KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA

Jak mě covid uvěznil v Anglii

KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠMIGOLA
Jak mě covid uvěznil v Anglii

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dnešní komentář berte jako preview, je pravděpodobné, že se někdy objeví v delší verzi v týdeníku se šťavnatějšími detaily. Bude taktéž o něco osobnější, takže si dovolím psát v první osobě. Vzhledem k tomu, že se svým anglofilstvím nijak netajím, nebude pro čtenáře překvapením, že jakmile to bylo možné, rozhodl jsem se vydat se do Británie. V době covidové to znamená překonání mnoha překážek. Člověk musí být plně očkovaný, maximálně 72 hodin před cestou musí jít na test na koronavirus, který mi vyšel negativní, a pak ještě po příletu na další test.

Plán byl, že po Londýně, kde přespím jednu noc u příbuzných, kteří jsou shodou okolností zrovna v Praze, se vydám do jihozápadní Anglie. Nejdříve dvě noci v Bristolu, kde jsem se těšil na zázrak viktoriánského inženýrství SS Great Britain, ve své době největší zaoceánský parník, a na celodenní výlet do nedalekých gregoriánských lázní Bath. Pak jsem chtěl pokračovat do Exeteru, který leží na pokraji vřesoviště Dartmoor, jež proslavil Pes baskervillský.

Den po příletu se mi spustila rýma a kašel, ale nic jsem si z toho nedělal. Vyrazil jsem tedy na povinný test s tím, že večer se přesunu do Bristolu. V laboratoři jsem se však dočkal nepříjemného překvapení. Test se vrátil jako pozitivní.

Británie je v tomto přísná. Pravidla nařizují se okamžitě izolovat na deset dnů. Vrátil jsem se do bytu. Rychle jsem si udělal antigenní test. Třeba šlo o falešně pozitivní výsledek, říkal jsem si. Třeba se mi podaří ho zvrátit. Vytřel jsem si tedy ústa a nos, zamíchal to v roztoku a kápnul dvě kapky do testu. Příbalový leták tvrdil, že výsledek se objeví za 20 až 30 minut. U mě to bylo tak do 5 až 10 vteřin. To mě zarazilo, nejspíš viru musím být plný. Podíval jsem se na výsledek testu z laboratoře. „Result compatible with significant viral load,“ stojí tam. Tedy „výsledek je shodný s výraznou virovou náloží“. To zní dost hrozivě.

Drazí čtenáři, strach ale o mě mít nemusíte. Kašlu, kýchám, ale jinak mi nic není. Dny trávím tím, že se dívám na britské zábavné show v televizi. Zašel bych s rouškou alespoň do nedalekého parku, kdybych se nebál, že na mě skočí zásahová jednotka NHS a zatáhne mě do státní karantény.

Také bych nechtěl, aby to vyznělo, že očkování je k ničemu. Jak je čím dál tím jasnější, varianta delta dokáže částečně očkování obejít. Nicméně chrání proti závažnému průběhu. Žádné potvrzení, že jsem chytil zrovna deltu, nemám, ale tak nějak to předpokládám. Je možné, že bez dvou dávek vakcíny bych se svou „výraznou virovou náloží“ nyní ležel někde na ventilátoru a v mých očích byl strach z toho, co přinese noc. Místo toho se z okna dívám, jak mi po nádherné, ale poněkud jednotvárné edwardiánské ulici poslíčci vozí jídlo.

Takže dovolená se trochu zvrtla. Ale na druhou stranu si říkám, že po plném očkování a prodělané nákaze ze mě musí snad být covidový superman. Budu moci chodit v plavkách po nemocničních covidáriích beze strachu, bráněn svojí superimunitou. Nevím, k čemu to bude, snad že respirátor už opravdu budu moci odložit.

 

12. srpna 2021