Už je to takové pěkné turné večeří. Andrej Babiš zajede na zámek v Lánech. Pak si Miloš Zeman udělá i s chotí výlet do Babišovy průhonické restaurace Paloma. Pak sice přijde náznak, že už ty večeře, kde se údajně řeší sestavování vlády, nikam nevedou. Že prý už pak prezident z neschopnosti Andreje Babiše získat v Poslanecké sněmovně většinovou podporu začíná být „nepatrně nervózní“. Pak se zase pár týdnů nic neděje a přichází další večeře v Lánech.

Série marných večeří, vypadajících jako vyjednávací aktivita, zastírá, že se Miloš Zeman už téměř dva měsíce pohybuje mimo ústavu a nemaká. Neplní svou ústavní povinnost jmenovat premiéra poté, co předchozí vláda podá demisi. Tu Andrej Babiš podal jako ministerský předseda 24. ledna. Zeman ho pak pověřil vyjednáváním o sestavení další vlády. Ústava ale s ničím takovým nepočítá. Ukládá prezidentovi jednat. Rozjet druhý pokus a jmenovat dalšího premiéra. Paragraf 68 je v tom zcela jednoznačný. Není tam žádný termín, dokdy tak hlava státu musí učinit. A když u nějakého ústavního aktu termín chybí, ústavní právníci se shodují, že to znamená jednat neprodleně, bez zbytečných odkladů. Dva měsíce ústavní nečinnosti už se dají těžko vykládat jako neprodlené jednání.

Tentýž paragraf ústavy říká, že na návrh premiéra by měl prezident jmenovat vládu. Opět chybí konkrétní termín. Tedy opět by to měl udělat bez zbytečného prodlení. První termín se v ústavě objevuje až pro chvíli, kdy má vláda předstoupit před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru. Musí to udělat do třiceti dnů.

Prezident Miloš Zeman svým ústavním nemakáním dává Andreji Babišovi prostor řádit bez důvěry v demisi, který by podle ústavy nikdy dostat neměl. Kdyby Miloš Zeman makal, Andrej Babiš měl už stát se svou novou vládou znovu před sněmovnou.

Mezitím dostává prostor, aby mohl ovládnout veřejnou správu a především silové složky, což naplno předvádí protizákonnou, až posedlou snahou o odstranění ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) Michala Murína.

Zastánci chování Andreje Babiše a Miloše Zemana zpravidla používají dva argumenty. Zaprvé: Zeman se jen chová podle ústavní zvyklosti, kterou zavedli jeho předchůdci na Pražském hradě, kdy nad rámec ústavy pověřovali jednáním o sestavování vlády. To udělal v minulosti skutečně jak Václav Havel, tak Václav Klaus. Nikdo z nich však v limbu ústavního nemakání nesetrval tak dlouho jako teď Miloš Zeman.

Druhý oblíbený argument zní: Koukněte se do zahraničí, Němci volili měsíc před námi, a vládu sestavila kancléřka Angela Merkelová teprve teď. Belgie bývala bez vlády i rok a půl. Jenže třeba německá ústava je velmi striktní, a dokud nějaký nový kabinet nezíská důvěru, nedostane se k moci. Zůstává u ní ten, který už ji někdy získal, byť před hodně dlouhou dobou a jeho legitimní mandát dávno smazaly nové volby. Je to docela rozumná pojistka proti babišovskému řádění bez důvěry. Kdyby tady byly poměry jako v Německu, Andrej Babiš by se ještě od říjnových voleb k moci nedostal.