Slova Báby Bungy pronesená dne 30. prosince 2018 na hřebenu Mlžných hor, zaznamenaná jejím podomkem Porfirijem husím pařátem v kozí krvi namočeným na oslí kůži. Slova pravá, nezkreslená, v plnosti zapsaná, otiskem bábina palce stvrzená.

Slyš, lide český. Nový rok před sebou máš, 365 dní bude mít, prvního ledna započne a jednatřicátého prosince skončí. Budou slunné ty dny, ale jen některé, jindy bude pod mrakem, v dalších i zaprší třeba, ve vyšších polohách budou přeháňky sněhové, a někdy i v těch nižších. Většina dnů těch bude pracovních, ale všechny ne, i dny volné tě čekají, lide, svým koníčkům v nich budeš holdovat, na procházky chodit budeš nebo na kavalec zalehneš a chrupaje odpočívati budeš. 

Tvá země bude dál vydávat dary své. Roční výroba strdí o dvě procenta stoupne, potěšen bude strýc tvůj ve Strakově paláci sídlící. Prozíravě vykoupiv veškeré strdí kapacity výrobní, množstvím zlata obtěžkán bude koncern jeho. Ocení to moudrý hospodář stát jako firmu a firmu jak stát spravující. Neklidný však bude spánek jeho, zlá slova zlých lidí ho ze sna buditi budou, kampaně účelové silami tmy vymyšlené, sítě intrik ďáblovými pohůnky spřadené. Leč nechytí se Andrej, bohatýr náš, neodstoupí, to rozhodně ne. Nikdy. O Faltýnka se opře, za obzor se zahledí, strdí tam uvidí mnohé, všechno jednou jeho bude. 

Otec tvůj na Hradě s hlavou o dlaň opřenou často se zamýšleti bude, po stezkách hedvábných jeho mysl bude při tom putovat a plány bitevní pro každý den nutno vymyslet. Jak hradbou vozovou útok jízdy zm.dů rozbít, jak zalít smolou hořící zástup lepšolidí, jenž se pod hradbami shromažďuje, nebo jim aspoň strdím tlamy olepit a pery výřečnosti prezidentské zasypat. Ovčáčkem jak palcátem je rozehnat a Novotným coby pochodní jejich peleše vypálit. Dumat a dumat bude hlava státníkova. Moudré sentence z ní potom vypadnou, zaznamenány a rozebírány pak budou, mnohým líbit se budou velice, některým méně a jiným vůbec a další lhostejně k nim přistoupí, i takoví se najdou. Po práci dobré, prospěšné pak otec s druhy ke stolu usedne, douškem strdí čerstvého své hrdlo svlaží. A mistr Jaromír, otcův zpovědník, mnoho pořadů televizních jménem svým zaštítí a nové k nim ještě přidá. Spánek Jaromíra Soukupa v časných hodinách ranních vysílat bude stanice jeho, Vstávání JS naváže na něj plynně. Mistr Jaromír sezná posléze, že více pořadů už do hodin dne nevejde se, s hořkostí převelikou zjištění to ponese. 

A stane se mnohokrát, že dvě mužstva fotbalová na zelený pažit vyběhnou, touha po vítězství pohánět je bude, leč jen jednom z nich triumfu dosáhne, o zápasech, které remízou skončí, nemluvě, ty vítěze žádného nebudou mít. A jméno jednoho z těch týmů mnoha bude slynout Sparta, výkony jeho mnohé podivení způsobí. 

A ty, lide, strdí do spižírny své dál shromažďovati budeš a někomu ta komůrka strdím přetékati bude, v jiné jen poskrovnu ho najde strávník vyhládlý. Názorů však v zemi bude hojnost veliká a s pílí termití je lidé na profilech svých zaznamenávati budou a na sítích sociálních je pro věčnost uloží, aby vnuci a pravnuci je tam nalézti mohli a v údivu pak ustrnuli nad tím, jak hluboce moudří ti Češi v roce 2019 byli.