Hlavní postavou internetu se v mé bublině minulý týden stala jedna paní, kterou na antivaxerské demonstraci na pražském Malostranském náměstí zachytil fotograf Petr Vrabec. Je to dáma zralejšího věku, tváří se velmi vážně, snad až urputně. A třímá transparent: „Sperma neočkovaných mužů bude nový BITCOIN.“ Snímek se rozletěl po sociálních sítích, z pochopitelných důvodů. Jednak díky zábavné absurdnosti toho hesla ilustrujícího fantasknost světa konspiračních teorií a taky pro mimoběžnost představ té dámy o tom, co je v tomhle okamžiku veřejné debaty to nejrelevantnější, hodné hlásání. Účinek snímku zesílil zjevný nesoulad mezi nápisem na transparentu a zjevem té paní, která vskutku nepůsobí jako osoba zorientovaná v mechanismech dění v temných zákoutích internetu a ve fungování kryptoměn (ten dojem jistě může být důsledkem předsudečného vnímání).

Někteří uživatelé a novináři se tomu transparentu podívali na zoubek a zjistili, že totožné heslo se objevilo i na demonstracích v Americe. Jednak vychází z přesvědčení, že vakcinace prudce snižuje počet spermií a způsobuje mužskou neplodnost, pročež se hodí mít zásoby zmraženého spermatu neočkovaných za účelem budoucího užití.

Spolu s Jiřím Paroubkem bude vznášet řečnickou otázku: Nechci se vás dotknout, pánové, ale kdo z vás to má? Mně ale naskočil výrazně pochmurnější obraz. Těmi smutnými ulicemi se plíží velice vystrašený muž, většinu života prožívá v úkrytu, musí být neustále ve střehu. Nikdo nesmí odhalit jeho strašné tajemství. Má to v sobě, v jeho gonádách se utváří materie, po níž všichni prahnou a jsou schopni udělat cokoli, aby ji získali. Pokud by snad o něm vyšlo najevo, že je neočkovaný, že v sobě má zdroj „bitcoinu“, sesype se na něj chtivý a neplodný dav. Unesou ho, někam ho zavřou a spoutají ho. Až do jeho zoufalého a ponižujícího konce z něj budou ten poklad, řekněme, nekonsenzuálním způsobem těžit. Jeden by se snad i nechal očkovat, jen aby se tomu strašnému údělu vyhnul.

Za oceánem se antihrdinou internetu stal mladý muž, kterému se říká West Elm Caleb. Jeho historie je typická. Na TikToku si na něj jedna uživatelka postěžovala. Dlouze se jí dvořil, pak přišlo rande v reálném světě, Caleb pak, jak se říká, dosáhl svého. A potom s ní utnul veškerý kontakt, té „taktice“ se říká ghosting. Ukázalo se, že podobnou historku má s tím mužem víc uživatelek, že se jmenuje Caleb a pracuje v obchodě West Elm. Najednou o něm věděli všichni a stal se z něho nenáviděný symbol všeho, co je s bílými muži a jejich vztahem k ženám špatně. Následoval očekávatelný vývoj: zveřejnění fotografie a adresy, výhrůžky smrtí, vyhazov z práce, zmizení z internetu atd. Prostě rutinní postup. Zvláštní ale bylo, co se stalo potom. V některý médiích, která jsou jinak velmi „woke“ a prosazují či obhajují „kulturu rušení“, vyšly texty, podle nichž byl způsob, jímž internetová policie naložila s West Elm Calebem, naprosto přehnaný a takové věci by se dít neměly. V podobném smyslu se vyjádřily i některé známé pokrokářské osobnosti. Někteří optimističtí pozorovatelé v tom viděli symptom přicházejícího zlomu, „cancel culture“ už zjevně začíná štvát úplně všechny, a proto se vbrzku zhroutí. Novinářka Elizabeth Bruenigová napsala, že za tou náhlou nechutí může být i osobní zkušenost proponentů „kultury rušení“, kteří v ní už jedou několik let a dospěli třeba k nějaké sebereflexi, na nějaké věci, jichž se účastnili, už najednou nejsou hrdí. To by jistě bylo pěkné. Pro mě ale, přiznávám, je ta představa ze sféry „příliš pěkné na to, aby to bylo pravdivé“. Ale mýlil bych se rád.