„Co jest přísloví?“ ptá se František Ladislav Čelakovský v doslovu ke své sbírce Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (1852) a pokouší se otázku zodpovědět. A přesně sto padesát let po něm definoval přísloví autorský kolektiv Encyklopedického slovníku češtiny (2002): „Metaforický i nemetaforický frazém propoziční s obvykle didaktickou funkcí, který jistou momentální situaci kategorizuje poukazem na tradovanou zkušenost...“ Možná stačí říct méně učeně, že přísloví je „lidovou tradicí udržované mravní naučení v ustálené (větné) podobě“. Tak praví Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost ve svém prvním vydání (1978) i v reedicích.

Citovaný klasik v závěru své kolekce 15 tisíc položek říká, že není „pod sluncem národu, který jen napolo ze stavu divokosti vykročil, v jehož jazyku nenalezla by se přísloví, přecházející co dědičná moudrost z rodu na rod, z pokolení na pokolení“. S tímto vědomím předkládá českým čtenářům kapesní soubor afrických přísloví (což je ovšem pojem velmi široký) Obonete S. Ubam, muž pozoruhodného osudu. Jeho rodiče, Češka a Nigerijec, se poznali na studiích v Kyjevě, chlapec se narodil roku 1976, vyrůstal v Bruntále, kde ho spolu s matkou vychovával otčím. V patnácti letech se vypravil do Nigérie za otcem, generálem policie. Poznal tam jeho dvě manželky a řadu svých sourozenců. Po návratu do Česka pokračoval ve středoškolském a vysokoškolském studiu, jako absolvent Vojenské akademie ve Vyškově se stal vojákem z povolání, pravděpodobně prvním Afročechem v historii naší armády. Založil a vedl Ligu etnických menšin ČR, vystudoval práva a stal se předsedou Czech-Nigerian Bussines Alliance. Po otcově náhlém skonu se přestěhoval do Nigérie, kde se ujal řízení rodinné firmy. Sedm let v Africe, jak se jmenuje jeho autobiografie (2019), tuto životní etapu vymezilo, poté se vrátil do Evropy, přesněji řečeno do Španělska, kde si otevřel realitní kancelář.

Knížečka nazvaná Kalangu / Africká moudrost na každý den se objevila v těchto dnech. Wikipedie, z níž pocházejí některé výše uvedené skutečnosti z autorova životopisu, rovnou tvrdí, že je to „bestseller“. No dobrá.

Obonete S. Ubam pomíjí všechny etnology, kteří se kdy africkým mudroslovím zabývali, neuvádí žádnou použitou literaturu, čtenáři sugeruje, že jen pozorně „naslouchal vyprávění stařešinů kmene“. To jistě mohl dělat, zrovna tak poslouchat živou řeč třeba na tržištích, „z úst jak lidu roste“, řečeno s Nerudou, ale nechce se věřit, že by při svém částečně odborném zájmu pominul třeba práci Nigerian Proverbs And Wisdom (2007), kterou napsala Mabel Ajala, nebo knihy afrikanisty Pavla Mikeše, vydané po roce 2000 (Somálská přísloví, Ztratit cestu znamená poznat cestu / Svahilská přísloví, Moudrost Etiopie / Amharská přísloví). Ale budiž, představme si, že v lidnaté Nigérii, kde jsou desítky univerzit a na nich etnologické katedry, pan Obonete S. Ubam sbíral lidovou slovesnost jako první na světě a teprve díky němu „máme příležitost nahlédnout (...) do bezedné studny a nabrat si z ní plné dlaně vědění a inspirace“. Možná dokonce plné hrsti?

Potkáme se v těch příslovích (arciť nejen nigerijských) s africkou faunou a flórou (Starou gorilu neuč lesní stezky; Lev, který jen řve, neuloví žádnou zvěř; Antilopa viní lovce; Krokodýl je silný, jen když je ve vodě; Žena je jako mahagon, čím starší, tím lepší; Ten, kdo zasadil mango u cesty, má stejný problém jako ten, kdo se oženil s krasavicí; Moudrost je jako kmen baobabu. Nikdo ho nedokáže obejmout sám; K vrcholku palmy nevede zkratka), nezapomínejme ovšem, že exotickou zvířenu vpustili do svých rčení už staří Slované. V Čelakovském najdeme například: Zdechlého lva snadno za bradu škubati (z polštiny), Slonové se trou, a komáry dáví mezi sebou (z ruštiny) či Chytil opici (jen české).

Čteme tu samozřejmě i univerzální všelidská moudra s neomezenou trvanlivostí: Zítřek bude patřit těm, kdo se dnes připraví; Hádku s hlupákem vždy prohraješ; Když se myš vysmívá kočce, bývá blízko díry. A speciálně pro literární kritiky: Zkoumej, co bylo řečeno, ne kdo to vyslovil.

Obonete S. Ubam: Kalangu / Africká moudrost na každý den. Praha, Prostor, 127 str.