Vláda a zákon o svobodném přístupu k informacím

Některé věci ve státě jsou neveřejné

Vláda a zákon o svobodném přístupu k informacím
Některé věci ve státě jsou neveřejné

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Parlament projednává nový zákon o zpracování osobních údajů, reflektující evropskou směrnici GDPR. Vyvolává i změny několika dalších zákonů, mezi nim zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Vláda toho využila k navržení rozsáhlejších změn. Největší mediální pozornost vzbudil návrh doplnit zákon o odstavec „Zákon se dále nevztahuje na poskytování informací o probíhajícím trestním řízení a osobách na něm zúčastněných, s výjimkou informací o rozhodnutích soudů ve věci samé“. Je ta změna odůvodněná? A je tou jedinou důležitou změnou? Do Salonu Týdeníku Echo o tom přišli diskutovat poslanec za ODS Marek Benda, advokát Lukáš Trojan a manažer programu Právo na informace z o. p. s. Otevřená společnost Adam Rut.

Trojan: Já si vyslechnu výhrady, zatím jsem sám za sebe na žádné věcné výhrady nepřišel. Vyjma jediné, a to, že si novináři stěžují – a to chápu –, že si nebudou moci podle stošestky zažádat o zaslání meritorního rozhodnutí.

V původní stošestce byla formulace, že se informace o probíhajícím trestním řízení neposkytnou. Rozdíl je ten, že dnes by to bylo ze zákona vyňato úplně, což znamená, že se o to nelze ani soudit.

Rut: Právo na informace vyplývá z Listiny základních práv a svobod a vy si nemůžete do zákona napsat, že ho omezíte, aniž byste k tomu měli nějaký skutečný důvod. Nejvyšší správní soud zcela správně konstatoval, že pokud k tomu není materiální důvod, tak se z trestního řízení poskytnou takové informace, které nejsou v rozporu s paragrafem 8a trestního řádu. Pokud ty informace vyjmete z působnosti zákona, stejně na ně veřejnost bude mít nárok a jediné, co se stane, je, že vznikne procesní zmatek. Také by neměly zapadnout další navrhované změny, podle mě je důležitá například ta, že „Povinný subjekt neposkytne informaci, která se týká předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání trestné činnosti nebo ochrany bezpečnosti osob, majetku a veřejného pořádku, pokud by její poskytnutí ohrozilo práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet, vyhledávat a odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy, zajišťovat bezpečnost České republiky nebo zajišťovat veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost, včetně pátrání po osobách a věcech“. To reálně znamená, že třeba zpráva OLAFu by se neposkytla, neboť běží trestní řízení. Máte i paralelní spory v trestním i občanském právu a poškození potřebují získat informace. A povinné subjekty jim začnou říkat: Ona to začala vyšetřovat policie, takže tyto informace už se neposkytují.

Je tam i odstavec, kde se říká, že se neposkytnou informace o „probíhajícím řízení o porušení závazků vyplývajících pro Českou republiku z jejího členství v Evropské unii“.

Trojan: To je lex OLAF. Ale šířeji: týká se to spousty věcí, nejen trestního řízení. Vyjdu-li z ústavy, tak vám vyjmenuji čtyři další práva, která mohou být s poskytováním informací v kolizi. Je to presumpce neviny, právo na ochranu soukromí, na ochranu dalších osobnostních práv. Mohli bychom mluvit o ochraně domovní svobody…

Rut: Souhlasím s vámi. To také řeší paragraf 8 trestního řádu, kde se výslovně uvádí, že nelze na toho, proti komu se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen, a orgány zveřejňují informace jen s ohledem na tuto zásadu.

Benda: Já ale tvrdím – teď nemluvím o OLAFu –, že navrhovaný zákon je v této části správný. Protože dosavadní zákon v paragrafu 11 říkal: Povinné subjekty neposkytnou informace o probíhajícím trestním řízení, rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků a plnění úkolů zpravodajských služeb. Problém byl ten, že jsme se loni na jaře v parlamentní komisi ptali orgánů činných v trestním řízení, jak to, že jsou z kauzy Pelta na veřejnosti takové hromady informací včetně přepisů části odposlechů, když je to evidentně probíhající řízení. Oni říkali, my nic, to je z činnosti krajského soudu, který rozhodoval o vazbě. A představitel krajského soudu nám řekl: Sorry, existuje judikát Nejvyššího správního soudu, že je to konečné meritorní rozhodnutí věci, a tím pádem se vydává celé. Což je neuvěřitelný posun proti jakémukoli původnímu chápání stošestky. Veřejný má být rozsudek, ne rozhodnutí o vazbě včetně celého zdůvodnění. To jsou věci, které soudce v podstatě vezme a zkopíruje, nemá možnost to za 48 hodin efektivně přezkoumat. Tam záleží na tom, co chce státní zástupce pustit ven. Závěrem komise bylo, že je třeba zamezit prolamování neveřejnosti trestního řízení tím, že se podle stošestky vydávají soudní rozhodnutí o vazbě. Nové znění směřuje k tomu, že se případné informace poskytují jen podle trestního řádu.

Rut: Tyto paragrafy nelze číst takto odděleně. Je to snaha, která neřeší problém, protože na ty informace budete mít dále jako občan i novinář nárok.

A vy byste dával usnesení o vazbě?

Rut: Dával, s tím, že se na ně budou vztahovat limity, které vyplývají z ochrany dalších práv.

Takže by se začerňovalo?

Rut: Ano.

Trojan: Pokusím se vysvětlit, jak to v trestním řízení funguje. U nás je postaveno tak, že osoba, která je subjektem, ať už jako poškozený, nebo jako obviněný, má poprvé možnost se k věci relevantně vyjádřit v rámci hlavního líčení před soudem. Do té doby neexistuje možnost vložit do trestního řízení svůj pohled na projednávanou věc. Dokud věc nepřijde k soudu, nikdo se nezabývá verzí obhajoby. To znamená, že veškeré informace, které se objeví, jsou čistě jednostranné. Takže souhlasím se zveřejněním informace, že byl někdo vzat do vazby, ale to odůvodnění, to je jednostranný příběh. Samozřejmě je z 95 procent případů logický a důvodný. Ale v těch pěti procentech, kde je to informačně sexy, tak tam kdybychom se koukli na procento úspěšnosti té verze, která se publikuje, tak tam jsou ty újmy nevratné.

Rut: To, že se dovíte nějaký jednostranný příběh, ještě neznamená, že byste porušovali presumpci neviny. Novináři mají povinnost informovat tak, že ti lidé jsou nevinní, že to jsou verze toho, co se mohlo stát, a taky vůbec nemuselo.

Této povinnosti mohou dostát jednou větou o presumpci neviny, která se do zbytku textu vůbec nepromítne.

Rut: Ale to ta změna vůbec nevyřeší, naopak to povede k tomu, že se budou šířit domněnky.

Benda: To je principiální otázka. Já si prostě nemyslím, že se vazební rozhodnutí mají zveřejňovat. Já prostě ne. Řekla to komise sněmovny, říká to tento návrh – myslím, že neříká o nic moc víc. Informace budou procházet podle trestního řádu. Vynechme úniky – já neveřejnost jednání chápu tak, že se veřejnost o něm neinformuje podle stošestky. Stejně jako když je neveřejné zasedání vlády nebo mandátového a imunitního výboru. Nikdo nemůže říkat: Sice to má být neveřejné, ale podle ústavy máme právo na informace. To si nerozumíme v základních pojmech. Některé věci ve státě jsou neveřejné. Činnost zpravodajských služeb, trestní řízení, některé typy rozhodování.

Rut: Pak máte pravidla pro utajované informace…

Benda: Vůbec do toho nemíchejte utajované informace.

Rut: … ale samotná ta neveřejnost způsobuje nepřístupnost informací.

Trojan: Otočme to. Jaký je zájem veřejnosti na informacích z neveřejného řízení? Důvod, proč je neveřejný, je zřejmý – ochrana práv obviněných a obětí.

Rut: Veřejnost má jistě například právo dozvědět se o vývoji řízení s Davidem Rathem dřív, než po deseti letech doběhne soud.

Benda: Vzpomeňte si na případ Kramný (muž odsouzený za vraždu své manželky a dcery v Egyptě, nyní podal návrh na obnovu řízení – pozn. red.), ten byl odsouzený měsíce předtím, než vůbec trestní řízení propuklo.

Rut: Zase ta falešná souvislost, že je to kvůli zákonu o svobodném přístupu k informacím. Ne, to se bude i po těch změnách dít dál. Ale mluvme i o dalších změnách. Nesouhlasím s tím, že by zpravodajské služby měly být ze zákona vyňaty úplně. Neposkytovaly by ani informace, které dnes bez problémů poskytují. Myslím, že ministerstvo vnitra si to samo uvědomuje, protože se podílelo na pozměňovacím návrhu, který přináší nějaké lepší řešení.

Benda: Vy jste přesvědčen, že právo na informace je absolutním právem. My jsme narazili na konkrétní problém, zveřejňování dílčích rozhodnutí ve věci vazeb. Proto došlo k úpravě infozákona, protože výklad, který byl zvolen soudy, vysouzen aktivisty, byl podle našeho názoru příliš široký, protože už extenzivně zasahuje do práv jednotlivých osob. A všechny povídačky o tom, že novináři o tom budou psát hezky a budou celou dobu říkat, že se na něj má hledět jako na nevinného, ale víme, že ukradl 75 milionů, že své milence říkal to a to a že se s ní scházel v tom a tom bytě – to je podle mě nonsens.

Trojan: Dokážu si představit ad hoc případy, kdy některé dílčí informace mohou být ve veřejném zájmu. 99,9 procenta informací z přípravného řízení je publikováno ze zájmu voyeurského, bulvárního, dehonestujícího anebo účelového, za účelem ovlivňovat trestní řízení. To jedno promile relevantních informací nemůže absolutně odůvodnit ten průlom. Pokud by taková informace byla relevantní, dala by se výkladem ústavy získat. Musím se smát, když tady čtu, že zdravotní pojišťovny a daňové úřady neposkytují informace o majetkových poměrech. Protože to je při rozhodování o vazbě první otázka. Dočteme se to v odůvodnění vazebních rozhodnutí.

A když je třeba předseda vlády vyšetřován z dotačního podvodu, nemá přístup k informacím význam z toho hlediska, že existují obavy, že by na příslušné orgány mohl být vyvíjen tlak, aby nevyšetřovaly?

Trojan: To je situace totálně se vymykající. Tam si dokážu představit vyšší míru informační povinnosti. Podle trestního řádu je asi namístě říct, že se stíhá tato věc, že je takové podezření a že v tuto chvíli se nacházíme ve fázi atd.

Rut: Paragraf 8a trestního řádu upravující informování uvádí tři omezení: aby se neohrozilo trestní řízení, nebyly zveřejněny informace o osobách zúčastněných na trestním řízení, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby se neporušila presumpce neviny. To se dnes vztahuje i na poskytování podle stošestky.

Trojan: Je to pravda a překvapuje mě to poté, co jsme zde zažili s lex policejní prezident, kdy v zájmu všehomíra byla poskytnuta informace, která zásadně ovlivnila vývoj (narážka na případ bývalého policisty Jiřího Komárka, který v červnu 2016 uvedl pro televizi nepravdivou informaci, že policejní prezident Tuhý je „osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách“; okresní soud ho odsoudil k podmíněnému trestu, krajský soud letos v dubnu trest zrušil, byť uznal, že Komárek porušil zákon – pozn. red.).

Benda: Opakovaně narážíme na předsedu vlády. To je přece blbost. Předseda vlády, který ukradl padesát milionů, ať už je to trestný čin, nebo ne, nemá být předsedou vlády. Všechny morální aspekty společnosti nám mají posuzovat policajti? To není normální.

Rut: Teď byla v ČT reportáž o tom, jak firmy včetně Agrofertu čerpaly dotace, založená na informacích ze slovenského registru koncových vlastníků, který u nás zůstává díky minulé vládě neveřejný.

Benda: Bezpečnostní složky upozorňují na to, že aktivistické skupiny – a je otázka, zda za nimi v některých případech nestojí zahraniční zpravodajské služby, a je otázka času, kdy za nimi budou teroristická uskupení – vyžadují informace typu, kdo vám zabezpečuje ochranu letiště, nádraží, kolik je tam osob, v kterou hodinu chodí.

Rut: To už je chráněné dnes.

Benda: Není. Ochrana nádraží je utajovaná věc? Chráněné jsou tajné služby, ale ne všechno.

Doložila to policie konkrétními příklady?

Benda: To říkají všichni, kteří se zabývají měkkou bezpečností objektů. Nemůžete ze všeho udělat utajované skutečnosti.

Rut: Je potřeba trvale nerezignovat na přesné vymezení, protože povinné subjekty si chtějí udělat paragrafy na míru co nejobecnější a nejširší, aby to mohly vztáhnout na cokoli. Anebo přijdou s kroky, jako že se podnět úřadu zpoplatní deseti tisíci, a rázem je jich míň. V pozměňovacím návrhu poslance Profanta je formulace „bezpečnostní opatření“, která by to řešila.

Je tam taky nový odstavec, že se informace neposkytne, pokud „může ohrozit ochranu zájmů České republiky v zahraničí“. Není to trochu gumové?

Benda: Je.

Trojan: To je klasický gumák.

Rut: Tam je osm gumáků.

Benda: Trestní řízení není žádný gumák.

Ještě k trestnímu řízení. Stošestka není přece jediný kanál, kterým se informace o trestním řízení dostávají na veřejnost. Orgány informují podle trestního řádu a informace pouštějí také obhájci.

Trojan: Je možné, že to obhájci dělají. Ale proč by to dělali? Vždyť ty informace primárně škodí jejich klientům. Realita je taková, o které ví celá Praha a možná i republika, že nejdříve je informace neoficiálními kanály doručena médiím a následně je podpořena oficiálním vyjádřením podle paragrafu 8. A pak na to lidi, kterých se to týká, cítí potřebu reagovat. Z toho vznikne takové puzzle, které skoro nikdy není panoramatické. Pamatuji se na jediný případ, kdy obvinění publikovala obhajoba, a to případ paní exministryně Parkanové. Protože bylo tak absurdní, že to byl způsob obhajoby. Řešilo se, zda tento postup je legální, a závěr byl, že pokud jsou ochráněny osobní údaje třetích osob, tak tomu nic nebrání. Úřad na ochranu osobních údajů neudělil pokutu. Advokátní komora, které si stěžoval jeden policista, taky rozhodla, že tomu nic nebrání, samozřejmě s tím, že advokát jednal na pokyn klienta. Pokud si obviněný zvolí, že povede svou obhajobu veřejně, je to uplatněním jeho práva na obhajobu. Ale orgán činný v trestním řízení to udělat nesmí. Obvinění to podle mé zkušenosti dělají vždy v reakci na to, že už se něco publikovalo. Jinak si nedokážu představit motiv.

Třeba ten, že obviněných je víc a určitá informace může vrhnout horší světlo na jednoho obviněného ve prospěch druhého?

Trojan: Může být. To už je nějaká forma obhajoby. Ale nikdy jsem se s tím nesetkal. Nedělají to ani spolupracující obvinění.