Nečekanou dohru mají dva roky staré státnice jedné studentky na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Před rokem na ni totiž přišlo univerzitě „udání“, že jí v průběhu státnic do ucha přes malý reproduktor napovídal jiný muž. Ten samý muž přitom poslal ono „udání“, respektive podnět k zahájení správního řízení o vyslovení neplatnosti zkoušky. Spolu s podnětem poslal muž univerzitě nahrávku ze státnic, která měla napovídání dokládat. Univerzita podnětu vyhověla a státnice označila za neplatné. Věc se ale dostala až ke Krajskému soudu v Ostravě. Ten rozhodnutí univerzity zrušil a vrátil k dalšímu projednání.

Důkazem podvádění měla být především nahrávka, která měla zaznamenávat průběh státní zkoušky a napovídání. Podle univerzity dokonce jedna ze zkoušejících na nahrávce poznala svůj hlas. Přezkumná komise univerzity na základě podnětu i nahrávky později univerzitě navrhla zneplatnit vykonání státní závěrečné zkoušky. Rozhodnutí rektora, kterým byla vyslovena neplatnost zkoušky, ale bývalá studentka napadla žalobou a domáhala se přezkoumání rozhodnutí. V rozsudku Krajského soudu v Ostravě, který má deník Echo24 k dispozici, je bývalá studentka označována jako Barbora D. nebo žalobkyně.

Kromě toho, že Barbora D. podvádění u zkoušky popřela, odmítla i autentičnost nahrávky. Tu poskytl univerzitě muž, patrně její přítel nebo spolužák, kterého rozsudek označuje jako Petra K. Bránila se i tím, že pro její jednání není naplněn znak soustavnosti. To předpokládá zákon o vysokých školách (paragraf 47c odst. 2), kde se píše o soustavnosti nebo opakovanosti jednání proti dobrým mravům, které mohou k vyslovení neplatnosti vykonání státní zkoušky vést.

A Krajský soud dal studentce zapravdu. Rozsudek stojí především na tom, že jednání studentky proti dobrým mravům nebylo soustavné. „Stěžejní  námitkou  podle  krajského  soudu  v projednávané  věci je, že vytýkaným  jednáním žalobkyně nedošlo  k  naplnění  znaků  skutkové  podstaty  právní  normy,  pod  kterou  žalovaný (univerzita – pozn. red.) jednání podřadil. Žalobkyně především namítá, krom neexistence subjektivní stránky, že nebyl naplněn znak soustavnosti jednání. Tato námitka je přitom zcela podstatná pro rozhodnutí ve věci, neboť při nenaplnění formálních znaků předmětné skutkové podstaty pozbývají v zásadě ostatní námitky žalobkyně na významu. Krajský soud dospěl k závěru, že tato námitka žalobkyně je důvodná,“ stojí v rozsudku z 29. března 2019.

Deník Echo24 se na podrobnosti případu ptal i zástupců Univerzity Palackého. Ti však nechtěli být příliš konkrétní „vzhledem k probíhajícímu řízení“. Vůči rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ale univerzita podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. „Ano, podali jsme, ale blíže nejsme oprávněni komentovat,“ uvedla za univerzitu Gabriela Sýkorová Dvorníková.

Případ se nyní vrací na univerzitu, která musí stanovisko krajského soudu zohlednit.