Dvě zprávy rozčeřily českou politiku skoro současně: volební model agentury Kantar pro Českou televizi, v němž se sice nemění suverénní postavení ANO (32 procent), ale v pomyslném souboji o hlavního Babišova vyzývatele vítězí Piráti (18) s náskokem před ODS (13). To by byl náskok, který už nelze vysvětlit jako statistickou chybu. Průzkumy jiných agentur sice vidí občanské demokraty dál na stejné úrovni s Piráty, respektive Piráty kolem 13 procent na nižší úrovni ODS, Kantar je ale považován za nejspolehlivější demoskopický model.

Pokud by Piráti svůj primát jako nejsilnější strany proti Babišovi potvrdili, bude to mít pro dynamiku ve středopravé opozici své důsledky. Tři další strany, které jsou dnes taktéž v opozici a nalézají se mezi Piráty a ODS, tedy STAN, TOP 09 a KDU-ČSL, jsou u Kantaru v prvních dvou případech kousek nad pětiprocentní laťkou a ve třetím těsně pod ní.

Druhá zpráva přišla z nitra topky a s tou první souvisí: nejen Karel Schwarzenberg, ale ani Miroslav Kalousek už nebude příští rok do sněmovny kandidovat. Kalousek to právě dává do souvislosti s vyjednáváním větší předvolební koalice, což od něho samozřejmě může být hlavně legenda za účelem odejít se ctí. Předsedkyně topky Markéta Pekarová Adamová Kalouska žádnou funkcí šedého emisara nevybavila.

Kalouskova otázka

Nicméně otázka nastolená Kalouskem tu je a hledají na ni odpověď všichni předsedové pěti zmíněných formací: Jak získat po volbách za rok na podzim tolik hlasů, aby prezident nemohl jít rovnou za šéfem ANO? A jak eliminovat nerovnosti ve volebním systému, který vinou rozdílů ve velikosti krajů jen ve čtyřech největších krajích skutečně produkuje výsledky ústavně zakotveného poměrného systému? V ostatních, menších krajích strany, které celostátně dosáhly na pět až deset procent, potřebují zhruba dvakrát víc hlasů na jedno křeslo než vítěz voleb.

Odpovědi na Kalouskovu otázku se dnes nabízejí dvě: buď velká koalice vedená ODS a vedle ní sólo Piráti, nebo zhruba dva stejně silné bloky – jeden „pravicový“, druhý pokrokářský. V tom prvním by se vedle sebe seřadily ODS, KDU-ČSL a TOP 09, případně STAN (Kalousek tam ještě vidí Hlas profesionálního eurokrata Pavla Teličky, na to však občanští demokraté nepůjdou). Druhý blok bychom pro odlišení mohli nazvat „liberální“, byli by v něm Piráti a STAN, přičemž slovo liberální je sebepropagační, přesnější by bylo „pokrokářský“. Piráti jsou v ekonomické politice střed, na ostatních rovinách progresivisté.

Tato varianta dvou bloků by mohla v optimálním případě dostat kolem 20 procent pro každého. Pak by záleželo nikoli na výsledku ANO, ale na tom, jestli se některé další malé strany do sněmovny dostanou: není vyloučeno, i když je to nepravděpodobné, že neproleze sociální demokracie, naopak je možný vstup Trikolóry. V úvahách stratégů středových, respektive středopravých stran hraje větší roli varianta, že by vypadli komunisté nebo SPD. V takové variantě by oba dva bloky patrně sestavovaly příští vládu, konečně bez Babiše.

Programově by jak předvolební blok napravo, tak pozdější vláda s progresivisty byly roztažené jako harmonika. Některé potenciálně sporné body jsou předem utlumené: plán obnovy Evropské komise byl teď odkýván premiérem Babišem a skrze zákon o rozpočtových pravidlech ho zřejmě sněmovna stihne posvětit ještě před volbami. Bylo nápadné, jak nevýrazně zněly námitky k tomuto velkému integračnímu skoku z úst předsedy ODS Petra Fialy. Předáci strany krčí rameny s tím, že Evropa volby nerozhodne a že z průzkumů vědí, že nějaká dluhová unie dnes jejich voliče neirituje. Zbavili bychom se oligarchického prvku v systému za cenu toho, že vláda po Babišovi by byla centristická.

Má mě ráda, nemá mě rád

Vyjednávání vedou předáci stran uvnitř obou načrtnutých bloků, přičemž STAN, který v této skupině tvoří politický střed, mluví jak s „konzervativci“, tak s Piráty. Mapa vzájemných sympatií je následující: ODS cítí blízkost s lidovci, kteří ovšem pořád váhají, jestli s ODS, nebo to zkusit se „svým“ poslancem a sólohráčem Janem „Jendou“ Čižinským, který má představu, že sebere jakési podpisy a jimi zaštítí formaci, která mu dá čelné místo na kandidátce. Bývalý předseda KDU-ČSL Marek Výborný jasně tíhl k předvolební koalici s ODS, ale letos složil funkci po tragédii v rodině. Jeho nástupce Marian Jurečka k občanským demokratům osobně netíhne. Topka by si toto spojenectví přála, aby se k němu jako nejslabší článek mohla přidat. Nejslabší nikoli v preferencích, ale strukturálně by na rozdíl od lidovců pobyt mimo sněmovnu asi nepřežila. Každopádně topka bude tím, kdo bude na palubu přijat až jako poslední a bez vítacích bran.

Ještě v jednom případě změna předsedy u potenciálního koaličního partnera šanci předsedy ODS Petra Fialy na místo hlavního Babišova vyzývatele zmenšuje. Vít Rakušan v čele STAN má politicky i osobně blíž k Pirátům a dál k ODS než jeho minulý předseda, Moravan Petr Gazdík. Současně je Rakušan mezi předsedy stran nejvíc pro předvolební spojování jako jedinou možnou strategii pro odstavení Babiše, kdyby z jakéhokoli důvodu Piráti do spojení se Starosty a nezávislými nešli, nebude mu dělat problémy a nabídne se „konzervativnímu“ bloku.

U Pirátů čeká Rakušana otevřená náruč v osobě Ivana Bartoše. Zatímco v hovoru s redaktorem Týdeníku Echo předseda Pirátské strany pro úplnost také připomíná, na čem všem by tyto námluvy mohly ztroskotat, předminulý týden zavěsil na interní fórum strany návrh pozice, jejíž čtenář musí dojít k závěru, že stranická základna by měla koalici se STAN schválit. Text psal přímo Bartoš a najdeme v něm velmi jednoznačné věty. Na otázku, proč by vůbec strana měla s kýmkoli uzavírat předvolební koalici, Bartoš v textu straníkům odpovídá takto: „Hlavní výhodou potenciální spolupráce by byla možnost vytvořit reálného vyzývatele ANO, který by pak přitáhl i některé nerozhodnuté voliče dalších stran.“ To potvrzuje, čeho si u Pirátů všiml nejmenovaný činitel STAN: Kluci a holky už poznali, že taky mají svůj voličský strop.

Další věta z Bartošovy interní pozice: „STAN je jediná strana, se kterou zvažujeme spolupráci, a to z následujících důvodů“: důvěryhodnost lidí jako Vít Rakušan nebo poslanec Jan Farský (toho s Piráty spojuje až obsesivní touha po průhlednosti všeho, Farský, jak známo, předkládal registr smluv); už probíhající spolupráce ve sněmovně (spolupráce na analýzách zákonů), programová blízkost; konečně to, že „podle průzkumů jsou druhou nejčastější volbou voličů STAN právě Piráti, proto má smysl zvažovat užší spolupráci“.

Pokud vše půjde podle Bartošova jízdního řádu a analýza, jejíž zhotovení stranická základna musí nejdřív odhlasovat, „doloží“ výhodnost tohoto spojení, mohla by Pirátská strana schválit koalici se STAN do listopadu. Plán mohou položit jednak straníci na celostátní úrovni, jednak Bartoš upozorňuje, že takové faktické veto mají i kraje. Tím, že se do sněmovny volí krajské kandidátky a na těch se krajské organizace s krajskou organizací partnerské strany musí shodnout a ztotožnit, stačí, aby jedna dvě krajské organizace Pirátů Rakušanovu formaci odmítly. Ve STAN mimochodem stranický průzkum právě dobíhá, znalostí toho, jaký postup by členové a registrovaní příznivci chtěli nejvíc, má vedení disponovat koncem července.