Konzervativně založený právník Hans-Georg Maassen vedl od roku 2012 docela úspěšně spolkovou kontrarozvědku. Předminulý pátek se překvapivě, z vlastní iniciativy zapojil do veřejné diskuse o srpnových demonstracích v Saské Kamenici. V deníku Bild Maassen konstatoval, že kontrarozvědka dosud nemá žádné verifikovatelné údaje o „štvanicích“ na cizince, které po prvním dni demonstrací hlásila média a ovšem kancléřka. Tu Maassen přímo nejmenoval, nicméně kancléřce opravdu protiřečil a kancléřka prý jeho vstup do debaty považuje za projev neloajality. Byla to urážka majestátu.

Na politické rovině se role kata ujala opoziční i vládní levice. Sociální demokraté nastolili Maassenův odchod jako ultimátum. Prý svými slovy nahrál „pravičáckým konspirátorům“, dokonce podkopává věrohodnost žurnalistiky. Maassen svým nepřátelům ulehčil práci tím, že ke konstatování o neexistenci důkazů o štvanicích v Saské Kamenici přidal ještě šroubovanou větu o tom, že má dobré důvody pochybovat o autenticitě videa a že tato dezinformace zřejmě měla za cíl odvést pozornost od roznětky nepokojů, tedy krvavé hádky tří Němců se skupinou žadatelů o azyl.

Místo aby přesně citovala slovo „dezinformace“, začala velká média Maassenovi vkládat do úst slovo „zfalšovaný“ a chtěla po něm pro to falšování důkazy. Ty pochopitelně neměl a posléze marně vysvětloval, co myslel tou dezinformací: že jediné krátké video, na němž se saský nácek zřejmě po nějaké předchozí slovní výměně rozběhne za cizincem a kopne ho, Antifa na internetu opatřila titulkem „Hon na lidi“ – přičemž žádný skutečný hon, natož na víc lidí, tu prostě vidět není.

Do chvíle, než kancléřka ukázala palcem, chrlila média „objevy“, které měly demonstrovat Maassenovu nezpůsobilost. Muž, o němž bývalý ředitel rozvědky BND Gerhard Schindler tvrdí, že je to nejlepší šéf, jakého kdy německá kontrarozvědka měla, a že jeho podřízení za ním věrně stojí, vypadal najednou jako největší ťulpas a ohrožení demokracie současně.

Když přestalo být únosné tvrzení, že Maassen říkal slovo „zfalšovaný“, vypukla aférka, že se v minulosti sešel s několika politiky ostře protivládní (a částečně xenofobní) Alternativy pro Německo, AfD – je to tedy skrytý pravicový extremista. Ve skutečnosti Maassen bere komunikaci jako součást své práce, za šest let ve funkci absolvoval přes 230 rozhovorů s politiky (121 se zástupci vládní CDU/CSU, 69 se sociálními demokraty atd., AfD je s pěti schůzkami úplně na konci žebříčku).

Další škraloup vyrobila veřejnoprávní televize ZDF: během jedné z oněch pěti schůzek šéf kontrarozvědky prozradil politikovi AfD tajné informace. Ale dotyčný politik je předseda právního výboru parlamentu a dotyčná informace – počet sledovaných islamistů – nebyla v režimu tajné.

Nakonec bylo skeptikům, kteří by snad ještě neměli dost, naznačeno, že ředitel Maassen tak nějak může za teroristický atentát v prosinci 2016 na vánočním trhu v Berlíně, neboť se později ukázalo, že kontrarozvědka měla v teroristově okolí jednoho agenta – a Maassen, snad aby zahladil krev na svých rukou, se snažil novináře v úřední korespondenci přimět k tomu, aby o agentovi nepsali. Ale skoro nikdo nepřipomněl, že když Angela Merkelová otevřela v létě 2015 hranice, Maassen u ní marně protestoval proti tomu, že se zcela bez kontroly pouštějí do země statisíce lidí.

Když ted z kancléřského úřadu unikla zpráva, že Hans-Georg Maassen padne, ocitl se v nemožné situaci ministr vnitra Horst Seehofer, který je současně předsedou bavorské CSU a Maassena zatím chránil. Bavorské konzervativce čekají za tři týdny volby. Angele Merkelové je jedno, že Seehofer buď ztratí tvář (pokud by Maassena obětoval), nebo odejde z vlády a ulpí na něm odér rozvraceče. Merkelová si možná dokonce přeje oslabit a zarovnat ten zbývající konzervativní ostrov v německé politice bez ohledu na to, že ho tvoří její sesterská strana. Ale to je detail německé vnitřní politiky. Děsivější byl pohled na novinářsko-politický kartel, který s vervou udupe každou úchylku od vládní linie – nikoli v Rusku nebo v Turecku, ale v nejdůležitějším státě naší Evropy.