KOMENTÁŘ Daniela Kaisera

Česká koalice proti lockdownu

KOMENTÁŘ Daniela Kaisera
Česká koalice proti lockdownu

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Žijeme ve dnech, kdy si snad máme zvyknout na to, že děsivé zprávy z praskajících nemocnic jsou jakoby vyváženy záběry policistů tu udělujících pokutu osamělému cyklistovi na venkovské silničce, tu přišpendlujících k zemi matku bez roušky, jejíž pětileté dítě brečí v rohu záběru. Tato zvláštní, donedávna nepředstavitelná situace, dodala význam zprávě, že se do voleb na podzim chystá jít další koalice, tentokrát ne stran, ale straniček, a hlavně první, která je vůči dění posledního roku v zásadní opozici.

Trikolóra, Svobodní a Soukromníci jsou asi nejkrajnější opozicí, jakou si je dnes možno představit a přitom ještě zůstat v hranicích systému. Určitě to platí ve srovnání s SPD Tomia Okamury, propagátora přímé demokracie, muže, který vedle konzervativních pozic za ta léta vyzkoušel i empatii pro komunistickou myšlenku, který chce občany, nebudou-li umět vykázat původ svého majetku nad 20 milionů korun, vyvlastnit apod.

Svým způsobem jsou T-S-S obránci systému, jak se vyvinul po roce 1989, respektive se za ně vnitřně považují. Říkají tomu klasická demokracie, národní stát, kapitalismus. Charakterizuje je také radikální opozice vůči politice (neúspěšné) českého státu proti pandemii, na rozdíl od tradičnější opozice jsou i pro ty, kdo považují lockdowny per se za katastrofu. Je to zásadní proto, že lidem, kteří nechtějí měnit systém a ze zákazů a uzávěrů jsou hluboce nešťastní, se rýsuje alternativa. Pokud se nechytí, budeme vědět, že po razantním odporu proti lockdownům ve společnosti 21. století není žádná poptávka. Strany umírněné opozice se ujistí v pocitu, že neriskovaly a dobře udělaly.

Má nové spojenectví šanci vstoupit do sněmovny? Nízké procentní výsledky jednotlivých komponentů této koalice ani po sečtení zatím na pět procent nevydají. Má ale jistý potenciál, což prozrazuje intenzivní přání stran pravého středu zachovat v novém volebním zákonu tzv. aditivní klauzuli, tedy zvedání laťky pro vstup do sněmovny za každého člena koalice. Hlavně občanští demokraté v privátních hovorech nepopírají, že to považují za hráz proti Trikolóře. Která má ovšem proti tomu tu zbraň, že by pak šla sama s podporou Svobodných i Soukromníků.

Václav Klaus ml. si před necelými dvěma lety, kdy Trikolóru založil, představoval lepší výsledky, než mu dnes hlásí průzkumy (aktuálně v šetření Medianu 2,5 procenta), nutně tedy potřebuje jakkoliv přidat. Spojenectví se Svobodnými je také tichým přiznáním toho, že původní široké zacílení – nechuť deklarovat se jako pravice, sklony k ochranářství demonstrované podporou zákona o podílu tuzemských potravin v nabídce obchodů – zřejmě víc jeho potenciálních voličů míjelo, než oslovovalo. Svobodní jsou straničkou klasického liberalismu, který si vždycky dával pozor, aby nesklouzával k ochranářství nebo třeba nacionalismu.

Nakonec bude tato aliance – v závislosti na tom, jestli se jí podaří vstup do sněmovny – pomníkem nebo pomníčkem dlouhodobého vývoje na české pravici. Její nosník, ODS, se posunul do politického středu. Ještě před dvěma třemi roky, vždycky když Svobodní podpořili ODS v nějakém městě nebo kraji, to interpretovali občanskodemokratičtí stratégové jako znamení věcí příštích, připojení této straničky k ODS na celostátní úrovni – zhruba podle imperativu německého konzervativce Franze Josefa Strausse: Napravo od nás musí být jen zeď.

Podobně Soukromníci mají dlouhodobou spolupráci s ODS, za podporu modrým na billboardech dostávali několik míst na kandidátkách. Dnes občanští demokraté koalují se stranami nikoliv napravo, ale nalevo od sebe, a nikoliv s konečným cílem integrace, ale záchrany strany (TOP 09), která vždycky, když se zotaví, jim bude nepřátelským soupeřem. Při pohledu na to, v jakých koalicích se pravice chystá na podzimní volby, je zřejmé, že vyloučení Václava Klause mladšího nebyl pouze příběh z řetězu utrženého ega, jak to před dvěma roky vykládali lidé z ODS, ale čehosi o poznání hlubšího.

5. března 2021