Exprezident Václav Klaus nepřipouští, že by se při ekonomické reformaci po pádu komunismu dělaly chyby, nebo to tak alespoň odmítá v souvislosti s transformací nazývat. „Odpovědnost jsem měl, ale nevládl jsem parlamentu. Nebyl jsem carem, byl jsem pouze premiérem,“ řekl bývalý prezident Václav Klaus v rozhovoru pro deník Právo u příležitosti blížícího se třicátého výročí sametové revoluce.

„(Chyby v ekonomické reformě) nepřipouštím, a to z jednoho prostého důvodu. Je nesmysl mluvit o transformaci, takovém zásadním společenském procesu, a zároveň mluvit o chybách. To je metodologický omyl. Kdybychom neměli plnohodnotnou parlamentní demokracii a já byl diktátorem, něco mezi Hitlerem a Stalinem, tak bych mohl diktovat každý krok transformačního procesu, a kdybych ho nadiktoval špatně, pak by bylo fér, aby historie řekla, že došlo k chybám. Nic takového se neodehrálo: transformace byl proces, na kterém se podílely miliony lidí,“ obhajuje Klaus období, kdy působil jako čs. ministr financí a následně český premiér.

Vymezil se i vůči svým předchozím spolupracovníků Tomáši Ježkovi, někdejšímu šéfovi Fondu národního majetku, i exministrovi Janu Stráskému, kteří později byli ke Klausovi kritičtí a připustili, že „se v zemi kradlo“.

„Tito dva pánové volili tato tvrdá slova, ač byli významnými podílníky na tom, co se tenkrát dělo, pouze z frustrace. Že to nebyli oni, kdo byl považován za nositele a tahouna transformace. Je to smutné a nemám k tomu co říct. Oba byli mí kamarádi, oba měli větší ambice, než na co skutečně měli. Tomáš Ježek nikdy nevydýchal, že jsem ho ve své vládě neudělal ministrem privatizace, a já, jakkoliv jsem si velmi vážil jeho liberálních názorů, tak jsem věděl, že on je všechno, jen ne manažer, a proto jsem ho neudělal ministrem,“ řekl Klaus.

Zákony podle Václava Klause vznikaly tak, že se napsal návrh na vládě, dále s nimi pracovali i právníci, kteří je často posunuli někam dál a on sám pak „jen obracel oči v sloup“. „Ti přidali tohle, ubrali tohle. A teď vznikne zákon,“ řekl Klaus v reakci na Ježkova slova, že například chyba ve federálním zákoně umožnila pozdější rozkradení investičních fondů.

„To, že tam je, či není ten či onen paragraf, to není chyba. To je výsledek evolučního procesu vytváření zákonů a vy dobře víte, že zákony se novelizují dnes stejně intenzivně, jako jsme je novelizovali začátkem devadesátých let. Můžu být smutný z toho, že se stalo to, či ono, jen to odmítám označit triviálním slovem ‚chyba‘,“ dodal.

Odpovědnost za vzniklou situaci Klaus přiznává, ale odmítá, že on byl ten jediný, kdo byl zodpovědný: „Odpovědnost jsem měl, ale nevládl jsem parlamentu. Nebyl jsem carem, byl jsem pouze premiérem.“

Klaus o vztahu s Havlem: Věděl jsem, že aktivitou disidentů se komunismus nezbourá

„My jsme v šedesátých letech společně seděli v redakční radě literárního měsíčníku Tvář a několikrát jsme spolu hovořili. V sedmdesátých letech jsme spolu žádné kontakty neměli a já jsem nikdy nebyl příznivcem toho, jak oni pojímali své disidentství, což je o mně všeobecně známo. To neříkám až dnes, to byl můj autentický postoj v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Věděl jsem, že tudy cesta nevede, že touto aktivitou disidentů se komunismus nezbourá. Nemluvě o tom, že jejich nejrůznější publikace pro mě byly strašlivě nalevo, byl to sociáldemokratismus, byly v tom prvky zelenání, kterých jsem se od prvopočátku děsil.“

„Lidé kolem Václava Havla neměli klasickou parlamentní demokracii s politickými stranami vůbec ve svém hledáčku. Oni chtěli nejrůznější disidentská hnutí přeměnit v nová hnutí, která budou řídit společnost. Nenáviděli slovo „politická strana“.“