Krize vyvolaná čínským koronavirem, kdy Andrej Babiš svým chaosem a neschopností udělal z Česka nejhorší covidárium Evropy s nejvyšším počtem obětí i nejvyšším počtem nakažených na počet obyvatel a zároveň zavedl největší omezení svobody a mobility, výrazně změnila a nejspíš bude dál měnit poměr sil v politice. Babiše z postu nejsilnější strany podle průzkumu agentury Kantar pro Českou televizi vytlačili Piráti. Rozdíl je zatím na úrovni statistické chyby 20 na 22 procent ve prospěch Pirátů. Ti ale kandidují v koalici se STAN. Dohromady mají už 34 procent hlasů. Pohodlný náskok před Babišem i druhou předvolební koalicí – ODS, KDU-ČSL a TOP 09 – s 18,5 procenta. Ivanem Bartošem vedená koalice K2 sílí i proto, že je to harmonický projekt, který nevadí voličům ani jedné ze stran. Těm pirátským seděl od začátku. Starostové se na něj museli trochu déle adaptovat. Teď už se ale ani mezi jejich fanoušky nenajdou téměř žádní, kterým by spojenectví vadilo.

Druhá koalice K3 je jiný příběh. Každý šestý volič, který podporuje sólo některou z těchto tří stran, má s jejich spojenectvím problém. Nejvíc mezi voliči ODS. Nespokojenci s paktem K3 se často přesouvají ke K2. Přesněji řečeno hlavně k hodně nevyprofilovaným Starostům, kteří jsou ve svém DNA zájmovým spolkem regionálních politiků bez výraznějších názorů na většinu témat. Každý si tak do nich může velmi snadno promítat své politické představy. Jsou pro ně doširoka rozkročeni. Přesouvají se k nim nespokojení voliči Andreje Babiše i ODS.

Lídrem koalice K2 ale jsou a budou Piráti. A protože je čím dál víc pravděpodobné, že právě Ivan Bartoš by mohl skládat příští vládu, zaměřuje se na ně stále víc pozornosti. Co jsou vlastně zač a co od nich čekat. Ty otázky si dává čím dál víc těch, kteří nad nimi ještě před časem mávali rukou a spokojili se s nálepkou, že to jsou nebezpeční progresivističtí levičáci, neomarxisté, transparencí všeho včetně prolomení bankovního tajemství posedlí ajťáci, kteří by všechny nejraději zavřeli. Že je to punk pro nejmladší voliče, nesoucí se na vlně módních levicových trendů o sdílení všeho možného a konce vlastnictví. V útrobách nekonvenční strany se dají najít příklady a výroky, které k takovým nálepkám svádějí. Je to ale hodně povrchní pohled, který brání v pochopení, jací skutečně jsou a co se od nich dá ve vládě čekat.

Víme, co voliči chtějí, a umíme to splnit

Ivanem Bartošem pevně vedení Piráti jsou pragmatici, kteří velmi přesně vědí, co od nich jejich voliči čekají, a snaží se na tu poptávku reagovat. Vidí, že je tady velká skupina lidí, která si moc dobře uvědomuje, jak soukromý byznys v digitální éře funguje. Jak je to rychlé, hladké, komfortní, bez jakékoli zbytečné byrokracie. Synonymem toho světa může být Apple. V české verzi Rohlik.cz nebo Alza. Firma, která dodá, zařídí, svých zákazníků si váží a dělá všechno pro to, aby byli spokojeni a udržela si je před konkurencí. V kontrastu k tomu stojí stát. Chaotický, těžkopádný, při vyřizování všech možných věcí od řidičského průkazu přes stavební povolení po daňové přiznání lidem otravující život a zbytečně je připravující o čas a energii, které by mohli využít úplně jinak. K něčemu, co je baví a naplňuje. To všechno se ostře nasvítilo za vlády Andreje Babiše a zvlášť v koronavirové krizi. Stát nebyl schopen dát dohromady data, kde se skutečně nákaza přenáší, a udržet ji pod kontrolou. Proto tupě naslepo zavíral všechno od škol po obchody a omezoval svobodu pohybu, podnikání. V mnoha případech úplně zbytečně. Jen proto, že prostě nevěděl. Nefungovaly informace, trasování, testování. Teď nefunguje očkování. Je to organizační propadák a selhání státu v přímém přenosu.

Lidé přirozeně hledají někoho, kdo má vizi, energii dát tomu zhroucenému státu znovu nějaký řád. A zároveň vše postavit tak, aby stát lidi co nejméně otravoval a dobře organizoval základní služby a infrastrukturu. Pandemie ukázala, že vítězové současné doby jsou země, kde je důvěra, schopnost organizace a logistika. Tyto kvality teď velká část voličů vidí právě u Pirátů a koalice jimi vedené. Proto za nimi jdou. Právě tím je přitahují. Dá se to jistě smáznout tím, že lid opět hledá nové apolitické technokraty. To je však hodně povrchní. Důvěra, schopnost věci organizovat v nové digitální éře je přesně to, co voliče k Pirátům táhne. A zdaleka nejen ty mladé. Jsou už nejsilnější ve všech generacích do 45 let.

Data a emoce

Dojem důvěry se Pirátům vytváří snáz než ostatním, protože zatím nikdy nebyli u moci. Nejsou s nimi spojeny žádné příběhy podivných kšeftů, zakázek, propojení. Korupční témata teď i přes urputnou snahu některých médií nejsou a nebudou hlavním tématem doby. Podprahově ale lidé důvěryhodnost lídrů řeší. A tady jim Piráti nabízejí nepopsaný list. Dávají si navíc až ostentativně pozor, aby se s nikým problematickým nesetkali a nemohl to na ně nikdo vytáhnout.

Schopnost věci organizovat souvisí s digitalizací státu. Kompetence ajťáků je hlavní devízou, kterou se Piráti profilují od chvíle, kdy přišli do politiky. V časech covidu teď lidé viděli, že jejich život si i v zavřené společnosti mohl udržet komfort a pohodlí, protože logistika soukromého byznysu fungovala. Sítě fungovaly, kamiony a kurýři se zbožím jezdili. Stát ale nefungoval. Tragická logistika a organizace toho všeho připravila tisíce lidí zbytečně o život a miliony o svobodu. Piráti přicházejí s nabídkou. My to umíme. Víme, jak to zařídit, aby to fungovalo, jako to funguje v soukromých firmách. Každé druhé slovo, které Ivan Bartoš a jeho lidé opakují, je „data“. Potřebujeme data, vidět, jak věci skutečně jsou, abychom mohli rozhodovat. Žijeme v paradoxní době, kdy hrají čím dál větší roli emoce a obrazy. Lidé si ale svá rozhodnutí mají potřebu stále víc opírat o data. „Evidence based“, na datech postavené, je slogan dnešní doby. Chceme data a argumenty, byť si z nich pak nakonec vždy emocionálně vybíráme ty, jež sedí našim hodnotám.

To Piráti nabízeli roky před covidem. Ten tuto poptávku vyostřil. Piráti vědí, že jejich voliči patří k vyšším vrstvám s vyššími příjmy. Nejsou to žádní odpůrci kapitalismu, ale často naopak lidé z byznysu s podnikatelským myšlením. Proto je ekonomický program koalice K2 postaven na snižování daní z příjmů a pojistného a omezování státních výdajů. Především na zmenšení samotného státu a veřejného sektoru díky digitalizaci.

Optický klam otvíračů

Piráti těží i z jednoho velmi silného optického klamu. Podle různých průzkumů, které během posledních měsíců pandemie vyšly, je drtivá většina jejich voličů proti lockdownům a zavírání společnosti. Pirátští lídři v čele s Ivanem Bartošem jsou ale velmi krotká a opatrná opozice. Žádní entuziastičtí otvírači. Schovávají se spíš do neutrální pozice těch, kdo stále tlačí na víc dat. Lidé, kteří chtějí společnost otvírat, jim ale přesto věří. Jedním z vysvětlení může být právě jejich důraz na organizaci a logistiku v epidemii. Když to budeme umět, nebudeme muset zavírat. Podstatnou roli v tom ale může hrát i jedna z nových, důležitých tváří Pirátů. Právník Ondřej Dostál. Specialista na zdravotní právo neúnavně zásobuje soudy žalobami na vládní restrikce a v několika případech už žaloby v prvních instancích u soudů vyhrál.

Přes Dostála, který k Pirátům přišel teprve nedávno a rozhodně není typickým představitelem jejich původní „sekty“, avšak je považován za ministra zdravotnictví v jejich vládě, se dostáváme k osobám a obsazení. Premiérský adept Ivan Bartoš velmi umně ztělesňuje DNA důvěry, organizace a energie, která je dnes voliči tak žádaná. Otázka je, koho s sebou k moci vynese na klíčových postech.

Pilířem jakékoli vlády s Piráty bude jistě první místopředsedkyně strany Olga Richterová. Drobná pirátka má odvahu a energii, s níž je schopná ve sněmovně i před televizními kamerami s přehledem válcovat Andreje Babiše nebo ministryni práce Janu Maláčovou. Je vždy precizně připravena, vybavena daty, argumenty a přesvědčivou naléhavostí. Opoziční práci odvádí výborně. Vládu bombarduje přesně mířenými útoky na nejslabší místa. Dřív se profilovala na sociálních tématech jako bydlení a chudoba. Určitě patřila k těm u Pirátů, o nichž se dá říct, že jsou hodně levicoví. V pandemii čínského koronaviru se v tématu vyprofilovala do role hlavní expertky strany. Ivan Bartoš se na chvíli poté, co se mu narodil syn, stáhl a nechal Richterovou v této roli zářit. I zástupci konkurenčních stran s uznáním a lehkou závistí tvrdí, že z ní vyrostla výrazná politička. Richterová v případné pirátské vládě jistě zasedne. Nejspíš na ministerstvu práce a sociálních věcí.

Na místě Bartošovy dvojky vystřídala Jakuba Michálka, který byl pro svoji složitou, ne příliš sociálně zdatnou povahu po konfliktech uvnitř strany stažen mírně do pozadí. On sám sebe ale vidí v příští vládě v čele ministerstva vnitra, kde má být centrum celé digitalizace státu.

Piráti nemají ve své první linii žádného výrazného ekonoma. Nikoho, kdo by ve veřejném prostoru formuloval hospodářskou politiku. Mluvil o daních, dotacích, výdajích státu. Tématu se střídavě ujímá Bartoš, Richterová nebo Mikuláš Ferjenčík. Ekonomem v pozadí koalice K2, tím, kdo jim psal program, je Filip Matějka. Akademik, který vystudoval fyziku a poté získal na špičkové Princetonské univerzitě doktorát z matematiky a posledních deset let působí v ekonomickém institutu CERGE, založeném Janem Švejnarem, byl vyslancem K2 do ekonomického týmu při krizovém štábu. Matějka, specializující se akademicky na zkoumání nejistoty a zásahů státu, o sobě tvrdí, že není v ekonomice ideově příliš vyhraněný. Pozornost upoutal ostrou kritikou chaotického rozhodování Babišovy vlády, která je podle něho zodpovědná za polovinu všech ekonomických škod.

Tato pětka bude udávat agendu potenciální příští pirátské vlády. Bartoš nebo Dostál by se svými současnými názory klidně mohli sedět v ODS. Jestli se dá svým stylem vládní pirátská parta s něčím srovnávat, je to parta, s níž ovládl Rakousko Sebastian Kurz nebo Francii Emmanuel Macron. Přestože umějí plamenně mluvit o novém, lepším světě, jsou to velmi zruční političtí pragmatici. Oba patří v Evropě k tomu lepšímu, co na kontinentě vládne.