Máme štěstí, že halasně, ba někdy i radostně ohlašovaná hospodářská krize přichází teď v zimě. Toto roční období je ideální dobou pro různé úspory. V zimě lze například dlouho do noci chodit městem, protože je skoro všude rozsvíceno na městské útraty (tedy dokud nebude zima a krize skutečně tvrdá), takže je dlouho vidět a my ušetříme na domácím topení, které vypneme, neboť jsme venku, i na svícení, které za své nepřítomnosti nepotřebujeme.

Návrat do temného a nevytopeného bytu má své kouzlo a magii, a to zvláště o Vánocích, které si tak můžeme protáhnout až do konce února. Pokud nastane ten radostný okamžik a napadne sníh, nanosíme ho do bytu, v němž samozřejmě netopíme, takže dlouho vydrží, a použijeme ho k chlazení ryb a lesních plodů, jejichž zásobu si většina z nás udělala v létě, očekávajíce, že to přijde. Lednička je pak nepotřebná, neprodáme ji však, nýbrž použijeme jako noční stolek. Ten naopak prodáme, jedno komu, stejně ho nikdo nekoupí.

Stále více lidí si rozumně bere do práce svačinu, protože to přijde levněji než chodit o přestávce do fastfoodů, pokud si odtamtud neodnášíte příbory, což se pak trochu vyplatí. Zažíváme tedy renesanci chleba s máslem či margarínem, sem tam si dovolíme i kolečko salámu, ale spíš kvůli aromatu a dochucení.

Hodně se ušetří také na tom, že si lidé nezavazují tkaničky od bot nebo je rovnou z obuvi vyndávají. Noha neotéká, chůze je volnější a pomalejší, čímž se šetří energie a člověk nemusí tolik jíst. Tkaničku lze použít jako náhradní tasemnici. Když se pomalu spustí do jícnu a pak se nechá samovolně provléct střevy, ušetříme mnoho potravy. Bohatší vrstvy samozřejmě zůstávají u tasemnice originální a živé, které začali nedávno prodávat v obchodě s plazy a jinými užitečnými tvory, třeba s pijavicemi, jež lze solidárně sdílet, a tak si kolektivně předávat krev formou kolující transfuze. Těch možností, jak se s nepřízní poprat, je zkrátka plná řada a nás potěší, podělíte-li se se svými nápady mezi svými blízkými a vzdálenějšími. Třeba ani nemusíte říkat, že jsme vám to poradili my v Echu.

Bude-li ale skutečně velká zima – což by se stát nemělo, protože zima není nikdy tak velká, aby nemohla být větší –, nebojme se trochu omrznout, neboť skutečně omrzlou končetinu necítíme, ba naopak přijde k sobě, až když jsme zase v teple, takže nikam nespěcháme, neboť krizi je třeba si pořádně užít.