KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Lidé si pandemii ve skutečnosti užívají

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Lidé si pandemii ve skutečnosti užívají

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Zdá se, že na konci tunelu, který představuje pandemie koronaviru, lze již vidět světlo. Dvě firmy ohlásily konec vývoje vakcíny a oznámily překvapivě vysokou účinnost. Nejdříve Pfizer ohlásil, že jeho vakcína je úspěšná v 90 % případů, následně to překonala Moderna se svou vakcínou, jež je prý úspěšná v 94,5 % případů. Pfizer se nenechal zahanbit a prohlásil, že finální data testů ukazují, že vakcína je efektivní v 95 % případů. Nakonec třetí nadějný kandidát, od firmy AstraZeneca, prý u klíčové skupiny seniorů vyvolává silnou imunitní reakci. Přestože konec pandemie je na dohled, varovné a skeptické hlasy jako by přibývaly. Člověk získává podezření, že někteří si pandemii docela užívají.

„Americký Prymula“ Anthony Fauci například varoval, že protikoronovirová opatření by měla zůstat i poté, co je vakcína volně dostupná. Mezi návyky, které by lidé měli stále udržovat, jmenuje všeobecné nošení roušek, udržování rozestupů, vyhýbání se velkým davům, trávení více času venku a mytí rukou. Zdůvodňuje to tím, že nemůžete vědět, jestli náhodou nepatříte do té skupiny, u které se imunita nevytvořila. Doktor David Ho z Kolumbijské univerzity předpokládá, že opatření vydrží „po většinu roku 2021“.

Pak je tu článek z magazínu The New Republic. Přestože světové vlády tvrdí, že se čeká na vakcínu, která má být tou pověstnou „stříbrnou kulkou“, jež zahubí covidové monstrum, titulek jeho článku o vakcínách zní: Toto není stříbrná kulka proti pandemii. Titulky z ostatních médií se nesou v podobném duchu. Návrat k normálu: Proč se musíme smířit s tím, že se to nestane, píše CNN. Covid: Kdy se věci vrátí k normálu? Nikdy, říkají experti, hlásá deník USA Today. BBC je o něco optimističtější, jelikož slibuje, že to přece jenom někdy skončí. Covid: Na jaře se život díky vakcíně k normálu nevrátí.

Průzkumy veřejného mínění taktéž nepůsobí úplně povzbudivě. Například 73 % Američanů chce zachovat některé návyky z pandemie i po jejím skončení. Polovina chce dále nosit roušky a 28 % rukavice, 61 % hodlá dále dezinfikovat plochy, kterých se dotýkají, 62 % chce zachovat odstupy, 53 % nechce navštěvovat velká shromáždění, 52 % nechce cestovat do zahraničí a 37 % ani po Americe. V případě MHD ji chce 45 % přestat používat, 25 % odmítá pořádání akcí doma a 10 % nechce po konci pandemie chodit do restaurací. Ve Spojeném království zase v červnu třetina Britů přiznala, že si lockdown užívá.

Experti uvádějí především dva důvody, proč podle nich vakcína nemusí rychle ukončit pandemii. První jsou problémy s distribucí. Firmy musí rozjet výrobu ve velkém a rozvézt dávky do celého světa. To může být problém zvláště u vakcíny od Pfizeru, která musí být neustále uchovávaná v -80 stupních. To jsou však známé a překonatelné problémy. Americká vláda kvůli tomu zřídila projekt Operation Warp Speed, jehož smysl spočívá v házení balíků peněz na problémy spojené s vývojem vakcíny, dokud nezmizí. Proto například továrny na výrobu dávek byly postaveny předem. Taktéž problémy s potřebou uchovávání v chladu nejsou neřešitelné.

Během epidemie eboly v zaostalé, horké a válkou zmítané Sieře Leoně v letech 2014 až 2015 se podařilo rychle očkovat statisíce lidí, přestože vakcína musela být uchovávaná neustále v -60 stupních. Pfizer už představil plány na rychlou distribuci vakcíny, včetně malých chladicích boxů, kde by dávky měly vydržet až 10 dnů. Firma chce požádat o nouzové schválení vakcíny během následujících dnů. Očkovat chce začít v prosinci, začátek očkování do Vánoc plánuje i Británie. V Česku ministr Jan Blatný oznámil, že by očkování mělo začít koncem prosince. Ve všech případech jde o očkování pouze těch v přední linii. Nicméně například Američané podle svého jízdního řadu očekávají proočkování nejrizikovějších skupin, což by mělo eliminovat potřebu rozsáhlých lockdownů, od dubna a široce dostupnou vakcínu od června. Konec pandemie je tedy ještě několik měsíců daleko, ale rozhodně blíže než nikdy. V Česku jasný jízdní řád zatím neexistuje.

Druhou skloňovanou obavou je, že velká část populace vakcínu prostě odmítne. V Česku si nechce nechat vakcínu píchnout 45 % a dalších 19 % je nerozhodnuto. Podle agentury Ipsos vakcínu proti koronaviru odmítá 46 % Francouzů, 36 % Američanů a 30 % Němců. Tyto strachy však můžou být přehnané. Francie je tradičně nejvíce skeptická vůči očkování ve vyspělém světě. Jedna třetina Francouzů, podle výzkumu společnosti Gallup z minulého roku, věří, že všechny vakcíny jsou nebezpečné. Jenže Francouzi jsou proslulí svým cynismem a nedůvěrou vůči centrální vládě. Zkušenost ukazuje, že skupinu odmítačů vakcín je potřeba rozdělit na věčné brblaly, kteří jsou skeptičtí vůči jakémukoliv vládnímu nařízení či plánu, ale časem se podřídí, a na opravdové antiočkovací aktivisty. Když v roce 2018 Francie zavedla povinné očkování pro děti, jen málo rodičů nakonec odmítlo. V Česku to nakonec bude podobné.

Samozřejmě je logické být skeptický k nové vakcíně, jejíž vývoj trval zhruba 10 měsíců místo několika let. Jenže dlouhý vývoj vakcín je spíše zapříčiněn nedostatkem financování, malou rozšířeností nemoci a byrokracií nežli větším důrazem na bezpečnost.

Hlavní problémy nasazení vakcíny jsou tedy řešitelné. Proč ale tolik lidí varuje, že to může trvat ještě opravdu dlouho, než se svět vrátí do normálu, pokud vůbec někdy? Část jistě nechce vzbuzovat falešné naděje, pořád je tu možnost, že se něco strašlivě pokazí. Některým lidem, i když si to nepřiznají, ale pandemie prostě vyhovuje, dává jim smysl života. Patří sem nejrůznější odborníci, kteří anonymně bádali v laboratoři, aby se najednou stali mediálními hvězdami. V některých lidech to probouzí jejich vnitřní práskače. S příspěvky na sociálních sítích, kde uživatelé vypočítávají, kolik potkali na ulici lidí bez roušky, nebo naštvaně sdílejí fotky údajně zaplněných parků, se v poslední době roztrhl pytel.

Lockdowny lichotí také nejrůznějším rovnostářům a ekologům. Najednou lidé nemohou létat na drahé dovolené, chodit do luxusních restaurací a všichni musí nakupovat jen v těch samých supermarketech. Do této kategorie spadá odborář Bohumír Dufek, který prohlásil: „Restaurací je moc, špatné ať klidně zkrachují. Oběd za 160 korun je nehorázná zlodějina. Číšník by se měl překvalifikovat na svářeče.“ Nebo komentář Apoleny Rychlíkové chválící uzavření obchodů v neděli.

Nakonec tu je něco jako potenciální rouškařský Freikorps. O válce je známo, že některým lidem vyhovuje. V bitvě nejsou složitá rozhodování, stačí poslouchat rozkazy. Každý den může mít smysl, pokud člověk věří, že ho přibližuje k vítězství. Řada vojáků dosvědčí, že přátelství uzavřená v přední linii svou intenzitou předčí cokoliv jiného. Jsou známy případy vojáků, kteří po návratu z bojů nevěděli, co se sebou. To byl jeden z důvodů zakládání paramilitárních skupin známých jako Freikorps v Německu po první světové válce. Muži se v pouliční bitkách s komunisty snažili obnovit tyto pocity z fronty.

Samozřejmě zastánci co nejpřísnějších opatření si po odeznění pandemie ozbrojené skupiny nezaloží. Pokud ale někomu přijde zjednodušený život, kdy může leda do práce nebo do obchodu, příjemný, pokud někdo opravdu věří, že „jsme v tom všichni společně“, pokud někdo nalezl uspokojení v dobročinné covidové práci, ať je to šití roušek, nebo rozvoz nákupů seniorům, lze se divit, že možná tajně doufá, že tento stav vydrží co nejdéle?

 

20. listopadu 2020