komentář Ondřeje Šmigola

Kdy začne Greta bombardovat Čínu?

komentář Ondřeje Šmigola
Kdy začne Greta bombardovat Čínu?

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Greta Thunbergová v posledních několika měsících vypadla z pozornosti světových médií. Krátce se mihla zpráva, že se jí podařilo stopnout plachetnici na cestu zpět do Evropy, kterou se vydala na právě probíhající klimatický summit v Madridu. Nyní však vyšel článek, který je značně znepokojující. Ukazuje, že pokud si malá Švédka udrží lídrovství světového aktivismu proti globálnímu oteplování, máme se nač těšit.

Thunbergová se dosud vyhýbala otevřeným politickým prohlášením. Boj proti globálnímu oteplování je samozřejmě sám o sobě politická otázka, ale Thunbergová se celkem úspěšně bránila tomu, aby se na něj nabalila další oblíbená témata progresivní levice, jako je odpor proti kapitalismu, boj za práva žen a podobně. To se změnilo v článku, který publikoval server project-syndicate.org, pod nímž jsou kromě Thunbergové podepsány ještě dvě další klimaaktivistky. V něm stojí: „Klimatická krize není jen o životním prostředí. Je to krize lidských práv, spravedlnosti a politické vůle. Vytvořily ji a poháněly koloniální, rasistické a patriarchální systémy útlaku. Musíme je všechny odstranit. Naši političtí lídři se nemohou dále vyhýbat svým zodpovědnostem.“

Pasáž ukazuje jasně hlavní problém nynějšího hnutí proti globálnímu oteplování. Buď věříte, že je to lidstvo ohrožující katastrofa, a v tom případě napnete veškeré své síly k jejímu řešení, nebo se budete utápět v postranních kauzách, které nemají s problémem nic společného. Je už celkem dlouho zřejmé, že klimatické hnutí je pouze zástěrkou pro radikální levici k naprosté transformaci společnosti. Jinak by mohlo ve svém boji vzít například v potaz využívání strojů, které sají CO2 rovnou ze vzduchu. Ty mají sice spoustu počátečních problémů, od spotřeby energie až po cenu, ale jejich využití by nejspíše stálo méně a bylo méně náročné než kompletní přestavba společnosti. Kdyby klimaaktivistům, šlo opravdu o klima, žádali by první řadě investice do podobných technologií, ne zákaz létání.

Závěr článku vyznívá dosti výhružně. Po celou dobu klade hlavní vinu za ignoraci globálního oteplování politickým lídrům. „Politici a firmy vydělávající na fosilních palivech věděli o klimatické změně po desetiletí. Ale přesto politici nechávají spekulanty zneužívat zdroje naší planety a ničit její ekosystémy za cílem rychlého zisku, který ohrožuje naši existenci,“ píše se v něm. Ke konci se ale zdá, že si Thunbergová uvědomila, že hlavním problémem nejsou politici, ti se mohou přetrhnout v plnění zelených cílů, ani firmy soutěžící, kdo bude ekologičtější. Hlavním problémem jsou voliči a konzumenti, kteří budou tolerovat jen určité zdražování, než se naštvou a zvolí si někoho jiného. „Abychom vše změnili, potřebujeme všechny. Každý z nás se musí účastnit hnutí klimatického odporu. Nemůžeme jen říkat, že nám na tom záleží, musíme to ukázat.“ Nezní to trochu jako buď budeš s námi, nebo jsi součástí problému?

Je otázkou, jak dlouho bude trvat, než Thunbergová dojde k závěru, že problémem jsou lidé samotní. Jedním z oblíbených vtipů amerických konzervativců je, že pokud by ekologickým aktivistům opravdu záleželo na globálním oteplování, začnou bombardovat přelidněnou a znečištěnou Čínu. To je samozřejmě nadsázka, ale není daleko od pravdy. Antinatalistní hnutí sílí, aktivisté tvrdí, že nemít děti je nejlepší způsob, jak přispět k záchraně planety. Většinou ale jde o lidi na Západě, kde porodnost je stejně už mizerná. K úvaze, že je potřeba regulovat porodnost ve třetích zemích, je jen krůček. Například americký biolog Paul Ehrlich v roce 1968 vydal knihu nazvanou The Population Bomb, ve které prorokoval naprosté zhroucení civilizace do 15 let kvůli přelidnění. Vyzýval k omezení porodnosti, a to i za cenu „nejrůznějších donucovacích prostředků“. Jeho myšlenky padly na úrodnou půdu hlavně v Indii, kde bylo mezi lety 1975 a 1977 sterilizováno asi osm milionů žen, často za podivných podmínek. Dospěje i klimatické hnutí k tomuto závěru?