Je příhodné, že v týdnu, který začal Mezinárodním dnem dětí, končí ricinová kauza. Tu na konci dubna otevřel redaktor Respektu Ondřej Kundra zprávou, že do Prahy pod diplomatickým krytím přiletěl agent ruských tajných služeb s ricinem v kufříku. BIS se to naštěstí dozvěděla a přidělila ochranu dvěma, postupně třem ohroženým politikům. Všichni tři (Zdeněk Hřib, Ondřej Kolář, Pavel Novotný) byli z toho druhu lokálních politiků, kteří se ze svých radnic nově zabývají zahraniční politikou.

Od premiéra a ministra zahraničí odvolávajících se na autoritu BIS jsme se v pátek dozvěděli, že aféra ricin byla od počátku nesmysl. Jeden ruský diplomat prý naší kontrarozvědce poslal e-mailem udání, že jeho kolega veze v kufru jed. Buď tedy naše tajné služby, policie, média a diplomacie posloužily pro srandu svým ruským protějškům, nebo spíš v pozičním boji jednoho diplomata proti druhému. Každopádně musíme navenek působit jako společnost psychotická do té míry, že je možné do ní úspěšně zasadit i neuvěřitelné smyšlenky a ty rychle začnou žít vlastním životem.

Naštěstí už se z blamáže rýsuje úniková cesta. Česká diplomacie totiž kromě diplomata, který podle vší logiky byl oním intrikánem a odesilatelem e-mailu, vypověděla i „muže s ricinem“. A to prý není jen tak. Černínský palác jedná na základě zpráv BIS –⁠ a BIS přece nic nedělá neuváženě. Aha, její uvážlivost jsme mohli sledovat poslední měsíc a půl, kdy informace unikající buď přímo z kontrarozvědky, nebo od poslanců z výboru pro její kontrolu držely při životě ricinovou historku.

Můžeme také zvolit jinou cestu a vyjít na čerstvý vzduch, pojmout aféru ricin jako českou obdobu americké „aféry“ známé pod slovem collusion. Údajnou spolupráci Trumpovy kampaně s Kremlem před minulými prezidentskými volbami vyšetřovala téměř tři roky FBI a zvláštní vyšetřovatel Mueller. Výsledkem je nula, kromě toho promarněné dva roky mandátu demokraticky zvoleného prezidenta a několik zničených kariér (viz případ Trumpova poradce pro národní bezpečnost, generála Flynna).

Mnozí čeští novináři, kteří zpoza oceánu tak dlouho přebírali proud čím dál absurdnějších útržků zpráv a dohadů, si jak vidno z debaklu svých amerických kolegů nevzali žádnou lekci. Přitom ten debakl byl jen vyvrcholením série kachen mnoha kdysi spolehlivých médií –⁠ namátkou, opravdu jen namátkou, útok ruských hackerů na elektrický rozvod v New Jersey, ovlivňování prezidentských voleb ve Francii v roce 2017 z Ruska (později dementováno šéfem jedné z francouzských tajných služeb), fingovaná vražda ruského opozičního novináře Arkadije Babčenka v Kyjevě, fake news Guardianu o návštěvách šéfa Trumpovy volební kampaně Paula Manaforta u Juliana Assange na ambasádě Ekvádoru v Londýně (Assange je údajně spojenec Kremlu).

Samozřejmě že na Rusko je třeba dávat si pozor. To taky západní služby a politici dělali odjakživa. Série těch už od pohledu absurdních kachen začíná teprve vítězstvím Donalda Trumpa na podzim 2016. Snad by BIS, jejímuž řediteli Koudelkovi je rutinně přičítán k dobru těsný vztah s CIA, odteď mohla začít sledovat svět kolem sebe vlastníma očima.