Fotbal je jedním ze sociálněpatologických jevů současnosti. Je jednoznačně prokázáno, že po celém světě, jak na globální úrovni, tak v jednotlivých zemích, jeho struktury přitahují kriminální živly, stimulují korupci a dotační podvody. Slabším jedincům z fanouškovské základny dává zelenou k projevování svých nenávistných, namnoze i rasistických sklonů, což většinová společnost toleruje. To násilí je racionálně vysvětlitelné – vědci totiž zjistili, že přispívá k lidskému neštěstí, neboť prohraný zápas působí fanouškovi více utrpení než výhra radosti. Nepřekvapuje ani to, že diktátorský režim umí dobře zorganizovat vrcholný turnaj. Vždyť fotbal se hrál ve výcvikových táborech al-Káidy s osobním povzbuzením Usámy bin Ládina.

Může tato toxická aktivita způsobit ještě větší škody? Může, když se jí chopí progresivní intelektuálové.

Od svých počátků, kdy v něm britští pastoři hledali nástroj, jak povzbudit v dělnické třídě „zdravou křesťanskou maskulinitu“, ušel fotbal dlouhou cestu. Dnes se fotbal takříkajíc hipsterizoval. Každopádně se posunul do vyšší společenské vrstvy. Na sociálních sítích se můžete přesvědčit, že jediné, co britskou lumpeninteligenci vytrhne od postování apokalyptických komentářů na téma brexit, je nějaký fotbalový zápas. Ještě markantnější je to v USA. Tam kopaná nemá hluboké kořeny, a právě proto se v posledních letech stala vyhledávaným diváckým sportem progresivních vrstev. Neoliberální konzultanti a progresivní aktivisté tak mohou signalizovat své kosmopolitánství v opozici vůči reakčnímu nativismu fanoušků amerického fotbalu či baseballu.

Je to součástí tradiční liberální snahy Ameriku „europeizovat“. Fotbal se zařadil po bok skandinávského sociálního modelu, státního zdravotnictví a zákonů omezujících držení zbraní a tzv. hate speech jako další evropská vymoženost, kterou by rádi v USA zavedli. Zároveň už ovšem hru amerikanizují.

I u nás měl mezi amerikanofily své fanoušky Jon Stewart, jehož The Daily Show byla pionýrem formátu napůl vtipné, napůl vážné politické talk show. V roce 2015 ho v roli moderátora nahradil Trevor Noah, často bolestně nevtipný. Což ale věrní fanoušci tolerují, protože je černoch z Jižní Afriky a progresivista. Minulý týden komentoval vítězství Francie ve finále v Moskvě slovy: „Blahopřání Africe k vítězství ve Světovém poháru!“ A pokračoval: „Jen se na ně podívejte. Takhle se člověk neopálí jen tak, že se bude povalovat na jihu Francie.“ Narážel tak samozřejmě na to, že většina francouzských reprezentantů je afrického původu.

To ovšem vyprovokovalo řadu Francouzů v čele s francouzským velvyslancem v USA k reakci. Jak zdůraznil v USA žijící francouzský intelektuál Benjamin Haddad, Noahův vtip nejenže jako by vypadl z úst příznivcům francouzské Národní fronty – to oni říkávali, že francouzský tým není dost francouzský. Nejenže prozrazuje naprostou nechuť něco vědět o francouzských představách o občanství. Jde hlavně proti veřejně projeveným názorům francouzských hráčů. Ti dávali jednoznačně najevo, že hrají za Francii. Nejsou žádní fotbaloví gastarbeitři, 21 z 23 členů týmu jsou rodilí francouzští občané. Když twitterový účet SPORF ke každému členovi francouzského týmu přiřadil vlajku jeho země původu, francouzský hráč Benjamin Mendy v odpovědi seznam přepsal s francouzskou vlajkou u všech jmen. A poznámkou „Opraveno“.

Jestliže Bushovým neokonzervativcům je vytýkáno, že chtěli do světa exportovat americkou demokracii, američtí progresivisté zase musí exportovat do světa americký multikulturalismus a posedlost rasou. Nestačí jim, že je zhoubný pro jejich zemi, oni potřebují rozvrátit i všechny ostatní. Je to jakási pokročilá verze toho příslovečného Američana, který si myslí, že když bude v cizině mluvit anglicky pomaleji a víc nahlas, domluví se. Dnes už se ten Američan opravdu leckde takto domluví. A tak si myslí, že všichni musí přijmout i americké představy o identitě. A když jim někdo výslovně řekne ne, je to zřejmě jen zaostalost, rasismus nebo falešné vědomí.

Kdyby aspoň fotbal zůstal tím tradičně zkorumpovaným lidovým sportem a nikdo se ho nesnažil zapřahat do služeb boje za sociální spravedlnost.