Tak už také BIS lže o Číně a Rusku, odhalil prezident Miloš Zeman v televizních rozhovorech. Na první pohled nedává smysl, aby prezident zpochybňoval kontrarozvědku svého státu. Ovšem pokud chtěl sešikovat své stoupence, pak zvolil správnou strategii.

Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby (BIS) nemohla překvapit. Aktivity čínských a ruských politiků a podnikatelů v Česku narůstají, proto není divu, že mezi nimi přibývá také důstojníků tajných služeb. Mezi Českem na jedné straně a Čínou nebo Ruskem na straně druhé nejsou žádné spojenecké smlouvy. Čína je nezakrytá diktatura a také o Putinově Rusku se už používají horší výrazy než autoritářský stát. Režimy s diktátorskými sklony obvykle sledují politiku agrese a zmíněné pravidlo osvědčují při konfliktech se svými sousedy také pekingský a moskevský režim. Neexistují důvody, proč by se byť skryté agrese zdržely vůči Evropské unii, jejíž součásti je Česká republika.

BIS tedy napsala, co se obecně čekalo, a každému je jasné, že sotva může zveřejnit detaily. Zeman ovšem na TV Barrandov prohlásil, že BIS plácá, a samotné rozvědčíky označil za „čučkaře“. Na rozdíl od občanů měl možnost číst i neveřejnou část výroční zprávy, a může tedy všechny ujistit, že ani tam kromě prázdných deklarací o čínském a ruském nebezpečí nic není. Aby toho nebylo málo, prezident se rozjel i v ruské televizi NTV, kde energicky hájil hlavní zásady ruské zahraniční politiky. Opět shodil BIS a spolu s ní i Evropskou unii, která nemá na rozdíl od Ruska, Číny a USA silného vůdce, což je chyba. Hlasitě také uvažoval o tom, že by země Visegrádu společně s Itálií mohly zlikvidovat embargo, které Evropská unie vyhlásila vůči Rusku.

Z pohledu tuzemských diplomatů to vypadá jako mezinárodní ostuda. Prezident zpochybňuje bezpečnostní složky, pomlouvá spojenecký svazek, kterého je Česko členem, a zároveň Rusům slibuje, že hodlá v Unii působit jako jejich trojský kůň. Ostuda to však není. Diplomaté z ostatních evropských zemí dobře vědí, že prezident jen tak plácá a že zahraniční politika Česka je na něm do značné míry autonomní. Zemana není třeba brát vážně, možná lze využít toho, že svými výroky oslabuje českou pozici v rámci Unie, ale běžné provozní záležitosti je možné dojednat s někým jiným.

Zemanovo chování je kontraproduktivní, pokud se týká jeho pověsti v Evropě. Jemu však nejde o to, co si o něm myslí západní diplomati či politici, podstatnější jsou pro něho dobré vztahy s Východem. Především však musí průběžně posilovat svůj fanklub, ve kterém jsou přirozeně všichni, kdo sympatizují s ruským či čínským režimem.

Nad rozumem víra

Zeman dobře rozumí řemeslu soudobých demagogů, kteří získávají a udržují popularitu tím, že šíří skandální výroky, případně přímo lžou. Z pohledu zdravého rozumu je těžké pochopit prezidenta, který zpochybňuje kontrarozvědku vlastního státu, již přitom kromě komunistů hájí úplně každý politik. Hlava státu se odvolává na neveřejnou část zprávy, a tím se bezstarostně vystavuje podezření ze lži, které musí mít každý, kdo si uvědomí, že prezidentovo tvrzení z principu nejde ověřit. Když se potom BIS ohradí, pak je jasné, že lže buď prezident, nebo rozvědčíci – a záleží na každém, pro kterou ze stran sporu se rozhodne.

Ovšem o zdravý rozum nejde. Psychologové už dávno odhalili, že se demagogům vyplácí, když vykládají nesmysly. Šikují tím příznivce proti ostatním, protože svého vůdce musí hájit proti těm, kteří demagogické výmysly přirozeně odmítají. Dokonce je tím utvrzují v oddanosti. Kdo uvěří něčemu, co je v úplném rozporu s realitou, ten prokázal, že je opravdu věrný soudruh.

Veškerá demagogická hnutí, a Zeman je vůdcem jednoho z nich, mají svou dynamiku, jež předpokládá, že se jejich členové průběžně utvrzují ve věrnosti tím, že věří stále novým, pokud možno čím dál větším nesmyslům. Dokonce se dá předpokládat, že hnutí skončí, pokud jeho vůdce přestane nesmysly produkovat. Zájmem České republiky je spolupráce s Ruskem a Čínou a tento zájem ohrožuje její vlastní tajná služba. Kdo nevěří takovému spiknutí, není Čech.