Německá kancléřka přestala být nedotknutelná

Březnové idy paní Merkelové

Německá kancléřka přestala být nedotknutelná
Březnové idy paní Merkelové

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dnes už je zřejmé, že obětí – politickou – korony bude i Angela Merkelová. Normálně bude moci dosloužit do voleb, ale spekulace o tom, že by ještě kandidovala, už celkem nikdo nechce slyšet. Přestala být nedotknutelná, což platí i pro média, která se mezi ní a kritiky z řad občanů dlouho stavěla jako její ochranka. Dokonce už se tu a tam napíše, že je zralá na odchod. Výsledky dvojích zemských voleb 14. března ten dojem jen podtrhly. V obou posílili Zelení, a i když kancléřčina CDU nadále vede průzkumy a zůstává favoritem celostátních voleb na podzim, k Zeleným všichni přistupují jako k vedoucí síle, včetně kancléřky.

„Nejmocnější žena světa“ vládne už šestnáctým rokem. Kdyby po celou tu dobu vládla tak jako po její první třetinu, vešla by do historie jako normální středová politička. Pak jí ale do cesty přiletěly dvě černé labutě, které ji trvale vykolejily. Nejprve na jaře 2011 havarovala Fukušima, po níž v Německu skokově vyskočily preference Zelených a Merkelová zradila svou preferenci jádra. Pak v létě 2015 vypukla migrační krize, kdy v obavách, aby ji média neportrétovala jako bezcitnou studenou tetu, nechala půl roku otevřené hranice pro statisíce a posléze miliony „azylantů“. Tím pádem se napravo od CDU mohla definitivně etablovat Alternativa pro Německo (AfD), odcházeli do ní voliči, jejichž názory kancléřka tím pádem už nemusela zohledňovat, a sunula se doleva.

Levici mezitím dominují Zelení. S výhledem na černozelenou koalici Merkelová už léta odstraňuje možné třecí plochy. CDU přestala útočit na multi-kulti, blokovat manželství homosexuálů a ženské kvóty ve vedení firem. Aktuálně poslanci CDU spolu s levicí v Německém spolkovém sněmu navrhují, aby si čtrnáctileté děti mohly měnit pohlaví i přes nesouhlas rodičů.

Úlek části německé veřejnosti z masové migrace a přechodný vzestup AfD vedly k panické hrůze z nástupu populistů, čímž se u našich sousedů myslí něco těsně před Hitlerem. Dnešní Německo je dějištěm absurdního vymítání skrytých fašistů tam, kde téměř žádní nejsou, v policii, v armádě, v církevních strukturách, mezi spisovateli, malíři, dirigenty. Souběžně s virtuální realitou pravicového spiknutí se ve skutečnosti země prudce stáčí doleva. Poslední roky a měsíce se z Německa stal ohňostroj radikálních nápadů, z nichž se nemalá část i uskuteční.

Před koronou po celé zemi radikální studenti a Antifa znemožňovali přednášky „pravičákům“, bestsellerovým autorem Thilem Sarrazinem počínaje a někdejším ministrem vnitra za CDU Thomasem de Maizièrem konče. Místopředseda vládní socdem Kevin Kühnert blouzní o znárodnění BMW. V Berlíně se pod dohledem jeho strany chystá částečné znárodnění jednoho velkého vlastníka nemovitostí. Spolková země Berlín loni ve vztahu mezi policistou (revizorem apod.) a kontrolovaným prohodila důkazní břemeno. Je to policista, kdo by před soudem musel dokazovat, že si kontrolovaného nevybral kvůli barvě kůže, sexuální orientaci, pohlaví, sociálnímu statusu. Správy měst, politické strany, veřejnoprávní televize mrzačí genderem němčinu.

Zelený program Angela Merkelová už po Fukušimě plně převzala, pročež budeme v celé EU do roku 2050 nuceni přejít na jakousi bezuhlíkovou ekonomiku. Evropská komise letos navrhne tak přísné emisní limity pro nové automobily (měří se u výfuků aut, nikoli v elektrárnách), že to lidé z branže považují za smrt spalovacího motoru. Merkelová je zeleným proudem samozřejmě víc vláčena, než že by ho povzbuzovala, aktivisté jsou vždycky o několik kroků napřed.

Napříč Německem se kácejí lesy, aby bylo kde postavit větrníky, přičemž jakákoli místní iniciativa za ochranu lesů je karikována jako rejdy krajní pravice. Naopak v Berlíně se sbírají podpisy za referendum o zásadním omezení práva používat svoje auto. Řidič by měl právo na dvanáct jízd ročně, časem šest. Děvčata z Fridays for Future vystoupí jako hosté tu na valné hromadě Volkswagenu, tu v berlínském dómu. Hamburští Zelení požadují zákaz výstavby rodinných domků. Předseda poslanců této strany v Německém spolkovém sněmu Anton Hofreiter mluví o tom, že omezení základních občanských práv za lockdownu – „nová politická kultura“ – by se hodilo i pro boj s globálním oteplováním. To a mnohem víc se odehrává za trpného přihlížení „konzervativců“, kteří se proti tomu prostě energicky nevymezí.

Očkovací dojezd

Tichá spoluúčast na této revoluci Merkelové dosud zajišťovala celkovou nedotknutelnost ve veřejném prostoru. A platilo to i po celý první rok s covidem. Německo má při provozování extrémní politiky lockdownu lepší výsledky než Česká republika (2,5krát méně mrtvých s covidem v přepočtu na počet obyvatel), což nic nemění na tom, že následky budou katastrofální tam i tady. Média to většinově nezajímá. Onu ztrátu nedotknutelnosti nezavinil odvrat mainstreamu od lockdownů, ale očkovací fiasko EU ve srovnání s Izraelem, Velkou Británií, Spojenými státy. Byla to prokazatelně Merkelová, kdo loni v červnu rozhodl, aby vakcíny místo národních států nakupovala Evropská komise. Babišovi mrtví mezi českými důchodci dnes jsou tak do jisté míry i mrtví Angely Merkelové a její komisařky Ursuly von der Leyenové.

Psát o špatných manažerských schopnostech kancléřky už tedy je možné, pro zásadní oponenturu k merkelismu čas ještě nenazrál. Bulvární Bild, po léta spolehlivá kancléřčina opora, má od loňska nového většinového vlastníka z USA, který prý je spojencem Donalda Trumpa. Šéfredaktor Bildu Julian Reichelt postupně začal psát proti imigrační politice a nakonec i proti lockdownu. Teď Reichelt čelí šesti žalobám svých podřízených kvůli bossingu a sexuálnímu obtěžování. Zprávu vynesl politicky nejkorektnější týdeník světa Der Spiegel. Před týdnem byl Reichelt postaven mimo službu. Takže kritika kancléřky ano, přátelé, kritika politiky, kterou si od nás laskavě nechala vnutit, to ne.

24. března 2021