Co Americe říká střelba v Kenoshe

USA a efekt Širiiných nůžek

Co Americe říká střelba v Kenoshe
USA a efekt Širiiných nůžek

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Blog Astral Codex Ten (dříve známý jako Slate Star Codex) je nejspíš jedním z povinných čtení na internetu. Jeho autor, vystupující pod pseudonymem Scott Alexander, v roce 2018 přišel s pojmem Širiiny nůžky. Ten se uchytil mezi komentátory americké politiky, jelikož dokonale popisuje čím dál víc zrychlující šílenství americké společnosti.

Pojem pochází z povídky, kterou Alexander publikoval na svém blogu. V ní technologický start-up vyvine program schopný generovat scénáře a tvrzení, jež dokážou rozvrátit jakoukoli skupinu či společnost. Program pojmenují Širiiny nůžky, podle jeho tvůrkyně. Poté co to otestují na sobě, jejich firma se rozpadne, šéf jde do vězení, protože vzteky napadne bývalého zaměstnance. Ještě předtím stihnou udělat další test na Mosambiku, vypukne tam občanská válka.

Ke konci povídky si vypravěč pročítá sto nejkontroverznějších scénářů, jež program vymyslel, když si uvědomí, že je kdosi uvádí do reality a proti Americe využívá. Je tam například spor ohledně plánované mešity v blízkosti bývalého World Trade Center v roce 2009 nebo kauza soudce Bretta Kavanaugha. „Pokud si pouze přečtete nůžkové tvrzení, je neškodné. Prostě vypadá jako triviální pravda, nebo triviální lež. Neaktivuje se, dokud o něm nezačnete mluvit s někým jiným. Nejdřív si o nich myslíte, že jsou imbecilní. Pak vás nazvou imbecilem a vy se chcete bránit. Fama crescit eundo. Všimnete si všech těch malých způsobů, jak lžou sobě a svým divákům pokaždé, když otevřou pusu, aby bránili svůj imbecilní názor. Pak si všimnete, jak jsou všechny ty lži propojené, že aby se mýlili v takové věci, jako je nůžkové tvrzení, tak do toho musejí zapojit vše ostatní. Časem to přestane fungovat, takže musí způsobit, aby vás všichni nenáviděli, aby nikdo ani nemohl poslouchat vaše argumenty, bez ohledu na to, jak jsou pravdivé. Nakonec jim přestane záležet na samotném tvrzení. Jen se zahrabali tak hluboko a založili celou svou existenci na nenávisti vůči vám a v doufání ve váš neúspěch, že nemohou ustoupit. Vy jim to musíte vyvrátit, ne proto, že vám záleží na původním tvrzení, ale protože jinak oni udělají cokoli, aby otrávili ostatní lidi proti vám, znemožní jim, aby vůbec porozuměli argumentu, proč máte právo na existenci,“ popisuje vypravěč působení Širiiných nůžek.

Na konci povídky je jasné, že zatím nasazené kontroverze jsou pouze slabý odvar. Mešita u World Trade Center byla číslo 86, Kavanaugh 58. Scénáře ke konci jsou stále destruktivnější. Když si vypravěč přečte číslo 3, začne pomalu šílet jen z představy, že na světě jsou lidé, kteří mají opačný názor. Nejkontroverznější tvrzení jsou tak strašná, že lidé by raději vyhodili svět do vzduchu, než aby ho sdíleli se svými názorovými oponenty.

Dva nesmiřitelné tábory

Širiiny nůžky se tak začaly používat jako pojem pro jakoukoli událost se schopností vyvolat dva naprosto protichůdné pohledy na věc a rozdělit tak společnost na dva nesmiřitelné tábory.

Proces s Kylem Rittenhousem je perfektním příkladem Širiiných nůžek. Fakta případu jsou dobře zdokumentovaná. Jednak proto, že v podstatě všechny klíčové události jsou zachyceny na kameru, zadruhé proto, že živě přenášený soud podrobně prošel celý případ.

Tehdy sedmnáctiletý Kyle Rittenhouse loni v srpnu při nepokojích ve městě Kenosha zastřelil dva lidi v sebeobraně a třetího zranil. Rittenhouse sice bydlí mimo Kenoshu, ve dvacet minut vzdáleném městě Antioch, Illinois, v Kenoshe však má otce, babičku, přátele a pracoval tam na letních brigádách. Když po policejní střelbě vypukly nepokoje, ve městě již byl, přespával u kamaráda. Druhý den rabování se vydal se zbraní v ruce chránit autoopravnu, později vypověděl, že se domníval, že za to dostane zaplaceno.

V chaosu noci se vzdálil od ostatních, když ho napadl Joseph Rosenbaum, mentálně vyšinutý člověk, Rittenhouse ho zastřelil. Pak na Rittenhouse skočili dva lidé, Anthony Huber, který ho začal mlátit skateboardem, a Gaige Grosskreutz, jenž vytáhl pistoli, Rittenhouse Hubera zabil a Grosskreutze postřelil do ramene.

Závěr celé kauzy se zdá jasný. Jde o tragickou nešťastnou událost, nikdo z aktérů tam neměl co dělat. Rittenhouse však bezpochyby jednal v sebeobraně, jak upozorňovali nezaujatí právníci od samého počátku.

Přesto se na levici okamžitě ujal narativ Kylea Rittenhouse jako nebezpečného šíleného střelce, vyznavače nadřazenosti bílé rasy, jenž přijel do Kenoshy lovit antirasistické aktivisty. A to jak před verdiktem, tak po něm.

Nejde přitom o nějaké neznámé osobnosti, ale o nejmocnější lidi americké politiky a médií. „Anthony Huber a Joseph Rosenbaum jsou oběti. Dnes by oba měli být naživu. Jediný důvod, proč nejsou, je, že násilnický, nebezpečný muž se rozhodl převézt zbraň přes státní hranice a začít střílet do lidí. Nazvat to justičním omylem je slabé slovo,“ tweetoval například demokratický starosta New Yorku Bill de Blasio. Nicol Hannah Jonesová, komentátorka The New York Times a držitelka Pulitzerovy ceny, zase napsala: „V této zemi můžete zabít i bílé lidi a projde vám to, pokud tito bílí bojují za černé životy.“ Moderátorka televize MSNBC Joy Reidová: „Sice jsme to již věděli, ale někdy je užitečné si připomenout, jak byla Amerika navržena, aby fungovala. Funguje tak i nadále. Znovu jsme se dozvěděli, co se v Americe považuje za legální pro *některé* lidi. Je užitečné vědět, jak si ve své zemi stojíte.“

Pravidla jen pro některé?

Rozsudek odsoudilo vedení demokratů: „Je jasné, že náš právní systém má jedna pravidla pro některé Američany a velmi jiné standardy pro další.“ Dále v podstatě uvádí, že rozsudek je rasistický. Omilostnění Rittenhouse zkritizovala i neziskovka ACLU. Ta patřila kdysi mezi nejuznávanější americké právnické organizace, bojovala za zachování ústavou daných práv. Na jihu se soudila za práva černochů, ale mezi nejslavnější její počiny patří žaloba za porušení práva na svobodu vyjadřování poté, co městečko Skokie zakázalo pochod neonacistů. ACLU se kdysi řídila pravidlem, že je potřeba dodržovat i práva lidí, co se nám příčí, protože příště mohou být odebrána našim spojencům.

Prezident Joe Biden nejdřív tvrdil, že rozhodnutí poroty je potřeba respektovat. V oficiálním prohlášení to však nevyznělo tak jednoznačně. „Přestože rozsudek vyvolal v mnoha Američanech, včetně mě, pocit hněvu a znepokojení, musíme uznat, že porota promluvila.“

Částečně je to jistě způsobeno médii, která zkreslují celou událost. Ale musíme být spravedliví. Velmi dobrou práci odvedly například The New York Times a The Washington Post. Oba dva deníky zanalyzovaly dostupná videa, věrně popsaly celou kauzu a vyvrátily některé mýty. Jenže se zdá, že to nemělo příliš velký efekt, a to dokonce ani v jejich vlastních redakcích.

Pravice vzývá vlastní mýty. Prezentuje Rittenhouse jako neohroženého hrdinu, který popadl zbraň a šel zjednat pořádek. Což také neodpovídá skutečnosti naivního kluka, který se ocitl ve špatný čas na špatném místě.

Nejde o samotný Rittenhousův případ. Detaily jsou irelevantní. Spor totiž míří na základ toho, čemu dnešní americká levice i pravice věří. Zvlášť pro progresivní levici se Rittenhouse stal vinným ve chvíli, kdy se vydal se zbraní do ulic Kenoshy. To je v podstatě základ jejich argumentace. Vzít si pušku na ochranu autoopravny je samo o sobě provokací, proto nemohlo jít o sebeobranu.

Pravice se cítí pod útokem. Nemůže tedy uznat, že Rittenhouse nemusel jednat nejrozumněji, když se vydal s puškou do města. Musí být Clintem Eastwoodem, se kterým přichází zákon.

Samozřejmě obě strany se chovají dost pokrytecky. Není těžké si představit situaci, kdy se strany obrátí. Klíčovou osobou celé události byl Joseph Rosenbaum. Ten je na levici vzýván jako antirasistický mučedník. Například představitel filmového Hulka Mark Ruffalo napsal: „Společně truchlíme nad životy ztracenými kvůli stejnému rasistickému systému, který znehodnocuje životy černochů a znehodnotil životy Anthonyho a Jojo.“

„Jojo“ Rosenbaum byl trestaný pedofil s obřími psychickými problémy. Kromě toho měl na kontě konzumaci drog, krádeže, domácí násilí a další přestupky a zločiny. V den své smrti byl propuštěn z psychiatrické léčebny. K nepokojům se nepřimíchal jako protestující proti údajnému policejnímu násilí, ale jako blázen, který podle svědků urážel lidi a snažil se vyvolat konflikt.

Místo na Rittenhouse mohl narazit třeba na Grosskreuze a dopadnout stejně. Je docela dobře možné, že v tom případě by levice naopak Rosenbauma odsoudila jako nenapravitelného rasistu, Rosenbaum měl oholenou hlavu a vykřikoval rasistické nadávky, zatímco pravice by varovala před levicovými milicemi.

Těžko říct, jak vysoko na seznamu Širiiných nůžek zasadit Rittenhousovu kauzu. Nebezpečná je ale tím, jak podkopává důvěru v justiční systém.

Kdyby byl Rittenhouse černoch…

Každá ze stran si vytváří vlastní realitu. Širiiny nůžky jsou nejúspěšnější ve chvíli, kdy rozdíly mezi těmito realitami znásobují. Progresivní levice potřebuje, aby Spojené státy byly nenapravitelně rasistické. Vznešenými ideály totiž ospravedlňuje svůj boj, jenž v reálu nabývá dost dystopické podoby. Z Rittenhousovy střelby je tak rasový incident, i když všichni aktéři byli běloši. Rozsudek znevažují hypotetickým scénářem, že kdyby Rittenhouse byl černoch, tak to dopadne jinak.

Přitom zhruba ve stejnou dobu proběhly další dva soudy, jež naznačují, že americká justice funguje. Porota osvobodila Afroameričana Andrewa Cofeeho, jenž se v roce 2017 dostal do přestřelky s policií, při níž zemřela jeho přítelkyně. Porota uznala, že jednal v sebeobraně. Policisté se předem nelegitimovali a začali pálit jako první.

Minulou středu porota ve státě Georgia uznala vinnými z vraždy tři muže, kteří se podíleli na zabití Ahmauda Arberyho, pětadvacetiletého černocha, jenž si šel zaběhat v jejich čtvrti.

V případě Rittenhouse si z velké části demokraté vybudovali alternativní realitu. Schopni jsou toho i republikáni.

Nejlépe se to ukázalo při loňských prezidentských volbách. Donald Trump svou porážku odmítl uznat a obviňoval všechny možné z volebních podvodů. Část Republikánské strany tomu nadále věří, i když žádné důkazy neexistují. Pro stranu to představuje vážný problém. Trumpovské křídlo je natolik silné, aby zablokovalo nominaci normálnějších kandidátů, nominovaní šílenci jsou pak ale toxičtí pro zbytek Američanů. Je signifikantní, že republikán Glen Youngkin, který vyhrál guvernérské volby v demokratické Virginii, nebyl vybrán v primárkách, ale v podstatě se na něm shodlo vedení strany za zavřenými dveřmi.

Mezi republikánskou a demokratickou pseudorealitou je ale přece jenom jeden významný rozdíl. Republikánská blouznění bývají na první pohled rozpoznatelná jako konspirační teorie. Trump tak mluvil o přeprogramování sčítacích strojů a zapojení Kuby a Venezuely ve zločinecké síti tak strašlivé, že mu mohla uvěřit jen chorá mysl.

To demokratické výmysly na první pohled působí mnohem realističtěji. Samozřejmě pokud Trumpův ozbrojený fanoušek zabije dva neozbrojené „aktivisty“, působí to podezřele. Ani demokraté se nevyhnuli zpochybňování voleb. Celá kauza ruského zasahování byla snaha delegitimizovat Trumpa. Znovu to na první pohled působilo uvěřitelně. Trump se vyjadřoval o Putinovi pochvalně. Ruské tajné služby ukradly interní e-maily demokratů a ruští trollové rozesílali protrumpovské memy. Teprve zdlouhavé vyšetřování potvrdilo, že celý konstrukt stojí na vodě.

Oblíbeným obviněním demokratů je také takzvané „voter supression“, potlačování voličské účasti, hlavně mezi černochy. Toho mají republikáni dosahovat nejrůznějšími způsoby, například vyžadováním identifikačních dokumentů při volbě, rušením schránek na poštovní hlasy a podobně. Demokratická kandidátka na guvernérku Georgie Stacy Abramsová takto odmítla v roce 2018 uznat svou porážku. Vzhledem k tomu, že o dva roky později demokraté získali obě dvě senátorská křesla za Georgii, voter supression nejspíš nehrála zásadní roli v porážce Abramsové.

Jenže mezitím uhnízděné představy natolik zakořenily, že se staly téměř nevyvratitelnými.

Američané, aspoň ti politicky nejangažovanější, žijí ve dvou světech. Pokaždé, když nastoupí efekt Širiiných nůžek, tyto světy se od sebe znovu o něco víc vzdálí. Občas toho docílí nějaká zahraniční mocnost. Koneckonců ruská vlivová operace byla vedena hlavně s cílem poštvat Američany proti sobě. Kromě trumpovských internetových vtípků ruské tajné služby například zorganizovaly pochod Black Lives Matter v New Yorku.

Mnohem častěji však Američané vyvolají Širiiny nůžky sami o sobě, za pomoci politiků a médií. Vybičovávají se k nepříčetnosti.