Onoho dopoledne jsem otevřel Facebook a zjistil, že tam uživatelé řeší nějakou bagetu. Nebo přesněji – část jich řešila bagetu. Aspoň v mé bublině řešila větší část uživatelů to, že nějaká jiná část uživatelů řeší bagetu. Cítil jsem se zatlačený do nevýhodné pozice, kdy člověk neví, která bije. Na sociálních sítích tohle nevědění může být smrtící – když nevíš, která bije, odbíjí, tak skoro určitě odbíjí tobě. Nějak podobně to přece napsal klasik. Bylo proto potřeba se rychle zorientovat. Jakou bagetu? Jak řešit? Proč?

Informační manko jsem rychle dorovnal. Je tu jakási, zřejmě sledovaná, kuchařská soutěž. Jí se účastní jakási paní, která je mezi početným publikem krajně nepopulární, anžto je prý hysterická a protivná. Jedním z úkolů, jež měli soutěžící plnit, bylo vytvořit bagetu podle vlastní receptury. Motivováni byli tím, že jeden ze sponzorů soutěže – fastfoodový řetězec, který prodává bagety, zařadí vítězný výtvor na svoje menu. No a neuvěříte, co se stalo pak. Za nejlepší bagetu byla vyhlášena... bageta, kterou dala do kupy ta protivná paní! To na první pohled volalo po silné a nekompromisní reakci. A taky že se takové v hojném počtu objevily. Někteří uživatelé dávali najevo rozhořčení nad tím, že soutěž nebyla fér, protože televize dobře věděla, že potřebuje udržet v řadách soutěžících někoho, kdo bude publikum iritovat, protože se pak o pořadu bude o to víc mluvit a lidé ho budou sledovat taky proto, aby se nechali vystupováním zmíněné dámy slastně vytočit a třeba si pak zanadávali. Taková manipulace! Měla vyhrát nějaká úplně jiná bageta! Proto se část uživatelů zavázala, že do toho fastfoodového řetězce nadále sice chodit bude, ale koupí si tam nějakou úplně jinou bagetu než tu soutěžní. A nekoupí si ji tak demonstrativně, jak je možné nenákup uskutečnit. Další uživatelé šli ještě dál. Nejenomže si nekoupí bagetu, budou bojkotovat celý ten řetězec! Ať s těmi svými bagetami jde někam!

Člověk na to zíral a ochromovalo ho zjištění, že ho zas jednou minuly kráčející dějiny. Soutěž neviděl, paní nezná, o bagetě nemá nejmenší povědomost. Existuje ale pár způsobů, jak z takové šlamastyky vybruslit. První – zdánlivě nejjednodušší – je prostě se přidat a taky si zanadávat. Nic lidského mi není cizí, spolu s lidem se raduji i hněvám. Tfuj, bageta!

Aspoň v mé bublině je ale jistější projevit povznesený, snad i trochu smutný údiv. Až takhle jsme to dopracovali? Řešíme bagety? To se lidstvo nikdy nepoučí? Ach, to poblouzněné stádo. Naštěstí jsou tu vyspělejší bytosti, třeba já. Poznají se podle toho, že nesledují televizní soutěže, neznají jejich protivné účastnice, nenavazují emotivní vztahy s bagetami a nenacházejí v nich hromosvod, přes nějž lze vybít svou potřebu nenávidět. Jsou si dobře vědomy, že je to jen pečivo, které někdo rozřízl a něco dovnitř nacpal. K našim citům je bageta netečná - je na čase si to dospěle přiznat. A projevovat se na sítích způsobem důstojným člověka nadaného pronikavým úsudkem a vědomého si vlastní hodnoty – tedy zamýšlet se nad vývojem nákazy koronavirem v Pobaltí a dovozovat z toho kontraintuitivní závěry o smrtnosti nemoci COVID-19. A pak je tu ještě možnost zaujetí „metapostoje“ – populárního mezi mladšími uživateli. Odmítnout nafoukanost postarších páprdů, kteří bagetu ostentativně neřeší, protože jsou naprosto neznalí popkultury a jejího významu, dělají přednost z vlastní ignorance. Takže bagetu řešit, ale činit tak jaksi ironicky. Řeším bagetu, i když vím, že je to pakárna, ale o to víc si řešení bagety užívám. Credo, quia absurdum. Nebo tak nějak. Taky je možné zaujmout stanovisko vpravdě rebelské. Paní není vůbec protivná a bageta je skvělá. Je suis bageta! A vy všichni jste trapní! Tímhle zevšeobecněním člověk většinou moc neriskuje a může přitom působit odvážně. Já nakonec situaci prováhal, nevyjádřil se nijak. Předpokládám, že to bude pochopeno jako projev zenové vyrovnanosti tváří v tvář neproniknutelnému mysteriu života obecně a pečiva zvlášť.