Výpisky z deníků, časopisů a knih

Už zase zplošťujeme křivku

Výpisky z deníků, časopisů a knih
Už zase zplošťujeme křivku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Jak vědí čtenáři, aspoň ti informovaní lépe než předsedkyně naší Poslanecké sněmovny, americký Nejvyšší soud v červnu zrušil ústavní právo na potrat a jeho úpravu přenechal jednotlivým státům. Jak se to bude vyvíjet, bylo těžko říct, protože pozice establishmentů obou politických stran jsou pro většinu veřejnosti extrémní. V srpnu přišel první výsledek z Kansasu, konzervativního státu, který tradičně vysílá do Kongresu republikány a kde v obou posledních prezidentských volbách zvítězil Donald Trump. Konalo se tam v rámci primárek referendum, jež by umožnilo zakázat potraty. Zastánci práva na potrat ho vyhráli s 59 procenty hlasů.

Vděčí za to asi hlavně dobré kampani, jež se snažila jít vstříc středovým voličům. Komentátoři poukazovali třeba na to, že v jednom jejich videu mluvil lékař – muž. Ano, to bylo radikální, protože v zavedeném ideologickém scénáři mají k potratům právo se vyjadřovat jen ženy a muži mají mlčet. Anebo si všimli toho, že postava v jiném videu odmítala zákaz potratů s tím, že Kansas nepotřebuje „žádný další vládní příkaz“, a použila přitom výraz „government mandate“. Ten mají voliči asociovaný s nedávnými covidovými lockdowny.

Jiný příklad toho, jak se demokraté učí vyjíždět z ideologických kolejí, je teď možné sledovat v Pensylvánii. Republikánský kandidát na guvernéra Doug Mastriano je jedním z těch, kdo zvítězili v primárkách díky podpoře Donalda Trumpa. Lichotili mu a opakovali po něm, že prezidentské volby byly ukradené, a Trump je za to podpořil. Někteří z nich nic moc jiného neumějí a teď se v tom plácají. Demokratický kandidát Josh Shapiro v kampaňovém spotu připomíná, že zatímco Mastriano se soustředí na „přesně ty nesprávné věci“ jako zákaz potratů a rušení výsledků voleb, on přichází s praktickými návrhy. A jeden z nich je „zrušení požadavků na vysokoškolské vzdělání pro tisíce státních pracovních míst“. Je to nekonvenční krok. Demokraté bývají typicky pro náročné požadavky na vzdělání. Uším vzdělaných voličů, kteří dnes tvoří demokratickou základnu, to zní dobře a různé profesní organizace to taky ve vlastním zájmu podporují.

Naznačuje to, že se mezi demokraty osmělují politici, kteří pochopili, že populistickou vlnu neotupí, když budou desetkrát denně opakovat, že Trump je fašista, ale když těm lidem, kteří mají pocit, že systém pro ně nefunguje, v něčem vyjdou vstříc. To neznamená, že by na republikánské straně nebyli politici schopní razit vlastní cestu. Poslední kampaňový spot guvernéra Floridy Rona DeSantise je vynikající a jedinkrát nezmiňuje Trumpa. Ale mezi demokraty se objevují lidé, kteří se učí v tom, jak si Trump podrobil republikánskou stranu, hledat příležitosti.

Pro ukázku špatné komunikační praxe se můžeme vrátit do Evropy, kde předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová předminulou středu pronesla napjatě očekávaný projev k energetice. Laik, který neumí posoudit, jestli oznamovaná opatření jsou ta nejlepší možná, si nicméně všimne, že mezi zdroji, do nichž se má investovat pro budoucnost, není jádro. Ale i toho, kdo si toho nevšimne, musela zarazit slova o tom, že „musíme zploštit křivku“ cen elektřiny ve špičce. Křivku jsme už jednou, ne tak dávno, zplošťovali. A v Bruselu zřejmě žijí lidé, kteří – místo toho, aby si oddechli, že se na to pomalu zapomíná – soudí, že je to dobré připomínat. Protože lidé na to vzpomínají rádi.

A kdy se to předsedkyni zachtělo připomenout? Když mluvila o tom, že „navrhneme závazný cíl pro snížení spotřeby elektřiny ve špičce. A na dosažení toho budeme velmi úzce spolupracovat s členskými státy“.

Snížit spotřebu elektřiny, to se velmi snadno řekne, a velmi bolestivě uskutečňuje. A je to přesně ten úkol, který je plně na bedrech vlád, jež za něj schytají veškeré politické náklady, a od Evropské komise nežádá absolutně nic.

Co by naopak bylo v moci Unie? Zrušit emisní povolenky. Znamenalo by to, že by Brusel přišel o zdroj příjmů, který je jeho a on ho pak případně přerozděluje členským státům. On by musel snížit svou spotřebu. Takže se neobjevil mezi navrhovanými kroky ani náhodou.