KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA

Vláda nás chce upokutovat

KOMENTÁŘ DANIELA KAISERA
Vláda nás chce upokutovat

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Když před týdnem ministr zdravotnictví Jan Blatný přišel s návrhem, že jeho resort, případně hlavní hygienik, by napříště mohli celoplošně zavírat a otevírat provozy, omezovat cestování a výuku na vysokých školách, a to vše jen na základě epidemiologických úvah, bez souhlasu sněmovny, kolegyně Lenka Zlámalová použila termínu „zdravotnická diktatura“. Byla to poloviční nadsázka.

Teď je tu další představa, pro niž Blatný už získává podporu. Vláda navrhuje novelu krizového zákona. Nově upravené by v něm měly být pokuty za nedodržování vládních hygienických opatření. Už několik dní před pondělní schůzí vlády Blatný volal po exemplárních trestech například pro hospodské, pokud oni nebo jejich hosté opatření nerespektují (za totéž se přimlouval pražský primátor Zdeněk Hřib; tolik k údajné svobodomyslnosti Pirátské strany). Přání ministra Blatného se na schůzi vlády kolegiálně ujal ministr vnitra Jan Hamáček a příslušnou novelu krizového zákona předložil. Takže my teď bez nadsázky můžeme tvrdit, že Blatný s Hamáčkem do republiky zavádějí represivní režim. Na jejich popud chce vláda zvednout pokuty – pro jedince (například za nenošení roušky) z 20 na 50 tisíc, pro právnické osoby (typicky restauraci, která navzdory zákazu vlády otevřela) z nuly na tři miliony korun.

Jedním z leitmotivů, jež právem v civilizovaném státě procházejí, je princip uměřenosti. Tady se zavádějí drakonické, doslova likvidační pokuty. Aby se dávaly ruinující pokuty restauraci za to, že přetáhla zavírací dobu, nebo jedinci za to, že na zastávce MHD, pod otevřeným nebem, kde je riziko nákazy zanedbatelné, postával bez roušky, to je do nebe řvoucí nepřiměřenost. Drakonické tresty mají ospravedlnění leda za války. Čínský virus je zákeřný, ale žádná existenční hrozba pro český stát, pro společnost to není.
Represivní povahy může režim nabýt bez ohledu na to, jestli je to diktatura, nebo demokracie. Nepřiměřené sankce mohou i v demokracii nalézat souhlas parlamentu, režim tvrdé ruky se může i dosti dlouho těšit podpoře většiny veřejnosti. Změny pak lze dosáhnout jen veřejným tlakem, který přejde v politický. V řadách opozice, mezi poslanci roste podle zákulisních zpráv nechuť nouzový stav i vládní omezení prodlužovat. Ale frontálně odmítnout zveličený strach a paniku, na jejímž základě se společnost přiškrcuje, si téměř nikdo nedovolí.

Tužby české společnosti a cíle politiky se dnes nacházejí ve zvláštním vztahu. Ve společnosti zřejmě převažují „otvírači“. V půlce listopadu se navzdory horší zdravotní statistice dvě třetiny lidí pro agenturu Median vyslovily pro uvolňování. Těžko předpokládat, že by se základní nálady od té doby zhouply ve prospěch zavíračů, když počty jak hospitalizovaných s covidem, tak pacientů ve vážném stavu mezitím klesly téměř na polovinu. Takže ony elementární nálady veřejnosti zůstávají ležet na chodníku, našeho vzteku se ujímají pouze dvě „prašivé“ strany, Trikolóra a SPD, obě příliš slabé na to, aby na ně vláda, Blatný, Hamáček brali jakékoliv ohledy.

Epidemiologie říká, že hygienická opatření se ve zdravotnictví projeví do dvou týdnů. Česká politologie by už mohla zavést pravidlo, že úspěch či neúspěch „otvíračské“ demonstrace se do několika dnů promítne do chování vlády. Protestního pochodu centrem Prahy se tuto neděli účastnily stovky, maximálně několik tisíc lidí, vláda vzápětí přichází s represivními návrhy. Dokud nebude plné Václavské náměstí skandovat „Blatný ven! Hamáček ven!“, respektive „Hřib ven!“, hrozby zavírání provozů, nesmyslná pravidla na školách, celé to panoptikální představení nebude mít konce.

 

9. prosince 2020