Od tohoto týdne česká vláda uvolňuje svůj covidový režim, avšak uvolňování má zvláštní povahu. Doprovází ho zavádění povinnosti prokazovat se negativním testem nebo důkazem očkování proti koronaviru. Právník Zdeněk Koudelka (Trikolóra) u Nejvyššího správního soudu úspěšně napadl končící plošné zákazy provozu obchodů, restaurací nebo hotelů, teď svou pozornost přesouvá i proti novému režimu.

Začal bych otázkou, jak je na tom česká vláda během pandemie s právem. Vy jste nedávno uspěl u Nejvyššího správního soudu, ale vláda se rozhodla jeho nález ignorovat.

Řekl bych, že vládní pojetí boje s pandemií je spíš boj s právem a občany než s virem. Přitom ale prvotní odpovědnost nemá vláda, tu nese ministr zdravotnictví Petr Arenberger. Pod nezákonnými opatřeními je podepsán ministr zdravotnictví. Jeho odpovědnost za masové porušování práv lidí je nesmírná. Vyvození právní odpovědnosti někdy trvá dlouho. Ještě nedávno probíhaly soudy s válečnými zločinci z druhé světové války. Předpokládám, že i soudní bitvy o náhradu škody a o to, jestli se na náhradě bude podílet i Arenberger, potrvají roky.

Ale kdo ministra zažaluje? A nešla by taková žaloba proti úzu, který platil před Šlachtou, že za politická rozhodnutí se nestíhá?

Robert Šlachta a olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan jsou pro mne symboly zpackaného a nezákonného trestního stíhání, které v éře nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nebylo ojedinělé.Dokud je nejvyšším státním zástupcem on, neradil bych nikomu domáhat se nápravy trestním právem. Mnou doporučená cesta byla a je podat žádosti o náhradu škody na ministerstvo zdravotnictví, které ji musí vyřídit do půl roku. Pak se poškození mohou obrátit na soud občanskoprávní žalobou. Žádost na ministerstvo nepodléhá poplatku. Jen je potřeba určit škodu, doložit ji a odečíst od ní získanou státní pomoc.

Když ministr Arenberger ignoroval verdikt Nejvyššího správního soudu (NSS) a vydal skoro totožné opatření znovu, vy jste obratem k soudu podal další návrh. Ale než ten rozhodne, už to prakticky ztrácí význam, vláda mezitím obchody otvírá. Proč si děláte tu námahu?

Nejdřív připomenu, o co jsem svou stížnost opíral: pan Arenberger nepochopil, že za stavu pandemické pohotovosti, který se opírá o obyčejný zákon, nemůže stanovit stejné zákazy jako za nouzového stavu, který má oporu v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR. Pandemický zákon umožňuje obchody jen omezit, ne zavřít. Arenberger vykládá zákaz přítomnosti zákazníků v prodejnách jako jejich omezení, ale ve skutečnosti tu jde o zákaz otevření obchodů. Žádný obchodník nebudoval svůj obchod pro prodej bez zákazníků, na to mohl mít jen internet. Všichni své obchody budují pro přítomnost zákazníků. Je to stejné, jako kdyby ministerstvo zdravotnictví zakázalo člověku dýchat, a přitom tvrdilo, že to neznamená zákaz jeho dalšího života, ale jen omezení spotřeby vzduchu. No a proč si dělám tu námahu: ministerstvo se rozhodlo jít cestou ignorance práv lidí. Problém soudního řízení je, že trvá určitý čas. Ministerstvo zvolilo tu taktiku, že bude každý týden vydávat nové opatření, byť obsahově podobné. Než soud rozhodne o jednom opatření, ministerstvo je nahradí. Nejvyšší správní soud by měl své řízení urychlit. Jestliže takto ministerstvo pohrdá právy lidí, je namístě, aby o návrhu rozhodl soud v hodinách, a ne v týdnech, pak by to byla účinná ochrana práva.

Což se nestalo. Takže v čem vidíte ten význam? Že se do budoucna celá věc může opakovat?

Samozřejmě že takové soudní rozhodnutí má význam, i když nepadne hned. Má to význam pro ty, kdo měli zavřené obchody. Po skončení nouzového stavu je měli zavřené na základě protizákonného opatření ministra zdravotnictví a mohou žádat náhradu škody po ministerstvu zdravotnictví. Pakliže ministerstvo bude muset hradit škodu, doběhne ho důsledek jeho protiprávního postupu. Škodu musí nejprve zaplatit stát, ale stát ji pak může vymáhat po Arenbergerovi. Jako ministr není zaměstnanec státu, takže se na něj nevztahuje omezení náhrady škody podle zákoníku práce jen do čtyřapůlnásobku měsíčního platu. Ministr odpovídá za způsobenou škodu plně. A je dobře, že, jak se mezitím ukazuje, má majetek, který původně tajil. Aspoň budou mít exekutoři co zabavovat.

Stav, kdy vláda ignoruje nález NSS a ani vy, ani NSS už vládu nemůže popotahovat u vyšší instance, je pozoruhodný. O čem to svědčí – že byl pandemický zákon špatně napsán, když si jeho tvůrci ani nedovedli představit, že by se vláda zachovala takhle? Nebo jsou to situace tak nepředstavitelné, že je právo prostě nemohlo postihnout?

Pandemický zákon je špatný. Hlavní chyba je, že parlament dal velké pravomoci ministerstvu zdravotnictví, ale nezavedl účinnou parlamentní kontrolu. Jsme parlamentní demokracie, ne soudní demokracie. Soud není vhodná instituce pro rychlou kontrolu masových vládních zásahů do života lidí. Kdyby pandemický zákon obsahoval možnost, že jednotlivá rozhodnutí ministerstva zdravotnictví může zrušit sněmovna, mohla by se ta rozhodnutí rušit rychle bez formálního řízení. Nechápu, že takové právo si sněmovna nevymohla, když je vláda menšinová. Že kontrolní mechanismy neprosazovali vládní poslanci, je pochopitelné. Nepochopitelné je, že účinnou parlamentní kontrolu nechtěli poslanci opoziční. Víte, že pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, poslanci po volbách musí schválit každé zákonné opatření Senátu, jinak pozbývá platnosti. Stejný postup se dal uplatnit i na opatření ministra zdravotnictví, že by je sněmovna musela schválit na první schůzi po jejich vydání. Současná opatření ministra mají podstatně větší dopad na lidi než mnohá opatření Senátu. Poslanci dnes mohou zrušit jen pandemický stav jako takový, buď všechno, nebo nic. Do toho se nikdo moc nehrne, aby s hloupou povinností nosit roušku na ulici rušil i povinnost mít roušku v přeplněném autobuse. Takže já všechny strany, které hlasovaly pro pandemický zákon, hodnotím stejně – vláda a opozice ruku v ruce podpořily možnost paušálních protiprávních zákazů vůči lidem.

Na druhou stranu je pandemický zákon asi silnější zbraň proti vládě, než se myslelo. Bez něho byste u NSS vůbec neuspěl.

To ano, například pandemický zákon vládě umožňuje obchody jen omezit, zatímco provoz restaurací a hotelů i zakázat. Ale jedna věc je konstatovat něco nezákonného, druhá věc je, jak rychle můžete nezákonnému stavu zamezit. Jde tu o to, jaké ten zákon dává možnosti zabránit zneužití, v tomto případě zneužití ministrem zdravotnictví. U pandemického zákona praxe ukázala, že soudní ochrana je nedostatečná, že není poskytnuta v reálném čase, zvlášť když oni ta opatření nahrazují každý týden.

Další váš podnět k NSS se týká testů v kadeřnictvích. Co vám vadí na nich?

Poskytování služeb je podmíněno testem na koronavirus nebo očkováním či imunitou z nemoci po dobu 90 dnů. Jedná se o faktický zákaz poskytování služeb pro ty, kteří test nemají a nechtějí jej absolvovat. Ovšem zákaz poskytování služeb pro určité osoby může stanovit jen zákon. Činí tak například zákon zakazující prodej a podávání alkoholu osobám mladším 18 let. S ohledem na ústavní princip zákonnosti při ukládání povinností nemůže být stanovena takto rozsáhlá a závažná povinnost, respektive zákaz služby, pouhým aktem ministerstva. Musí pro to být výslovná zákonná úprava, která tu ale není. Je stanovena povinnost vést evidenci zákazníků, přitom původně vůbec nebylo určeno, na základě jakých údajů. Kadeřníci a další poskytovatelé služeb mají shromažďovat osobní údaje značného počtu lidí, aniž je pro to jakákoli zákonná úprava. Vezměte si, že i prokázání totožnosti a uchování osobních údajů při prodeji šrotu stanoví zákon o odpadech. Přitom šrot prodává daleko méně lidí, než kolik jich chodí ke kadeřníkovi. Ministr Arenberger se k zákazníkům kadeřnictví a nově i hospod chová hůř, než se stát chová ke zlodějům šrotu. Když se proti tomu postavil Úřad na ochranu osobních údajů, Arenberger na tiskové konferenci vysvětloval, že snad bude stačit vést údaje o jménu a telefonu. I to je samozřejmě protiprávní. Zákazníci dali kadeřnicím číslo mobilu za účelem poskytnutí služby, ne aby je hygiena pokutovala.

Vedle testů je však možné prokázat se potvrzením o očkování či prodělání nemoci.

A i tady je problém. Ministr Arenberger jinak posuzuje imunitu získanou očkováním a jinak z prodělané nemoci. Očkovaní jsou zvýhodněni tím, že se k nim přistupuje, jak kdyby imunita nebyla časově omezena, zatímco u prodělané nemoci byla časově omezena na 90 dnů.

Ministerstvo samo teď přichází s prodloužením této lhůty z 90 na 180 dní.

Zaprvé v opatřeních, která jsem napadl, je pořád 90 dnů. A i kdyby to bylo 180 dnů, tak já vycházím z toho, že pro to číslo nemají žádné opodstatnění. Chápu to jako tlak, aby se nepovinné očkování stalo fakticky povinným. Je zjevné, že výrobci vakcín mají dostatek prostředků k ovlivňování rozhodujících osob ve zdravotnické správě. Nejenom profesor Jiří Beran, i jiní lékaři tvrdí, že imunita z nemoci, ačkoli samozřejmě není stoprocentní, dává naprosté většině lidí ochranu stejně účinnou a dlouhou jako očkování. Očkování plně nebrání opětovné nákaze, brání těžkému průběhu nemoci, tomu ale brání i imunita získaná onemocněním. Nevidím problém v tom, aby se imunity lhůtovaly, ale měly by ty lhůty u obou druhů imunity být stejné, ty imunity by se měly zrovnoprávnit. Anebo stát musí uvést dostatečné vědecké důkazy, proč tomu tak není. Zatím žádné neuvedl. Zajímavá věc se stala, když Nejvyšší správní soud u mých podání vyzval ministerstvo zdravotnictví, aby mu zaslalo správní spis. A ministerstvo odpovědělo, že kromě toho vlastního opatření ve správním spise nic není. Jinými slovy: kdyby svůj názor, že imunita z vakcíny je lepší než z prodělané nemoci, chtěli opřít o nějakou vědeckou studii, ta by musela být součástí toho správního spisu. Ale ministerstvo samo se přiznalo, že tam vlastně nemá vůbec nic, žádné důkazy.

Překlopíte výtky vůči testům v kadeřnictvích i na ty zahrádky restaurací, sportovní tréninky a utkání, kulturní představení?

Počkám si na definitivní znění. Vláda nyní oznámila, že hosty nebudou muset kontrolovat hostinští, což je významný posun. Ale také vím, že ministerstvo své rozhodnutí často mění ze dne na den. 

A není už teď pozdě? Testy na zahrádkách začnou platit od pondělka, co když to zákazníci přijmou, a pak to bude všem včetně soudců připadat normální?

Předpokládám, že na pivo nebudou chodit ti, kteří uvěřili strašení, ale naopak ti, kteří chtějí plně žít. Vyzývám je k občanské neposlušnosti a k tomu, aby v praxi odmítli Arenbergerovu buzeraci tak, jak to odmítli s rouškami venku. V době, kdy člověk musel mít roušku na prázdné ulici, což je pitomost, protože abyste někoho mohli nakazit, musí být někdo v dosahu, většina lidí v Brně roušku nenosila. Lidé svým chováním Arenbergera odmítli. Ministr zdravotnictví se svým příkazem, aby lidé měli roušku i na prázdné ulici, skončil jako Miloš Jakeš v roce 1989, tedy jako kůl v plotě.

Jakou si v žalobách na testy dáváte šanci? Zdá se, že NSS proti nim nic nemá, ukázal to v případě škol.

A jindy zase Nejvyšší správní soud prohlásil plošné testování zaměstnanců a živnostníků za nezákonné kvůli nedostatečnému odůvodnění. Myslím si, že jako je rozdělena společnost, jsou rozděleni i soudci. Někdo je vystrašen a podvoluje se vládním restrikcím. Vím o soudkyni, která na jednání přebírala papírové dokumenty v gumových rukavicích. Jiní soudci chodí do tajných hospod nebo posiloven. Nedivím se, že jsou pak různá rozhodnutí. Soudci ani v minulosti žádnou demokracii nezachránili, nechodí na barikády, naopak se často při změně režimu přizpůsobí. I za války protektorátního prezidenta dělal předseda Nejvyššího správního soudu Emil Hácha a protektorátního premiéra předseda Ústavního soudu Jaroslav Krejčí. U testů vidím problém v tom, že se plošně testují zdraví lidé, když i z výsledků testů je zřejmé, že nakažena je jen velmi malá část populace. Ani ne procento, ale jen promile. Vycházím z veřejných údajů z průzkumu Svazu průmyslu a obchodu. Z testování 130 tisíc zaměstnanců v polovině dubna bylo pozitivních 0,17 procenta, tedy 1,7 promile. Takové plošné testování je nedůvodné, pokud důvodem není účast na kšeftu z prodeje testů.

Teď se vás ptám spíš jako politika než právníka: Jak celý ten koncept vnitrostátních covid pasů, k nimž to směřuje, hodnotíte?

Jako velmi nebezpečné rozlišování lidí. Pokud to projde, bude stát v segregaci lidí pokračovat i z jiných důvodů, o kterých se nám zatím ani nesnilo, ale už teď je může někdo vymýšlet. Nikdy se mi nesnilo o tom, že vláda přikáže, aby manželé měli roušku v autě, když v posteli ji mít nemuseli. Že musíte mít roušku sám na procházce v lese, jak tomu bylo na jaře 2020. Touha některých lidí spoutat ostatní je trvalá. Záleží jen na tom, jestli se dostanou k moci. Je to na nás. A už vůbec nemůže být segregace lidí stanovena pouhým rozhodnutím ministra. Kde je parlament? Kde je opozice? Veškeré protivládní řeči považuji za prázdné kecy, dokud takzvaně opoziční poslanci a senátoři takový výklad pandemického zákona tolerují. Poslanci mohou zrušit stav pandemické pohotovosti, mohou novelizovat pandemický zákon, aby excesům ministra Arenbergera zabránili. Protože to nedělají, nevidím rozdíl mezi politikou ODS, Pirátů a ANO. Covidistické zákazy a příkazy jsou nejvážnější problém dneška.

Žalujete ministerstvo zdravotnictví za sebe, nebo je to akce Trikolóry?

Formálně ty žaloby podávám za sebe, protože je musí podat člověk, jehož se opatření mohou týkat. Politické hnutí nechodí na moravské víno ani ke kadeřníkovi. Ovšem Trikolóra mě v tom podporuje. Naprostou většinu členů jsem dřív neznal a jsem šťastný, že na ministerské zákazy máme od počátku stejné názory, že jsme proti nim. Poslanci Trikolóry byli jak proti nouzovému stavu, tak proti pandemickému zákonu.

Jak jste vlastně k Trikolóře přišel? Je to pravicová strana, zatímco vy jste se do obecného povědomí dostal jako sociální demokrat. Posunul jste se od té doby vy, nebo ČSSD?

Rád jsem na internetu četl komentáře Václava Klause mladšího, ztotožňoval jsem se s jeho názory na školství i na jiné věci. Základní hesla Trikolóry, že bohatství vzniká z práce a že bráníme normální svět, jsou něco, co jsem vždy zastával. V sociální demokracii jsem byl od roku 1994, tehdy, pod vedením Miloše Zemana, taky ještě hájila práci. Mně hrozně vadí dotace. V roce 1994 mě vůbec nenapadlo, co z dotačního systému jednou vznikne za moloch. Na každou dotaci se musí peníze někde vzít. Aby byla vyplacena dotace na Čapí hnízdo, sebraly se korunky na DPH babičce, která si jde koupit chleba. Na dotace se dívám jako na zločin a na lidi, kteří se jimi živí, jako na státem a Evropskou unií organizované zločinné spolčení. Proti dotacím do hospod, hotelů a jiných věcí jsem obecně, ne kvůli Čapímu hnízdu Andreje Babiše. Jestli dostane dotaci na hotel a hospodu Babiš nebo jiný miliardář, je mi úplně jedno. Podstata je v systému. Dnešní sociální demokracie to podporuje. Například souboj pánů Hamáčka a Petříčka mi nic neříká, oba dotační okrádání všech ve prospěch vybraných, většinou bohatých příjemců dotací podporují. Sociální demokracie se obrátila k lidem práce zády a přiklonila se k dotačnímu příživnictví. A k ní se zase zády obrátili její původní voliči.

Máte nějaký kontakt s prezidentem Zemanem? Opět se ptám proto, že kdysi jste byl v sociální demokracii řazen k zemanovskému křídlu.

Prezidenta Miloše Zemana jsem navštívil 3. března 2021 s tehdejším předsedou Trikolóry Václavem Klausem mladším. Žiji na Moravě a nerad cestuji, už vůbec ne do Prahy, takže se zřídka stýkám s lidmi z Čech. Ale protože se coby ústavní právník zabývám institucí prezidenta, jsem opravdu rád, že tento úřad u nás zastávali nejvýznamnější politici, že se na Hradě po roce 1989 vystřídali Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Je to velká polistopadová politická trojka a nevidím nikoho, kdo by se jim vyrovnal.

Jak si vysvětlujete, že Trikolóře se pořád nedaří podchytit nespokojenost s koronavirovými zákazy? Ti opravdu hodně nespokojení jdou často k Okamurovi, případně nadávají, ale pořád se chystají volit některou stranu z široké koalice pandemického zákona.

Máte pravdu s popisem reality, ale nerozebírám ji. Nevážím si stran a politiků, kteří mění svou linii podle průzkumů veřejného mínění. Prostě Trikolóra nabízí obranu určitých hodnot a bojuje proti covidismu, jak jej výstižně popsal prezident Václav Klaus. A voliči rozhodnou. Já jsem nedávno taky podal žalobu na rozpuštění březnové demonstrace v Brně. Úřad městské části Brno-střed ji rozpustil proto, že jeden řečník mluvil proti rouškám. Fakt, jeho projev tajemník úřadu vyhodnotil jako výzvu k narušování ústavy a zákonů. Já jsem podle zákona o svobodném přístupu k informacím po úřadu městské části chtěl, aby mi sdělili informaci, vůči kterému zákonu ta výzva byla namířena, protože nošení roušek nestanoví žádný zákon, jen podzákonné opatření ministerstva – a shromáždění nemůže být rozpuštěno jenom pro výzvu k porušování podzákonných předpisů. Odpověděli mi vyhýbavě, tak jsem je po určité korespondenci zažaloval. Je to teď u Krajského soudu v Brně. Proč o tom vyprávím: starosta příslušné městské části je z ODS. Stejně jako starosta Uherského Hradiště, kde městská policie nesmyslně zasáhla proti otci s dítětem, protože neměl respirátor, když šel s klukem sám po ulici. Takový zásah byl přímou mocenskou podporou nesmyslného příkazu ministra zdravotnictví. Prostě není náhoda, že ODS hlasovala pro pandemický zákon, ona prosazuje covidistické zákazy i na komunální úrovni a podílí se na likvidaci svobody. O Pirátech ani netřeba mluvit. Voliči si mohou vybrat mezi těmi všemi a Trikolórou. Když si vyberou ANO, ODS a Piráty, žádný soud jejich svobodu neochrání. Svoboda se nedá udržet bez vůle občanů.

No a proč ti hrubě nespokojení zatím pořád nemíří tolik k vám, ale spíš k Okamurovi?

V politice je strašně významná úloha osobnosti a mně je jasné, že Tomio Okamura je mediálně velmi známou a výraznou tváří. Byl jí dávno předtím, než šel do politiky.