Britské velvyslanectví v Praze na sebe tento rok několikrát upozornilo akcemi, které pořádá k připomenutí stoletého výročí působení v honosném historickém paláci v centru hlavního města. Britský velvyslanec v Praze Nick Archer musí ale často vysvětlovat i méně příjemné záležitosti, než jsou oslavy. Stále totiž panují nejasnosti kolem brexitu: není jisté, zda vůbec, případně kdy a jak Británie EU opustí. Podle ambasadora ale Češi Britům ohledně brexitu rozumějí. „Často potkávám lidi, kteří ví, o čem je debata v Británii. Rozumí pochybnostem o suverenitě a benefitech plynoucích ze členství v unii,“ říká v rozhovoru pro deník Echo24 Nick Archer.

Jak je pro vás těžké vysvětlovat Čechům brexit, když se situace kolem něj mnohdy mění ze dne na den a není prakticky nic jisté?

Je mnohem jednodušší brexit vysvětlovat v této zemi než v mnoha jiných zemích EU, protože si myslím, že dost Čechů má pochopení pro pochybnosti britské veřejnosti vůči aspektům členství v EU. Často potkávám lidi, kteří ví, o čem je debata v Británii. Rozumí pochybnostem o suverenitě a benefitech plynoucích ze členství v unii. Podle mě situaci komplikují parlamentní procedury, v tuto chvíli je to mezi konzervativci a labouristy dost těžké.

Mohou mít v důsledku brexitu problémy Britové žijící a pracující v České republice?

Spolupráce s českou vládou ohledně hledání problémů, které by mohly nastat, je velice dobrá. Problémy by byly především, kdybychom odešli z EU bez dohody. Jsou zde stále jedna či dvě věci, které považujeme za důležité, a není to z důvodu nedostatku přátelství či ochoty české vlády, ale protože náš systém funguje jinak než ve zbytku Evropy. A co je jednoduché dosáhnout v jedné zemi, může být jinde složité.

Na jaře se podařilo dohodnout, že studenti z EU studující v Británii tam budou mít stejný status jako Britové. To je, i vzhledem k tomu, že Spojené království patří mezi velice vyhledávané cíle studentů z EU a jejich počet tam loni narostl už na 37 000, důležitá zpráva.

To je jistě dobrá zpráva pro všechny Čechy žijící ve Spojeném království, protože jsme se rozhodli zachovat se i k dočasně žijícím rezidentům jako k trvalým. To znamená, že i Češi, kteří nedávno přijeli, mohou užívat těchto výhod. Tohoto jsme schopni dosáhnout naším rozdílným systémem. Dosáhli jsme toho dokonce i bez nutnosti mít nový zákon, stačilo jen změnit regulaci. Nyní si žádá o nový status zhruba deset tisíc Čechů. Ale ve Spojeném království je jich sedmdesát tisíc a tato zpráva by se měla dostat i k těm ostatním.

V Británii je také hodně českých studentů. Proč si myslíte, že je mezi nimi zrovna Spojené království tak oblíbené?

Myslím si, že za tím budou dvě věci. První je náš vzdělávací systém, který v porovnání s evropskými standardy dává studentům větší zapojení představivosti a vlastní iniciativy. Nejsem expert na český vzdělávací systém, ale hodně evropských systémů jsou podle mě více zaměřené na hromadění znalostí. Druhá věc je určitě multikulturní charakter Británie, spousta zajímavých lidí. Nemusí to tak být vždy, ale lidé kolem dvacítky by často rádi alespoň na chvíli vyzkoušeli žít ve velkém britském městě, třeba Londýně, Manchesteru. Oxford či Cambridge jsou třeba také velká mezinárodní města.

Máte přehled o tom, kolik Britů žije v České republice, proč jsou tady a jaká povolání zde třeba často vykonávají?

To je otázka, na kterou nedokážeme úplně odpovědět. Myslíme si, že je zde okolo sedmi tisíc našich krajanů. V Británii je Čechů okolo sedmdesáti tisíc. To je 1:10. Většina Britů je zde hlavně kvůli práci, třeba učitelé nebo lidi v korporátech. Byl jsem nadšený, když jsem zjistil, jaké různé a zajímavé pozice zde naši lidé zastávají. Například Galerie Středočeského kraje je vedena Britem. Často se ale stává, že zde žijí například z důvodů manželství. Co se týče britských seniorů v ČR, tak ti se nejvíc bojí brexitu. I o tom jsme ale s vaší vládou už jednali.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Česká republika?

Napadla by mě asi Praha a lidé, kteří rádi pijí pivo. Já osobně bych si ale vzpomněl taky na klasickou hudbu a na skladatele jako Dvořák, Smetana, Janáček, Suk nebo Martinů.

Znal jste tyto skladatele ještě předtím, než jste se stal velvyslancem v České republice?

Ano, znal. Byl to určitě jeden z důvodů, proč jsem chtěl jít sem. Jedním z nich je také to, že bydlím zhruba devět minut pěšky od Rudolfina, kde si mohu poslechnout jeden z nejlepších orchestrů. Váš orchestr je pravděpodobně mezi top deseti na světě. A hrají právě tuto hudbu, což je skvělé. Byl jsem v Praze už před mnoha lety a věděl jsem předem o obrovském množství architektonických dědictví a památek – třeba brněnská vila Tugendhat.

V Praze působíte na postu velvyslance od ledna 2018. Na co se především během vaší diplomatické mise zaměřujete?

Kvůli brexitu to působení není zrovna běžné, ale naše cíle přesahují brexit. První aspekt mé mise je hlavně o plánování období po brexitu, upozorňování na prosperující vztahy, které obě strany mají, jejich společné hodnoty a také to, jak se koukají na minulost i na plánování budoucnosti. Mohu říct, že spoustu věcí i v budoucnu budeme mít společné – a sice demokracii, parlamentní kontakty, vědecké vazby, technologické vazby, kulturní vazby, a to je velice důležitá součást mé mise. Ve vyjednávání o brexitu potřebujeme a máme podporu české vlády a vcelku i podporu široké české veřejnosti v naší snaze opustit struktury EU, ale zároveň si zachovat velice blízký vztah.

Mezi lety 2008-2012 jste také působil jako velvyslanec v Dánsku. Jak byste tyto dvě země, ale i diplomatické mise porovnal?

Začal bych těmi misemi. Za normálních okolností by byly obě velice podobné, protože s oběma zeměmi souhlasíme ve spoustě věcech. Rozdílné to ale dělá brexit, který přidává určitou diplomatikou výzvu. Mohl bych podmínky v obou těch zemích označit jako podobné, i když jsem v jiné zemi. Tady v Česku děláme to, co normálně ambasády dělají: podpora obchodu, koordinace zahraniční politiky či dialogy s tuzemskou politickou scénou, konzulát. Při srovnávání rád poukazuji na vzájemné souvislosti a podobnosti mezi oběma zeměmi. V obou je cítit vliv Německa. Můžeme říct, že německá kultura, průmysl či obchod mají vliv na oba státy. Oběma zemím se daří i velmi dobře ekonomicky. Byť vnitřní trh je značně malý, oběma státům se daří exportovat. Ovšem, jak u obyvatel Dánska, tak i Česka cítím veliké rozdílnosti kultur, silný cit pro vlastní identitu, že být Dán či Čech něco znamená. Nevím, jestli jste viděl Michaela Palina (britský komik a spisovatel – pozn. red.), když se ho zeptali, který národ je nejvtipnější na světě. Viděl jste to?

Neviděl.

V Buckinghamském paláci, kde mu byla prokázána velká pocta, dostal otázku, který národ je nejvtipnější. Odpověděl, že Češi, protože si dělají srandu ze všeho. A s tím já souhlasím.

V průběhu letošního roku slavíte stoleté výročí působení britské ambasády v Thunovském paláci na pražské Malé Straně. Jaké akce jste už uspořádali a kde se s vámi čeští občané mohou ještě setkat?

Nyní se připravujeme na formální setkání členů našich parlamentů (uskuteční se v říjnu – pozn. red.). Máme v plánu pokračovat v naší zahraniční politice a také formální setkání s Karlovou univerzitou, se kterou spolupracujeme ohledně mapování historie posledních sta let. Dále skončil britský filmový týden, což je jeden z aspektů kulturní spolupráce. Třeba v tomto roce dirigent Simon Rattle, jeden z našich nejlepších umělců, který si také vzal Magdalenu Koženou, jednu z vašich nejlepších žijících zpěvaček, udělal koncert v Rudolfinu. Dokonce to bylo poprvé, kde spolu oba účinkovali v jednou představení. Chtěli bychom ukázat, jak Britové a Češi dokáží spolupracovat v mnoha ohledech. Před pár týdny jsme organizovali britský den, který byl i pro širokou veřejnost. V Dolních Břežanech mohli lidé vidět britská auta – třeba jaguáry. Příští rok také nejspíš budeme mít den otevřených dveří u nás na ambasádě.