cenou auta“. S přibývajícími dny jejich názor získává na váze. Není divu, každý týden v útlumu přináší ekonomice nevratné škody.

Není třeba šířit další paniku, že hospodářství úplně stojí, s logickým závěrem, že každý týden přichází ekonomika o dvě procenta celoročního HDP. Například státní sektor od úřadů přes policii až ke zdravotnictví a sociálním službám funguje. Vytváří ovšem podle Českého statistického úřadu jenom 17 procent hrubé přidané hodnoty. Tlumit provoz ani nemusí zemědělství, energetika a finanční služby, které ovšem nedají dohromady ani deset procent přidané hodnoty. Restaurace a hotely však zavřely úplně a za předpokladu, že průmysl i doprava omezily výkon o třetinu, stavebnictví, obchod a ostatní služby na polovinu, přichází ekonomika každý týden o procento celoročního výkonu. K tomu je třeba ještě připočíst náklady na pozdější zotavení. Proto hospodářství, u kterého se letos odhadoval růst o dvě procenta HDP, přijde do Velikonoc o šest procent HDP. Čtyřprocentní propad za rok 2020 by nebyl ničím, co bychom v minulých desetiletích nezažili. Karanténa do konce dubna však ubere další čtyři procenta, a pokud neskončí ani v květnu, ztratí letošní hospodářský výkon proti loňsku nenávratně přes deset procent HDP.

Nemoc starých lidí

S ekonomickými obavami získává na vážnosti názor, že přece jenom jde o „horší chřipku“. Počet nových případů koronaviru ukazuje pokles i v nejvíc zasažených evropských zemích, Itálii a Španělsku. Italové zaznamenali během posledního měsíce deset tisíc obětí nemoci COVID-19, ovšem tyto údaje nemusejí být pro většinu země mimořádně tragické. V běžných podmínkách umírá každý měsíc 50–60 tisíc Italů. Pozornost vzbudily údaje, podle kterých dosahuje průměrný věk tamních obětí 79,5 roku. Tím se někdy zdůvodňuje, že nemoc zvlášť silně útočí na nejstarší populaci, ovšem tento údaj odpovídá průměrnému věku, ve kterém se umírá ve vyspělých evropských zemích. Například v méně stárnoucím Česku v roce 2018 umíraly ženy v průměru v 79 letech a muži o sedm let dříve. Z takového pohledu je možný výklad, že COVID-19 se chová agresivněji, přesto podobně jako chřipka, které ročně podlehne v Česku přes tisíc lidí, přitom jde takřka výhradně o nemocné s další diagnózou. V Itálii je takových obětí pětkrát víc. Na definitivní bilanci je brzo, protože koronavirus umí překvapit. Kromě paniky však dosud nenabídl argument, proč dobrovolně zlikvidovat vlastní ekonomiku.

1. dubna 2020