komentář Martina Weisse

Imagine, nejhorší píseň všech dob

komentář Martina Weisse
Imagine, nejhorší píseň všech dob

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jako by pandemie nebyla dost strašná věc, rozhodla se skupina celebrit minulý týden vypustit na svět psychologickou zbraň v podobě své verze Lennonovy písně Imagine. Všechno zlé může být k něčemu dobré; jestliže například americká kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová nebo Greta Thunbergová chtějí zneužít čínské morové rány k prosazení zelené ekonomiky, je jistá šance, že toto extempore by mohlo pohřbít žánr celebritních štafetových cover verzí na podporu nějaké kauzy obecně a oprašování Lennonovy písně zvlášť.

Není po týdnu trochu pozdě zvedat toto téma? Ne, protože nikdy není nevhodná doba připomenout, že Imagine je píseň s nejhorším textem všech dob.

Skupina převážně amerických hereček a herců, komiček a komiků (dámám dáme přednost) vyprodukovala tento skvost pod vedením izraelské herečky Gal Gadotové, jež se zapsala do globálního povědomí filmem Wonder Woman v roce 2017. To byl film, kolem něhož jeho promotéři rozvinuli feministickou marketingovou kampaň založenou na tvrzení, že je tu „konečně první“ akční velkofilm se ženou v hlavní roli. Což musí jakýkoli factcheck označit za nepravdu. Imagine je ideálním slovesným materiálem pro takto intelektuálně vybavenou cílovou skupinu.

Lidé samozřejmě od té doby, co existuje masová zábava, dychtivě naslouchali celebritám a ty se úměrně tomu chovaly. Některé chtěly být jen obdivovány a to, že vypadaly a vystupovaly úchvatně, byla jejich služba veřejnosti. Utilita, jak by řekli ekonomové. Za poskytnutou službu si adoraci plně zaslouží. Jiné chtěly jen, aby je všichni nechali na pokoji, jako Greta Garbo. I to je pochopitelný postoj.

Ale v posledním století a zejména půlstoletí se vyvinul neblahý typ angažované celebrity. Osoby, která má zato, že musí svou známost a bohatství využít k prosazení něčeho důležitého pro svět, něčeho nadosobního. Prostřednictvím své viditelnosti zviditelnit nějakou kauzu, která je pode ní zanedbávaná.

Výsledky jsou tristní. Nikoli překvapivě, protože dovednost celebrit v jejich vybraném poli působnosti je nijak nepředurčuje k tomu, aby stejnou zdatnost projevily v úplně jiné oblasti, jež vyžaduje úplně jiný talent a kvalifikaci. Ještě nejpřijatelnější formou jsou dobročinné koncerty, kde prostě daná diva dělá to, co umí, tj. zpívá svůj normální repertoár, a honorář jde na danou kauzu. Speciálně pro danou příležitost zkomponované a kolektivně interpretované písně naproti tomu dopadají v tradici We Are The World z roku 1985. Ta píseň byla hrozná tehdy a je hrozná dnes.

Imagine sice není napsaná speciálně pro koronavirus, ale svými kvalitami to bohatě vyváží.

Imagine theres no heaven

Its easy if you try

Představte si, že není nebe, když to zkusíte, je to snadné, začíná Lennon svou hymnu ateismu. Na tom není a ani tehdy nebylo nic vizionářského. V polovině světa tehdy vládla země, jež to, že žádné nebe neexistuje, vyhlásila za svou oficiální doktrínu. Zda nebe existuje, nebo ne, je těžké rozhodnout. Ale před Lennonem si to zkusili představit třeba Friedrich Nietzsche, Fjodor Dostojevskij a řada dalších a dosti přesvědčivě ukázali, že důsledky nemusí nutně být šťastné.

A proč to přezpívat zrovna teď? Desítky, možná stovky tisíc lidí teď zemřou bídnou, osamělou smrtí, na kterou nebyli připraveni. Chcete jim brát tu naději, že tahle mizerie není vše, že je třeba čeká něco lepšího? Proč? Kdo může být tak bezcitný a tupý?

No hell below us

Above us only sky

Imagine all the people living for today

Imagine theres no countries

It isnt hard to do

Nothing to kill or die for

And no religion too

Představte si, že všichni lidé žijí pro tento den, zpívá Lennon. To není nějaká nadsázka jako „jen pro ten dnešní den stojí za to žít“, to by byl obyčejný popík. To je filozofický výrok – popisuje existenci orientovanou k okamžitému prožitku, nikoli k možné odměně či trestu mimo tento svět. Ale to opět nebylo a není tak těžké si představit, odmítnutí jakýchkoli nároků budoucnosti praktikuje například narkoman nebo ten, kdo kompulzivně civí na televizi či kliká na počítači.

Nic, za co zabíjet nebo umírat, představuje si Lennon. Někomu to může připadat lákavé. Ale porovnejte to se slovy Jana Patočky:

Lidé dnes zase vědí, že existují věci, pro které stojí za to trpět. Že věci, pro které se eventuálně trpí, jsou ty, pro které stojí za to žít.

Neodpovídá to víc naší zkušenosti?

Představte si, že neexistují země, vyzývá Lennon. Je to dodnes představa drahá všem zastáncům Evropské unie či vyznavačům ideologie open borders. Nicméně tři roky předtím, než Lennon tuto píseň napsal, si někteří Češi a Slováci mysleli, že země existují a mohou se vyznačovat rozdíly, ale Sovětský svaz předvedl, že v jeho impériu neexistuje nejen nebe, ale ani samostatné země. A pro armády Varšavské smlouvy ani hranice. Ta část světa, v níž Lennon žil, ovšem hranice měla a chránila si je. Naštěstí pro něj, v tom světě bez hranic by se s ním zacházelo tak, jak režim zacházel s jemu věnovanou zdí na pražské Malé Straně.

A je to zvlášť nepřípadný sen pro tuto chvíli, kdy dočasné zavírání hranic je doslova životodárné. Ano, je třeba se nevzdávat toho, že se zase otevřou. Ale s přemýšlením. Protože ta současná epidemie je mimo jiné i důsledkem bourání globálních hranic.

And the world will be as one, a svět bude jeden celek, zpívá dál Lennon. Jenže je docela dobře možné, že by to dopadlo tak, že bychom všichni jedli netopýry a všichni byli závislí na zvůli čínského politbyra. Protože když by se zrušily hranice a země, civilizace, národy a mocenské struktury by nezmizely. Ony totiž skutečně existují. A čistě numericky vzato by čínská civilizace, nebrzděná žádnými hranicemi, mohla převážit. Už teď, když jsme v mylné představě, že svět je jeden celek, přepustili takřka veškerou výrobu ochranných hygienických pomůcek do Číny, ten čínský svět svým klaněním trochu přibližujeme.

Imagine no possessions

I wonder if you can

Představte si, že neexistuje majetek, zpívá Lennon v nejvysmívanějších verších skladby, protože to pokrytectví multimilionáře vyzývajícího ke zrušení majetku trkne úplně každého. Nejlepší historka, která se k tomu váže, je zřejmě ta o Eltonu Johnovi. Na návštěvě u Lennonů na něj udělal dojem samostatný chlazený pokoj, kde Yoko Ono skladovala své kožichy. V roce 1980 pak poslal Lennonovi k narozeninám básničku: Imagine six apartments, it isnt hard to do, one is full of fur coats, the others full of shoes. Představ si šest bytů, není to tak těžké. Jeden je plný kožichů, druhý je plný bot.

Ale to je trochu past. Kdyby Lennon rozdal veškerý majetek, aby mu nikdo nemohl vytýkat pokrytectví, myšlenkám Imagine by to na hlouposti nic neubralo.

Z hvězd se zpravidla stávají angažované hvězdy až teprve za určitou hranicí úspěchu a taky v těch oborech, které představují komplikovanou průmyslovou produkci, jako jsou hollywoodské akční filmy. Zpěvák, který si vystačí s notebookem a YouTube, hůř podlehne představě, že je povolán měnit svět. A přímým přenosům ze slavnostního udělování amerických filmových Oscarů, z nichž se stala jakási progresivistická politická olympiáda, rekordně klesá sledovanost. To je nadějný trend.

Ale talent Lennon měl. Škoda že jeho nejhorší píseň je jednou z jeho nejznámějších. Nezaslouží si to.

26. března 2020