Debata s lékaři z kraje se špatnou pověstí

Naše špitály se rozhodně nevyprázdní

Debata s lékaři z kraje se špatnou pověstí
Naše špitály se rozhodně nevyprázdní

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Třetí vlna koronaviru, obohacená o britskou mutaci, začala v minulých dnech na západě republiky, v okresech Cheb a Sokolov. Následovalo jejich uzavření a pozorování, co se bude dít dál. Tento region má tradičně špatnou pověst, ale když člověk s těmi lidmi, co jí čelí, mluví, nabývá dojmu, že ti nejlepší profíci se najdou právě tady: Michaela Balatková, primářka rehabilitačního oddělení Nemocnice Sokolov, Stanislav Adamec, primář interního oddělení Nemocnice Cheb, Jiří Smetana, ředitel Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje, a Martin Straka, primář interního oddělení Nemocnice Sokolov.

Je čtvrtek 18. února a bavíme se na dálku… Máte za sebou týden zvláštních opatření na okresech Cheb a Sokolov, která byla způsobena dramatickým nárůstem výskytu infikovaných covidem, což přineslo mimořádný nápor na oddělení místních nemocnic. Jak to vypadá po týdnu?

Adamec: V Chebu jsme na to dneska trošku lépe. Na interně nemáme sedmdesát pacientů, jako jsme měli před týdnem, ale asi o deset méně. Takže se možná trochu blýská na lepší časy. Jipky ale pořád praskají ve švech. No, a jak jsem dneska sledoval stoupající čísla nakažených v Aši, tak přepokládám, že nás na začátku příštího týdne skolí Aš. Stoupající čísla se vždycky projeví po pár dnech v nemocnici. Takže je předčasné dělat závěry: když to o trochu klesne, neznamená to, že to po pár dnech zase nevyleze. Bude to ještě dlouho napjaté. Zvlášť intenzivní péče je vyčerpaná, přitom pacienti s covidem potřebují dlouhodobou péči. My každý den kontaktujeme koordinátora, abychom umístili pacienty někam mimo region. Dneska je to první den, kdy jsme to nemuseli dělat a vystačili jsme si s vlastními LDN v rámci okresu. Ale v příštích dnech to může být zase jinak.

Straka: Mám podobné sdělení jako kolega Adamec: taky u nás v Sokolově to teď klesá, tak o dvacet procent proti minulému týdnu. Jestli je to dostatečný zdroj optimismu, to nevím. Je možné, že karlovarský region má vrchol za sebou a že se to přeleje o kus dál, už teď jsou hlášení z Plzeňska, Domažlicka, Klatovska… Prostě se to od nás šíří, hlavně směrem na východ. Já jsem to viděl před pár týdny, kdy jsem sloužil v Chebu, že tam jde vlna, která se za několik dní přelije k nám do Sokolova. Teď tady máme britskou, možná českou, nebo dokonce chebskou mutaci a ta je násobně rychlejší než ten vir předtím. Nechci to zakřiknout, ale v posledních dnech to přece jen trochu klesá.

Takže místo patnácti sanitek za hodinu, jak jsme o tom mluvili před týdnem, vám jich tam přistává za hodinu deset…

Straka: Ano, je to pokles o dvacet, možná třicet procent.

Projevilo se nějak to před týdnem vyhlášené uzavření okresů?

Adamec: Myslím, že to nemá žádný zvláštní vliv. Jestli to klesá, tak to bude tím, že došlo k promoření a už se to vytlouklo, možná zabralo trochu očkování, i když můj osobní názor je, že začít očkování penzisty byla strategická chyba, ale to je dlouhé povídání.

Straka: S tím souhlasím.

Vy souhlasíte s tím, že se neměli přednostně očkovat senioři?

Adamec: Hm… Nejčastěji se teď lidé nakazí v zaměstnání. A nejohroženější skupinou jsou nyní lidé nad padesát let. Ti jsou také nejvíc vystavení nákaze a z hlediska nějakého fungování ekonomiky jsou nejdůležitější: jsou v produktivním věku, platí největší daně atd. A mají rodiče, kterým je sedmdesát osmdesát let, o které se mohou postarat. Já vím, že to může znít kacířsky, možná cynicky, ale z hlediska fungování společnosti, ale vlastně i ochrany těch nejstarších je to tak. Nejohroženější jsou padesátníci, kteří musí chodit do práce. Máme na jipkách už čtyřicátníky. Padesátníci a šedesátníci bohužel umírají taky, v posledních týdnech vlastně nejvíc. Osmdesátníci už buď umřeli, nebo to prodělali a jsou imunizovaní, anebo jsou už naočkovaní. Na ráně jsou padesát plus.

Smetana: Souhlasím s pány primáři… My jako záchranka jsme dostali za úkol očkovat klienty domů seniorů, různých dépéesek (domy s pečovatelskou službou – pozn. red.) a podobně. Samozřejmě že to děláme a dělat budeme dál. Ale člověk si přitom uvědomí, že by v té první fázi možná stačilo naočkovat personál, aby se dostalo na ty skupiny, které přicházejí do styku s největším množstvím lidí. Protože ti jsou přece nejohroženější! Senioři jsou tam izolovaní, nikam nechodí, oni virus dál už nešíří. Naopak, aby se zastavil nápor na nemocnice, tak je třeba očkovat mobilní část populace. A to jsou právě ti pečovatelé a zdravotníci, ale také policisté, prodavači, řidiči hromadné dopravy, prostě každý, kdo přichází do styku s lidmi. Ale stejně lidi z provozů a podniků, aby se nemusely zastavit. Pokud vytipujeme správně takovou skupinu lidí, mým odhadem nějakých jeden a půl milionu, tak už pocítíme značný pokles přísunu pacientů do nemocnic. Epidemie se sice bude šířit dál, ale pro zdravotnictví zvládnutelně.

Jestli to není tím, že se donedávna mělo za to, že je ta nemoc nebezpečná hlavně pro seniory…

Straka: To už je passé… Víte, to s tím očkováním, ono se to mezi doktory a zdravotníky obecně vědělo, ale my nejsme politici. My to říkáme z takového prakticko-ekonomicko-sociálního nebo možná pragmatického hlediska. Je asi jasné, že kdyby to řekl nějaký politik, tak se po něm vystartuje, že se přece musí chránit ti nejohroženější a nejslabší. Jenomže kdo se o ně pak bude starat, když onemocní ti tzv. silnější?

Balatková: Ono nejde jenom o covid-19, mnoho pacientů trpí tím, čemu se říká postcovidové komplikace. To je to, co řeším já… Mění se krevní srážlivost, mění se krevní výstelka, lidé jsou daleko víc ohroženi cévní mozkovou příhodou, jsou víc ohroženi hlubokou žilní trombózou a následně embolií nebo infarktem. Vidím to na svém oddělení, kde mám daleko víc mladších iktů (cévní mozková příhoda – pozn. red.) než dřív, jsou to většinou lidé po covidu. A tihle lidé nejsou započítáváni do covidových zpráv. Přitom oni jsou také obětí covidu, i když umírají na iktus nebo na infarkt.

Adamec: Covid bohužel postihuje jakýkoli orgán. Od mozku přes srdce, plíce, ledviny, játra, slinivku po imunitu… Je jenom otázka, který orgán je zasažený víc. Většina pacientů má oboustranný zápal plic, takže potřebují kyslík, který jim můžeme dávat jen v nemocnici. Ostatní jsou doma, přičemž my nevíme, jestli jim selhávají játra, nebo ledviny, to se dovíme až následně. To samé u lidí, které propustíme po zápalu plic a oni se vracejí s plicní embolií. Takže my jim už automaticky teď dáváme jako po ortopedických operacích minimálně na měsíc clexane nebo fraxiparin jako prevenci. Ta choroba se teď chová úplně jinak, je agresivnější, je nakažlivější, napadá mladší ročníky.

To, že jsou jednotky intenzivní péče na hraně únosnosti, je známo. Jak se to ale projevuje u záchranné služby?

Smetana: Za normálních okolností řeší naše záchranka takových sto případů denně. V těchto týdnech je to asi sto padesát případů. Výjezd každé posádky zabere nějaký čas, to je logické. Ve chvíli, kdy posádka cirkuluje v řetězovém režimu, to znamená, že v okamžiku, kdy předává pacienta do nemocnice a už dostává z dispečinku nové zadání a hned vyjíždí k novému pacientovi, tak lze mluvit o hraně únosnosti. V současnosti jsme posílili počty sanitek přímo v Sokolově, kde nám místo tří jezdí sanitky čtyři. Tam je to nyní nejakutnější. Je ale možné, že se to přesune dál, takže až tenhle rozhovor vyjde, tak to může být nejspíš nejakutnější v Karlových Varech.

A nedá se to řešit tak, že se vypůjčí další sanitky?

Smetana: Samozřejmě že se to musí nějak řešit. Nám taky vypomáhají jiné společnosti, je posílena letecká záchranná služba, v Plzni je permanentní vrtulník pro sekundární transporty, máme pomoc z jiných krajů. Ale narážíme na kapacity našich zaměstnanců: v současnosti kromě záchranky provozujeme dvě odběrové skupiny, provádíme očkování, někteří naši zaměstnanci chodí pomáhat do nemocnic a někteří také odcházejí do karantén. Zatím se nám podařilo tu situaci vždy ustát, ale kdyby došlo k nějakému velkému nárůstu, tak by to bylo těžké. To by pak také záleželo na tom, jak by to vypadalo v dalších krajích.

Hodně se psalo a mluvilo o odmítnuté nabídce německé strany, že by převzala část pacientů. Měla by pro vás nějaký význam?

Adamec: On byl zásadní rozpor mezi tím, co tvrdil náš pan ministr, a tím, co nabídla bavorská vláda. Pan ministr tvrdil, že mělo jít o symbolickou pomoc, o nějakých pár lůžek. Ale podle našich informací bavorská vláda nabídla plných sto covidových lůžek, což už by pro nás byla významná pomoc. My bojujeme o každé lůžko, včera v noci u nás v kraji nebylo žádné. Nejbližší volné místo bylo někde na Vysočině, což je podstatně dál než nějakých dvacet třicet kilometrů za hranice. Takže pro mě by každá pomoc měla význam. Pokud vím, tak v Plzeňském kraji taková pomoc existuje.

V Plzeňském kraji se převážejí nemocní do Bavorska?

Straka: Na Šumavě je taková pomoc běžná: ze Železné Rudy a Pošumaví se běžně vozili pacienti přes hranice. Za mě je ta věc jedna velká politická trapnost. To, že pan ministr Blatný říkal, že jsme přece schopni se o naše občany postarat sami, je důkaz, že vůbec nechápe, o co jde.

Smetana: Karlovarský kraj je jediný, který hraničí se Saskem i Bavorskem. Na rozdíl od Ústeckého nebo Plzeňského kraje, kde řeší jednotky případů ročně, to u nás to byly, tedy před koronou, stovky případů. Devadesát pět procent česko-německé zdravotní spolupráce se děje tady u nás. Je to dáno lázeňským charakterem kraje, takže tu bylo mnoho německých pacientů, které jsme vozili hlavně do chebské nemocnice a pak je repatriovali do Německa. Jakžtakž to fungovalo. Pokud je tu nějaká blokáda, tak je to na úrovni úřadů, ministerstev a pojišťoven. My jsme se za účasti Ministerstva zdravotnictví ČR na konci roku 2019 domluvili s bavorskou stranou, že vypracujeme novou rámcovou smlouvu, bohužel vývoj na jaře 2020 to celé zabrzdil a šlo to k ledu.

Ale to by přece nemělo bránit tomu, aby se nějací potřební pacienti převezli na druhou stranu hranice.

Smetana: Úplně tak jednoduché to není, protože my třeba nemáme právo vjet svévolně přes hranice se zapnutým majákem a dovézt pacienta do nemocnice třeba v Hofu nebo Weidenu a tam ho vyložit. Můžeme pouze vyslat sanitku na výpomoc na požádání druhé strany: to platí jak pro nás, tak pro Němce. Neboli český dispečink požádá, Německo vyšle sanitku, ale nemůže, a to ani jedna strana, vzít pacienta, nahlásit se v nemocnici druhé země, domluvit tam příjem a vyrazit tam. Tohle všechno bylo předmětem těch jednání… Když to zkrátím, tak jsme se domluvili, že spolupráce s Bavorskem by měla vypadat podobně jako třeba mezi Ústeckým a Karlovarským krajem. Že to zatím tak nefunguje, je škoda. Svým způsobem to popírá ideu EU: když vidíme, že reakcí řady států na první větší problém bylo to, že zavřely hranice…

Takže nyní se v německé nemocnici neléčí žádní čeští covidoví pacienti. Ale slyšel jsem, že němečtí občané v chebských nemocnicích jsou…

Adamec: To se asi týká několika zařízení pro alzheimerové pacienty, v podstatě německé důchodce. Ti žijí na území českého státu a přirozeně, když se jim něco stane, tak jsou převezeni do nemocnice u nás. Naposledy jsme takhle měli v lednu dva německé pacienty. Pak jsou tady němečtí občané, kteří mají na Chebsku trvalý pobyt, a ti také teoreticky mohou skončit v chebské nemocnici. Tyhle lidi my bez problémů ošetříme a pak přesuneme do nemocnice v Selbu, kde je otevřené covidové oddělení. To jsou jednotky pacientů. Větší problém by byl, kdyby byly otevřené lázně, protože to bylo jiné množství a asi bychom to jen tak nestíhali.

Straka: Já to bohužel vidím tak, že Karlovarský kraj má nového hejtmana, ten je ze seskupení, které není panu premiérovi zrovna přátelsky nakloněné – a pan premiér jemu, tak mu zkrátka hází klacky pod nohy. Kdyby byl hejtman z ANO, tak by to asi šlo.

Psalo se také o tom, že stav zdravotnictví tady na západě je chronicky napjatý už rok. A covid to jen obnažil.

Adamec: Na okrese jako Cheb by měla interna disponovat zhruba šedesáti lůžky. Tak to bylo ještě před pěti lety, když jsem nastupoval jako primář. Postupně jsem musel oddělení zredukovat na 37 lůžek, což byl stav před covidem. Hlavním důvodem je nedostatek personálu, sester i lékařů. Vlastně jsem já jediný atestovaný lékař na oddělení a starám se o 37 lůžek. Přišli jsme o dva atestované lékaře, kteří odešli jinam, jedna kolegyně byla přeplacena do LDN. Mám tam dvě ukrajinské lékařky s aprobací, dva, kteří ještě aprobaci nemají, takže oficiálně ještě nemohou pracovat. Jedna lékařka je těhotná. To je situace, kdy se nám oddělení rozrostlo na dvojnásobek a možnosti jsou napínány k prasknutí. Dovedete si představit, s jakou hrůzou lze čekat nějaké další covidové vlny.

Straka: Já mám tu výhodu, že mám v Sokolově tým stabilizovaný, je sestaven z lékařů s atestacemi, jsou tam několik let, nemigrují.

Adamec: To je těžké, vychováte si několik ukrajinských doktorů, a oni, jak je k tomu příležitost, vám odejdou do Prahy nebo do Německa, kde jsou platové poměry podstatně lepší, co si budeme povídat.

No právě. Před pár lety to vypadalo, že v českých špitálech nezůstane jediný český doktor, že všichni půjdou do Německa. Vy jste zůstali. Co motivuje doktorku Balatkovu, aby zůstala v Sokolově?

Balatková: Ty nevíš, na co se mě zeptat, tak se mě zeptáš na takovou blbost. No asi že jsem odtud (naráží na to, že jsme spolu chodili na gymnázium v Sokolově – pozn. JP).

Adamec: Já jsem od malička žil v Chebu, mám tady rodiče, po studiích jsem byl nějakou dobu v Praze, pak v Německu, ale pak jsem se vrátil do Chebu. Jsem tady doma.

Straka: Já jsem od Plzně, teď právě sedím v Dobřanech, kousek od psychiatrické léčebny, do Sokolova jezdím za prací… Ale paní doktorka Balatková, když to nechce říct sama, tak ona dělá fantastickou práci s našimi postcovidovými pacienty, dělá jim dechovou rehabilitaci, stará se o lidi po mrtvici. Ona by to sama neřekla, ale dělá, co jí síly stačí. Takoví doktoři sice nejsou v první linii, ale nápor na ně je obrovský.

Balatková: Ty jsi zlato… Děkuju.

Vy jste, pane doktore Smetano, z Karlovarska?

Smetana: Ne, z Mělnicka, tam jsem začínal v záchranné službě. Sem jsme se se ženou přestěhovali, když děti odrostly a šly na vysokou, postavili jsme si dům u Mariánských Lázní, takže jsem takový imigrant.

Máte, dámo a pánové, nějaké vysvětlení, proč se náš region dostal do takového průšvihu?

Straka: To nejprostší vysvětlení je, že se tady ta britská mutace prostě vyskytla jako první. Odkud přišla, je otázka. A pak se dá asi spekulovat o nějakých socioekonomických faktorech. Obyvatelstvo se tady chová prostě trochu jinak než ve vnitřních regionech, má ještě větší sklony k švejkovství než jinde.

Adamec: Já bych to nenazýval švejkovství. Bohužel složení obyvatelstva je dáno od konce druhé světové války, kdy sem přišla především pracovní síla, už méně tady byla zastoupená inteligence. Je tu velké množství Romů, kteří mají své způsoby chování, je tu hodně lidí, kteří se chovají dost nezodpovědně. Je tu dost lidí, kteří mají pořád pocit, že se vlastně nic neděje. Pak jsou tu pendleři: je sice pravda, že jsou dvakrát týdně testovaní, ale oni zase přijdou do styku se zaměstnanci v Německu, které nikdo netestuje, takže není vyloučené, že tu mutaci sem zavlekli oni.

Balatková: Vím a slyšela jsme to z docela informovaných zdrojů, že není nijak vzácné, že lidi chodí do velkých fabrik, i když jsou pozitivní – a jsou otestovaní na PCR testech. My si tady hrajeme na tři sta policajtů mezi Vary a Sokolovem a mezi Sokolovem a Chebem, a přitom nakažení chodí vesele do práce. Já byla také pozitivní, onemocněla jsem, zavolala mi hygiena a bylo to jen na mně, jestli někoho ohlásím, že by měl jít do karantény… Jenomže kdo by napráskal nějakého známého, který by musel do karantény, takže by nemohl do práce, měl by nižší plat, ještě nějaké další problémy… Tohle si přece lidé nedělají. Tak raději roznášejí covid…

Adamec: Chovají se logicky. Tady jsou nejnižší platy v republice, mnoho lidí žije na hranici chudoby, někteří pod ní. Těžko můžou být motivováni k tomu, aby zůstali doma. V Německu mají garantováno měsíc sto procent platu, tady šedesát procent, přičemž výše je zastropovaná; když má někdo náhodou vysoký plat, třeba sto tisíc, spadne na třiatřicet tisíc, takže i takový člověk těžko zůstane v karanténě.

Co by se mělo v příštích týdnech dělat?

Straka: Pro mě by bylo nejlepší zavést na pár týdnů přísný lockdown. Ale pustil bych děti do školy a masivně tam testoval. Stejně a všude: lockdown, testování a očkování.

Adamec: Jsme Češi, když se nám něco zakazuje, tak uděláme opak. Jdete do obchodu, vidíte lidi, kteří mají roušku pod nosem, hrabou se rukama v pečivu… Pak vidíte nelogické rozhodnutí, jako že jsou uzavřené hranice mezi Sokolovem a Chebem, přitom jsou to úplně stejně postižené okresy. A tak dále. Ale vidíme, že tenhle frontový stav nejde donekonečna. Děti zvlčí, získávají nepřekonatelný handicap do dalšího života. Školy bych otevřel, ale za cenu masivního testování.

Smetana: Ještě k otázce, proč ta vlna začala tady. Třeba to byla náhoda. Není vyloučeno, že to tady za pár týdnů pomine a přesune se jinam, třeba do Prahy. K té situaci obecně – vidíme plno nelogičností: rok se lidé masírují, že mají nosit roušky, ale pak se dovědí, že látkové roušky jsou k ničemu. Máme dodržovat rozestupy, takže se zavřou všechny obchody kromě tří obchoďáků v celém městě, kde se všichni nakoncentrují. Zakazuje se lidem lyžovat, ale že jezdí celý týden nacpaní v autobusech do práce, to nikomu nevadí. Pokud chceme, aby se lidi nějak chovali, tak se musí vytvořit jednoduchá pravidla, která se nemění třikrát do týdne, ale jsou konzistentní a mají nějaké odůvodnění. A hlavně vláda není od toho, aby určovala, co má dělat provozovatel vleků, co má dělat učitel na základní nebo střední škole. Vláda má určit obecná pravidla a je potom na hygienických stanicích a provozovatelích daných podniků, aby je logicky a přesně aplikovali. Chováme se ode zdi ke zdi nebo složitě hledáme cesty, které jsou přitom jinde bezpečně vyzkoušené, jenže my máme přece svou hlavu. Na druhé straně není nutné, abychom padali do nějakého sebemrskačství, jak jsme nejhorší na světě, a pomalu si šli hodit mašli. To není nutné. A bylo by to zbytečné, raději bychom měli hledat rozumné řešení: ale to musí vzejít od odborníků, nikoli od politiků.

Tento rozhovor vyjde za týden. Bude to lepší?

Straka: Kostky jsou vrženy. My si s kolegy rozhodně neulevíme. Jestli to u nás poleví, tak to jinde začne, takže naše špitály se rozhodně nevyprázdní. My vlastně pořád začínáme znova.

Jak je možné, že mluvíte tak logicky, ale jakmile se někdo dostane nahoru, začne blekotat?

Straka: To bude tím, že my nejedeme PR, my nemusíme vést volební kampaň. Děláme svou práci a vidíme, co se děje.