Východní Němci jsou pokřivení komunismem, špatně vychovaní a hlavně frustrovaní. Byli dlouho uzavření, měli málo informací a neznali svět, což vedlo k tomu, že ho nechtějí pustit k sobě. Vývoj po sjednocení je zklamal a otevření hranic masové migraci v roce 2015 vyděsilo. Jsou totiž zaostalí a nepochopili dobrodiní multikulturalismus: jak by také mohli, když tam mají málo cizinců? Volí proto ve velké míře protiemigrantskou stranu AfD, někteří dokonce chodí na demonstrace Pegidy, kde mávají německými vlajkami, což je vždy podezřelé. 

Tak obvykle analyzují zdejší komentátoři, proč na Východě volí jinak než na Západě, kde samozřejmě volí správně: obvykle obdivují Merkelovou a z nárůstu Zelených většinou mají radost. Před pár dny to v zemských volbách v Sasku a Braniborsku nakonec vládní strany uhájily (v Sasku CDU s 32,5 a Braniborsku SPD s 26,2), ale druhá AfD jim těžce šlape na paty a polepšila si v průměru o deset procent. Komentátoři, kteří mají obavu o osud německé demokracie, si oddychli, ale Alternativa pro Německo je znepokojuje dál. Vidí v ní symptom slabé demokracie ve střední Evropě, tedy i u nás.

Jenže co když je to naopak? Co když právě strana, jako je AfD, tedy strana zrozená z protestu, je potvrzením toho, že demokracie funguje, neboť demokracie, která neumožňuje alternativu, je špatná demokracie? AfD, jak známo, byla původně stranou ekonomů kritizujících euro, během roku 2015 se stala stranou odmítající masovou migraci. Ta byla a stále je (a bude) zásadní společenské téma: proměňuje společnost, mění její podobu, tvář a charakter. Někdo ji umožňuje a někdo nese náklady. Je těžko představitelné, že takovou sociální proměnu přijmou domácí lidé bez odporu, jen jako nějaký úkol, který se vytyčí („Wir schaffen das.“) a pak se disciplinovaně a bez řečí, v rámci hezké německé tradice, splní. Pro Angelu Merkelovou, a většinu mediálního establishmentu, to však bylo „alternativloss“, bez alternativ. 

Ale demokracie musí mít alternativu. Společnost, která si zakáže myslet v alternativách, přestává být svobodnou a demokratickou společností. A nejspíš právě ti východní Němci, kteří za sebou měli desítky let života v režimu, který byl bez alternativ a který jim nařizoval, jakým správným jednotným krokem kráčet, to cítí lépe než ti dobře vychovaní a správným školením vycepovaní zápaďáci. Nechtějí, aby jim někdo říkal, jak mají správně myslet, toho si kdysi užili dost. 

S oblibou pak naši kritici východních Němců opakují argument, že lidé tam volí stranu kritizující migraci proto, protože mají minimální zkušenost s cizinci, kterých je tam stále ještě málo, takže lékem na jejich zabedněnost by bylo zvýšit jejich počet, čímž by „xenofobie“ poklesla. Tento názor vychází z představy, že lidé nejsou schopni věci odhadnout, aniž by s nimi byli bezprostředně konfrontováni. Proč například prostí Američané tak sveřepě odmítali komunismus, když se třeba za svůj život s žádným komunistou nepotkali? Protože jim stačil selský rozum a to, co se o něm doslechli. Třeba si v Sasku již také všimli, že ne všechno třeba v multikulturním Porýní-Vestfálsku klape, jak má, a že když je třetina města složená z cizinců, není to úplně podle jejich gusta – a tak se podle toho chovají. Poděkují a odmítnou to. Na to mají volby. 

Před rokem v rozhovoru pro Echo uvedl drážďanský sociolog Werner Patzelt mnohem střízlivější důvody pro úspěch AfD, než je nějaká osudová zaostalost a snad xenofobie Sasů a Prusů. Úspěch AfD považuje za důsledek „hlouposti“ zavedených politických stran, především té, kterou vede Angela Merkelová. Tam, kde nyní triumfovala AfD, především na východě Saska, měla po roce 1989 abnormálně silnou pozici právě CDU, která však voliče zklamala. Volili ji dosud mimo jiné proto, že věřili, že tato (kdysi) konzervativní strana je „zárukou toho, že nebude bezhlavé přistěhovalectví, že bude zajištěna prosperita a že se nebude zneužívat sociální systém. A právě CDU, její kancléřka, těmto svým tradičním voličům řekne: Jste pakáž. V srdcích máte zlobu a chlad“. (Slova kancléřky z projevu na Nový rok 2015 na adresu těch, kdo se v Drážďanech účastnili demonstrací Pegidy.) 
Osobně jsem přesvědčen, že Sasové nemají v srdci více zloby a chladu než jinde. Mají však obavu, že se jejich zem může změnit, a to způsobem, který si nepřejí. A mají k tomu důvod. Stačí ostatně přejet ty hranice. Sasko není žádným rejdištěm neonacistů a frustrovaných důchodců, ale nejúspěšnější zemí bývalého východního Německa. Podoba městeček, vesnic a výstavních Drážďan se už zcela vyrovná poměrům na Západě a v něčem, ve stavu silnic, v tom, jak jsou opravené domy, jak vypadají náměstí, jak se zachází s památkami, je často i předčí. Saské Švýcarsko, o kterém se po úspěchu AfD vtipkovalo, že Švýcaři protestují, proto jeho pojmenování, je vypiglovanou a vyšňořenou turistickou destinací, na kterou jsou místní právem hrdí – a Švýcarsku může konkurovat. Samozřejmostí jsou v saských městech a vesnicích projevy místního folklorního svérázu, spolu s Bavorskem jsou tu k vidění kroje dokonce i na ulici, pořádají se tu lidové slavnosti a udržují řemesla. Zcela jedinečné jsou krušnohorské Vánoce, které nemají ve svém estetickém a duchovním účinku v našem koutě Evropy srovnání. Protože jsme si je nechali vzít. Sasové ne, ti na nich o to více lpí. 
Nespíš proto, že si jich váží, stejně jako si váží toho, že žijí způsobem, kterým žít chtějí, který považují za správný a jejich. Je-li něco na úspěchu AfD znepokojivé (a je to vlastně silně znepokojivé), je to fakt, že zavedené strany jim onu jistotu neposkytují. Koho je to pak chyba?